(17.00 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Tyto neřešené problémy by znamenalo, že i v této oblasti by ten efekt byl podstatně menší, než očekává vláda.
Já chápu potřebu garancí na úvěry, potřebu posílení České exportní banky, Českomoravské rozvojové a záruční banky i Podpůrného rolnického a lesnického garančního fondu. To chápu. Stejně tak myslím, že je logická cesta zrychleného odpisování, zateplování budov, podpora vědy a výzkumu a také podpora regionální dopravy. Ale copak bychom toto nedělali, kdyby nebyla tak hluboká hospodářská krize? Já si troufnu říct, že ano. Navíc uvědomme se, že rozpočty velkých dopravních staveb nejsou zrovna ideální, že zapomínáme akcentovat veřejnou a kolejovou dopravu, a že pokud chceme dát peníze na vědu a výzkum, tak současný systém vědy a výzkumu není dvakrát nejefektivnější.
Podpora exportu je jistě potřebná, ale programy podpory exportu jsou takové, že mnohdy by ty úvěry plynuly do transakcí, které nám nevrátí očekávaný výnos, a pokud dojde k chybě, k selhání naplnění onoho rizika, které je přítomno samozřejmě v každém podnikání, tak tyto chyby by zesilovaly kursové vlivy, a už dnes se nám koruna potácí někde kolem 30 korun za euro. Čili ta kvalita těch programů, dosažitelnost a samozřejmě návratnost oněch výnosů je velmi důležitá.
Metoda odpisování, jistě, usnadní to pořizování některých investic, některého kapitálu, ale uvědomme si, že kapitál v podstatě nahrazuje práci, tudíž je to opatření, které neřeší kardinální problém sociální stability, a to je zaměstnanost. Jestliže nám některé metody, jako odložení daňových plateb nebo ty odpisy, uvolní poněkud ruce a v keši budeme mít momentálně o něco víc peněz, rozhodně to nemůžeme přičítat, tyto sumy, k objemu onoho balíčku protikrizového. Přímá pomoc privátním firmám znamená, že věřitel konečné instance přebírá odpovědnost za riziko ztrátovosti, ale uvědomme si, že bychom mohli, pokud nepromýšlíme dlouhodobější restrukturalizaci výroby, že bychom mohli dotovat výrobu na sklad, místo abychom výrobu přizpůsobovali změněným světovým podmínkám.
Deklarují se ekoinvestice. Také správný směr uvažování, ale pokud by to bylo jako doposud, tak bychom skončili podobně jako s požadavkem Evropské unie na výstavbu čistírny odpadních vod. Prostě mluvíme o tom, ale peníze nejsou.
Z toho všeho vyplývá, že tato pozitivní opatření, kdyby byla předkládána po jednom do Parlamentu, pravděpodobně s mírnými vylepšeními by se možná dostala do legislativy, popřípadě že bychom nehanili vládu, že se ve svých exekutivních pravomocích o něco podobného pokouší. Ale toto není opatření, které mění, které nás ubrání před hospodářskou krizí.
Pokud tato hospodářská krize bude skutečně velká, a já věřím, že záporná nula to skutečně nebude, tak je třeba rovněž připomenout, že břemeno této krize, náklady této krize, nelze hodit jenom na zaměstnance, popř. na spotřebitele, ale že toto břemeno musí zčásti nést stát a zčásti také velké firmy. Nelze pomáhat jenom bankám, byť tady bylo připomenuto, že zatím je to pouze v rovině garancí a řekněme zklidňování rozjitřené atmosféry mezi klienty bank. A faktem také je, že např. jedna z největších bank, tuším Komerční banka, se včera nebo dneska pochlubila, že její zisk dosáhl 13 miliard korun. Já nevidím důvod, proč tedy se nezaměřit trochu jinam, pokud tyto velké banky jsou na tom zatím takto dobře.
V době krize bychom neměli drancovat příjmovou stránku veřejných financí. Pokud tady padla suma 74 miliard jako určitý efekt, tak je to, jak se lidově říká, do značné míry hausnumero, protože sčítá peníze, které nemáme a které možná někdo by mohl mít a čert ví, na co by je utratil, a na výdajové straně k tomu maximálně zatím můžeme přičíst ony rezervy, které nebyly vyčerpány v loňském roce a byly převedeny do roku letošního.
Podobně můžeme uvažovat i o růstu rozpočtového deficitu. Je samozřejmě rozdíl, pokud nám rozpočtový deficit roste, protože pokračujeme ve zvolené politice snižování příjmových daní. Připomínám, protože jsme to nezměnili, tak pro letošní rok bude platit daň z příjmu právnických osob 19 %, což je výpadek státního rozpočtu bez ohledu na krizový vývoj. A pak samozřejmě tady máme problém nepřímých daní. Pan ministr se tady po obědě velmi rozčiloval, že ti, kteří využili existence tohoto daňového titulu ve Sněmovně, že o něm chtějí diskutovat jako o protikrizovém nástroji. Já si myslím, že ta diskuse je zcela legitimní, protože odborníci v NERVu se na toto téma nedohodli. Zároveň ale musím tedy minimálně za sebe avizovat, že nějaké zásadnější drancování příjmové stránky státního rozpočtu by byl velký problém. Proč nedopřát lidem onoho sociálního polštáře, tedy zbrzdění cen, nebo dokonce zlevnění některých citlivých cen. Problém je, že nepřímé daně fungují tak, že když přihodíte daně, tak prodejci zvednou ceny. Ale když snížíte daň, tak prodejci, nejsou-li vystaveni buď nedostatku poptávky, nebo tvrdé konkurenci, tak tu tendenci snižovat ceny zrovna nemají. Takže proto je tak důležité, abychom při vědomí toho, že by to znamenalo nemalý výpadek příjmů státního rozpočtu, zvážili, jestli toto opatření je skutečně tak zásadní a protikrizové, anebo jestli je to tak trošku těšínské jablíčko, a kdybychom ho přijali, tak by ti, kteří ho prosazovali, si museli říct možná třeba, mysleli jsme to dobře, chtěli jsme to udělat co nejlíp, bohužel to dopadlo jako vždycky.
Čili já si myslím, že osočovat se z toho, kdo víc loupeží, nemá cenu. Je pravdou, že pamatuji si, že jsem viděl takový, tuším, historický film, že Johann Grasel je vlastně, pochází z kraje, odkud pan ministr Kalousek také pochází. Jeho operační prostor, když přepadal na cestách cestující, drancoval hospody a znásilňoval selky, tak ten operační prostor byl někde mezi Třeboní a rakouským Gmündem, a když ho věšeli, tak o něm vyšel takový zábavný kalendářní příběh. Tak aspoň z toho jsme měli určitý zisk, protože tento příběh se dobře prodával a ten profit byl takový, že těch mnoho rakouských zlatých nakonec bylo poukázáno na fond slepých dětí, takže aspoň takto nepřímo byl Johann Grasel užitečný. Obávám se ale, že pan ministr takto užitečný nebude, protože jednak dneska kalendáře vycházejí na trošku jiná témata a pak, asi by se to špatně prodávalo.
Pokud jde o základní opatření balíčku protikrizového, a to je snížení sociálního pojistného zaměstnanců, adjustováno, zabaleno je to krásně. Nebojte se, lidé, nezaměstnanost nebude. Tím, že osekáme systém sociálního pojištění, tak vám se zachovají čisté mzdy, zaměstnavatelům se sníží náklady práce a bude padesát, možná i více tisíc zaměstnaneckých míst. Problém je, že toto pravděpodobně je fikce, protože kdybyste nediskutovali mezi sebou a vnímali jste své partnery například v tripartitě, tak ti alternativně si spočítali, že ta úleva, těch pár korun, pomůže možná těm zaměstnavatelům, ale ne k vytváření pracovních míst, ale k něčemu úplně jinému. Takže ona fikce vytvoření těchto pracovních míst je reálné téma a nárůst nezaměstnanosti skutečně může být velmi nepříjemný. Uvědomte si, že krize nastoupila někdy na přelomu roku, že pokud znám lednová čísla státního rozpočtu, tak vývoj příjmů do státního rozpočtu za leden byl o 14 % v meziročním srovnání nižší než za leden loňského roku.
***