(12.00 hodin)
(pokračuje Grospič)
Finanční krize, která přerostla v krizi hospodářskou z nadvýroby, je vlastní kapitalistickému ekonomickému systému. Tomuto systému je vlastní i cyklické opakování hospodářských krizí v různé intenzitě. Podle názoru Komunistické strany Čech a Moravy ale není na místě fatalismus některých představitelů pravice, opírající se o tvrzení, že tak, jak krize přišla, tak také odezní a koneckonců po krizi bude následovat deprese, pak očekávané oživení a opět období konjunktury.
Již v srpnu 2007 se povážlivě zatřásl finanční systém Spojených států amerických. Latentní krize zejména v automobilovém průmyslu ve Spojených státech amerických, ale i v některých státech Evropské unie se stává tvrdou realitou. Pro připomenutí, česká ekonomika se již od poloviny roku 2007 nachází v sestupné fázi hospodářského cyklu, což se projevilo v prvních třech loňských čtvrtletích, sice pozvolným, ale trvalým poklesem růstu hrubého domácího produktu. Ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku HDP poklesl ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 0,6 %. Kdyby soukromokapitalistický vlastnický systém nebyl motivován pouze snahou o maximální zisk na úkor reálných příjmů a životní úrovně pracujících prodávajících svou pracovní sílu v režimu závislé práce, pak mohla pravice prostřednictvím své vlády České republiky včas zastavit realizaci neoliberálních představ o reformě veřejných financí, sociálního zabezpečení, poskytování zdravotní péče či změn na odstátnění důchodového systému nebo zavedení op outu. Pak by pravice nemohla zavést taková opatření, jako je zavedení stropů u odvodů na sociální a zdravotní pojistné. Komunistická strana Čech a Moravy i odborová sdružení, včetně Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska, na toto včas upozorňovaly na veřejnosti i zde na půdě Poslanecké sněmovny.
Dnes máme na stole v Poslanecké sněmovně národní protikrizový plán stvořený Národní ekonomickou radou. Hned na prvních stránkách lze číst dvanáct hesel. Například: Plán není populistický, místo líbivé stimulace domácí poptávky jsme se soustředili na nabídkovou stránku ekonomiky, náš plán je sociálně citlivý. Chci podotknout, že skutečně se snaží zachovat míru zisku přiměřenou krizi pro vlastníky hospodářskou krizí zasažených podniků, ale jaksi se vytrácejí zaměstnanci těchto podniků, kteří si musí pomoci sami. Na jiném místě se ocitá heslo "náš plán je preventivní". Zde bych chtěl říci jen mezi řádky, že prevence v době krize je výsměchem pracujícím. Hesla končí slovy "uvolníme firmám ruce a cash". A tak se po podrobném přečtení tohoto plánu ptám vlády České republiky, jako by se určitě zeptala většina občanů: Kde je ošetřen vedle velkých ekonomických zájmů vlastníků velkých a středních firem, podniků a bank také zájem na udržení jistoty základních životních potřeb zaměstnanců těchto firem, jejich rodin, ale i důchodců či zdravotně postižených, nebo právě lidí propuštěných ze zaměstnání, ale i oněch dlouhodobě nezaměstnaných? A kde jsou koneckonců ošetřeny i zájmy drobných živnostníků?
Skutečnost všedního dne je dnes v České republice taková, že celková nezaměstnanost jen ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku se zvýšila oproti stejnému období v roce 2007 o 66 tisíc osob. V lednu letošního roku dosáhla její hranice 6,9 % a za pouhý měsíc tak na úřadech práce přibylo 50 tisíc lidí bez práce. Propouštět začaly i zdravé firmy. Nevím, jestli to vláda začala dostatečně vnímat. Výsledkem je, že koncem ledna bylo bez práce již 384 tisíc lidí, a musím podotknout, že za těchto vlád byl výpočet metodiky nezaměstnanosti změněn, čili potenciálně je bez příjmu téměř půl milionu osob.
Ekonomické problémy mají nejen již zmiňované sklárny a porcelánky, ale i papírny, textilky a především i tzv. vlajkové lodě českého průmyslu. Například automobilka Škoda Mladá Boleslav výrazně omezuje výrobu a propustila téměř všechny agenturní zaměstnance. Tatra Kopřivnice propustí do konce března 1600 osob. Výrobu omezí např. Zetor Brno, ale propouštět se chystají i ocelárny a další firmy vyvázané na automobilový průmysl, včetně dopravců.
Ukazuje se tak, že hospodářská krize, která postihla Českou republiku, má své příčiny nejen v celosvětové finanční a hospodářské krizi, ale je také důsledkem politiky všech vlád za posledních 19 let, které dostaly Českou republiku do polokoloniální závislosti na zahraničním kapitálu, zejména na ekonomice německé. Česká republika se stala levnou montovnou. Ano, zaznělo to tady. Možná v době konjunktury to funguje, lidé mají práci a nezajímají se, jestli pracují ve výrobě, anebo v montovně. Ale v dobách krize přicházejí lidé v montovnách o práci jako první. Krize tak není jen finanční a hospodářská, ale má svůj politický rozměr. Kdo na tuto politiku doplácí, jsou pracující.
Komunistické straně Čech a Moravy není takový vývoj lhostejný. V České republice je dnes podle údajů za poslední čtvrtletí minulého roku 5 milionů 33 tisíc ekonomicky aktivních osob. Z toho je 812 tisíc osob samostatně výdělečně činných včetně rodinných příslušníků. 4,22 mil. tvoří zaměstnanci včetně členů prodejních družstev. Více než dvě třetiny z nich zdaleka nedosahují ve svých příjmech průměrné hrubé mzdy, která se vyšplhala na 23 144 Kč. Ale ani více než dvě třetiny z téměř 2 mil. starobních důchodců nedosahují průměrného důchodu ve výši 9952 Kč. Rok před propuknutím hospodářské krize byla situace v České republice taková, že kolem 800 tisíc osob žilo na hranici chudoby a téměř 2 miliony osob v takzvaném nuzném standardu. Pro ty, kteří tomu nerozumějí, chci říci, že tito lidé byli odkázáni na přežívání od výplaty k výplatě, aniž si mohli dovolit jednorázový finanční výdaj vyšší než 6 tisíc korun. Tato realita se působením vládních reforem prohloubila a na začátku hospodářské krize se na hranici chudoby pohyboval již téměř jeden milion osob.
V této situaci pravice a její vláda nejenže nechce ustoupit od dalších reformních kroků, ale chystá se ulevit zaměstnavatelům celou škálou slev, včetně slev na sociálním pojištění. Ztráty na zisku soukromokapitalistickému sektoru v době hospodářské krize tak přímo či nepřímo zaplatí stát z veřejných prostředků. Pro komunistickou stranu, pro odbory, je toto nepřijatelné řešení.
Jak ministr práce a sociálních věcí přiznal, sociální pojištění, příspěvek na politiku zaměstnanosti, důchodové pojištění, zdravotní pojištění jsou jen příjmy státního rozpočtu. Ano, to je tvrdá realita všech a padá na vrub všech vládních koalic a vlád od roku 1993. Komunistická strana Čech a Moravy to trvale kritizuje a požaduje vytvoření účtů, kam budou tyto prostředky odváděny a účelově vyvázány pro proplácení toho, k čemu jsou vybírány, a nikoliv převedeny do op outu, jak se to vláda chystá udělat s důchodovým pojištěním. Pak nebude třeba kapitalizovat systémy důchodového pojištění a zavádět poplatky ve zdravotnictví představující finanční spoluúčast pacienta na poskytování základní zdravotní péče.
***