(17.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Vyšli jsme mimo jiné i ze situace, která je ve stávající době na českém pracovním trhu. Pokud se totiž podíváte na to, kdo nejvíce doplácí na tuto ekonomickou krizi, kdo je nejvíce mezi propouštěnými, tak zjistíte z hlediska jejich příjmové struktury, kvalifikační struktury i profesní struktury, že se jedná o lidi, kteří jsou spíše s podprůměrnými mzdami, o lidi, kteří mají spíše nižší kvalifikaci, tzn. nižší pravděpodobnost své reintegrace zpět na trh práce poté, co se ocitnou v evidenci úřadů práce.
Tím strategicky správným rozhodnutím je tedy soustředit veřejné zdroje spíše na to, aby tito lidé zůstali integrováni v trhu práce, než aby z něho byli vytlačeni stávající ekonomickou situací a my jsme je pak subvencovali prostřednictvím sociálních dávek. Máme-li tedy někam cílit veřejné zdroje, ať již v podobě příjmů nebo výdajů státního rozpočtu, respektive výpadku příjmů, je určitě v rámci preventivních opatření rozumné a účelné směřovat je právě v tom okamžiku, kdy ještě jsou na trhu práce, snažit se je tam udržet co nejdéle a zabránit tomu, aby se ocitli v sociální síti, respektive v síti sociální ochrany.
Pokud, jak jsem již řekl, se podíváme hlouběji na tuto strukturu propouštěných zaměstnanců, tak zjistíme, že právě v důsledku této globální ekonomické krize v posledních týdnech a měsících jsou propouštěni především lidé, kteří z hlediska klasifikace a svého vzdělání a platu patří především mezi dělnické profese. Stavební dělníci hlavní stavební výroby, kde mimochodem minimální plat, hrubý měsíční výdělek v podnikatelské sféře, kde máme údaje za první až třetí kvartál, se pohybuje zhruba něco přes 21 tisíc, ale potom jsou již pomocní a nekvalifikovaní dělníci v průmyslu, kde se již pohybuje tento plat ve výši zhruba 15 až 16 tisíc, sběrači odpadků, metaři a pracovníci v příbuzných oborech. Mimochodem, jen v prosinci - viděl jsem tady, že se někdo ušklíbl, teď se nedívám na vás, pane zpravodaji, vy jste to nebyl, ale nebudu jmenovat - tak jenom v měsíci prosinci bylo propuštěno v této kvalifikaci více než 2000 lidí, což není úplně zanedbatelný počet. Opět, průměrná výše platu se tady pohybuje mezi 15 a 17 tisíci. Čtvrtou, další velmi postiženou profesí jsou prodavači v obchodech a předváděči zboží, okolo 15 tisíc. Provozní pracovníci stravování a pracovníci v příbuzných oborech od 15 do 18 tisíc, atd. atd. Jsou to tedy především tyto profese, které jsou propouštěny jako první, a my si podle mého názoru máme klást naprosto logickou a oprávněnou otázku, co udělat pro to, aby se zaměstnavatelé těchto spíše méně kvalifikovaných profesí, které mají obrovské problémy s reintegrací zpět na trhu práce, když se ocitnou v evidencích úřadů práce, co udělat pro to, aby nebyli propouštěni.
Právě proto byl zvolen model degresivní slevy na sociálním pojištění, která vede k tomu, že největší slevy na tomto sociálním pojištění je dosahováno u úrovně minimální mzdy, tzn. zhruba 700 korun, potom lineárně klesá, aby dosáhla nuly zhruba na 1,15násobku průměrné mzdy, což mimochodem zahrnuje v sobě celý osmý decil struktury platu, to znamená, že 80 % občanů České republiky spadá do této slevy.
Chtěl bych říci, že do ní spadá i v oblasti veřejného sektoru, což určitě není špatně, protože opět, když se podíváme na některé oblasti veřejného sektoru, například na oblast sociální péče a zdravotnictví, kde opět struktura mezd je stlačena velmi dolů, tady bych připomenul, že například v oblasti koncové sociální péče 60 % koncových pracovníků sociální péče jsou lidé s pouhým základním vzděláním, tak samozřejmě tady se dosahuje i velmi významné úspory a atraktivity pro tyto profese i pro veřejný sektor. Čili určitě to není chyba, že se to vztahuje nejenom na podnikatelský sektor, ale i na veřejný sektor. A já si troufám ujistit pana místopředsedu Zaorálka, že celkový objem slevy na pojistném dosažené tady v Poslanecké sněmovně vzhledem ke struktuře příjmů, které tady jsou, nebude nijak omračující číslo.
Když to řeknu velmi zjednodušeně a s jistou nadsázkou, tak po zavedení této slevy bude skutečně pro zaměstnavatele, bude-li postaven před rozhodnutí, koho propustit, výhodnější propustit středního manažera se 30tisícovým platem než dva dělníky, třeba stavební dělníky, s 15tisícovým platem. To je skutečnost.
Je tady naprosto legitimní a správná obava, kterou žádným způsobem nechci bagatelizovat, že samozřejmě sleva na pojistném - a chci zdůraznit, že vláda navrhne časově omezenou slevu, tzn. do konce roku 2011, čili nikoli jako trvalou, ale skutečně jako protikrizové opatření - povede k výpadkům příjmů ze sociálního pojistného. Ano, je tomu tak, samozřejmě. Nikdo nepopírá, že by tomu tak nebylo. Také jsme začali tím, že první byl z hlediska celkové situace veřejných financí stanoven limit, jakýsi balík, který je menežovatelný v rámci veřejných financí, ta suma byla stanovena na 18 miliard korun, a teprve od tohoto čísla byly konstruovány všechny propočty, to znamená míra degrese, nominální výše této slevy, tak, aby to bylo opatření účinné, ale přitom opatření, které je financovatelné v rámci vývoje veřejných rozpočtů.
Chtěl bych velmi poprosit o to, aby tady nebyly směšovány některé věci. A sice že když je snížena platba sociálního pojištění nebo zavedena sleva, že to znamená omezení sociálních výdajů. Každý, kdo se jenom trošku vyzná přece ve struktuře státního rozpočtu, tak ví, že něco takového vůbec neplatí. Mimochodem, celý výběr z pojistného na sociální zabezpečení a z příspěvku na státní politiky zaměstnanosti by ani zdaleka nestačil na všechny platby ve všech sociálních programech a ve všech sociálních dávkových systémech. Jsou to systémy, které samozřejmě jsou velmi významným způsobem subvencovány z dalších daňových položek, protože celkové mandatorní sociální výdaje, které přesahují 430 miliard, když porovnáme s výběrem sociálního pojistného někde okolo 385 miliard, tak tady je vidět, že je potřeba subvence z jiných daňových systémů.
Navíc platí to, že neexistuje přímá vazba mezi příjmy a výdaji v oblasti nemocenského pojištění, to znamená s odvody na nemocenské pojištění jako součást pojistného na sociální zabezpečení, a výdaji nemocenského systému. Nejsou to žádné omašličkované peníze. Z tohoto pohledu výběr nemocenského pojistného je úplně standardní součástí příjmu státního rozpočtu, podobně jako jsou příjmové daně, jako jsou daně z přidané hodnoty, spotřební daně a podobně. Úplně stejná situace je i u příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jako příjmu státního rozpočtu a výdajů státního rozpočtu na politiky zaměstnanosti. Ať již pasivní nebo aktivní. Opět, neexistuje zde žádná přímá spojitost mezi těmito příjmy na straně jedné a výdaji na straně druhé. To znamená, že příjmy z tohoto pojistného nemají žádný vliv na výdaje v oblasti sociálních mandatorních výdajů, a chtěl bych zdůraznit, že celý vládní národní protikrizový plán nikde nepočítá se sebemenším snížením sociálních mandatorních výdajů.
Chtěl bych také velmi zdůraznit, že míra subvencování sociálních systémů z jiných daňových systémů, míra této výdajové substituce bude v letošním roce velmi vysoká a vyšší, než byla v minulých letech, bez ohledu na to, zda bude zavedena sleva na sociálním pojistném, nebo nebude. Je tomu tak díky vývoji důchodového účtu.
Já jsem tady z tohoto místa mnohokrát i při projednávání problematiky důchodové reformy upozorňoval na to, že důchodový účet se bude držet v přebytcích bez důchodové reformy pouze v případě rychlého ekonomického růstu, vysoké míry zaměstnanosti a nízké míry nezaměstnanosti, ale i tak po roce 2017 v každém případě zamíří do velmi tvrdých deficitů.
***