(12.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
Snížení odvodů na sociální zabezpečení je pro nás komunisty i odboráře nepřijatelné. Zrovna tak je pro nás nepřijatelné realizovat další záměr liberalizace pracovního práva, především snižovat ochranu zaměstnanců před propouštěním, zkracovat výpovědní dobu, zavádět institut vyplácení se z pracovního poměru, oslabit úlohu odborů jako zástupců zaměstnanců. To není, vážená vládo, vážená pravice, nic moderního, progresivního, to je prostě novodobé otroctví, které má stlačit cenu pracovní síly, tím zlevnit náklady za zaměstnavatele a zprostředkovaně spolupůsobit v době hospodářské krize.
Vláda v národním protikrizovém plánu rozsáhle popisuje svou pomoc zaměstnavatelům a zaměstnancům a dává signál - bude-li se dařit zaměstnavatelům, pak vám dají práci a vaše životní podmínky se vyřeší samy od sebe. Jako Komunistická strana Čech a Moravy na to říkáme, že tento jednostranný přístup prohloubí chudobu a existenční podmínky drtivé většiny ze 4 mil. zaměstnanců a jejich rodin, z 2 mil. 700 tisíc starobních a invalidních důchodců i oněch téměř 800 tisíc osob samostatně výdělečně činných. To není naše politika. Nestačí jednostranně sanovat zaměstnavatele a banky. Zmírnění dopadů krize musí být oboustranné a vyvážené.
Komunistické straně Čech a Moravy jde především o lidi, o pracující i o drobné živnostníky, o ty, kteří jsou, nebo mohou být hospodářskou krizí nejvíce postiženi. Neděláme si iluze ani o současné vládě, ani o přehnaném optimismu a víře ve společná opatření členských zemí Evropské unie. Ty zatím důsledně ochraňují přes veřejné proklamace své vlastní ekonomiky na úkor středních a malých států, mezi něž patří bohužel i Česká republika.
Jako nezbytné proto Komunistická strana Čech a Moravy vidí zejména
1. zastavení současných vládních reformních opatření těžce dopadajících na lidi v oblasti sociální, zdravotní a důchodové,
2. zastavení dalšího rozprodávání státního majetku a důsledné uplatnění vlastnických práv státu,
3. zavést po dobu krize státní kontrolu a dohled nad krachujícími firmami,
4. poskytnout státní záruku vyplácení mezd pro zaměstnance i v případě insolventnosti firem a umožnit odklad splátek úvěrů a hypoték pořízených na bydlení v případě ztráty zaměstnání,
5. zvýšení minimální mzdy,
6. prodloužení podpory v nezaměstnanosti plošně na dobu jednoho roku a posílení rekvalifikačních programů,
7. zachování současného zákoníku práce,
8. zaručení bezplatné základní zdravotní péče bez další spoluúčasti pacienta,
9. investice do vzdělání, vědy a výzkumu,
10. podporu dlouhodobých veřejných zakázek, zejména do železniční infrastruktury, rekonstrukce a výstavby bytů, do energetiky, tedy tam, kde tyto investice přinesou dlouhodobý výrazný prospěch společnosti, poskytnou dlouhodobé zaměstnání a umožní zakázky pro další odvětví národního hospodářství, tedy tam, kde přinesou prospěch lidem.
To je, vážené kolegyně a kolegové, vážená pravice, vážená vládo, pohled komunistické strany i odborů na současnou hospodářskou krizi a na možnosti zmírnění jejich dopadů. O tomto jsme připraveni diskutovat. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Ke svému vystoupení přijde Miroslav Opálka. Připraví se Václav Snopek. Pokud někteří nestáhnou své přihlášky, tak je nás ještě deset přihlášených do diskuse.
Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je velký hluk a neklid.)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, při čtení vládního materiálu pod názvem Národní protikrizový plán vlády lze najít vše. I to, co tam nepatří, i to, co by bylo možné podpořit. Celkově však musím konstatovat, že je jednostranný, málo myslí na normální lidi, i když se tak snaží tvářit a aktéři vystupují tak přesvědčivě, že by snad přesvědčili i sami sebe. Nelze přehlédnout, že vláda se neodklání od svého hlavního cíle, od svého programového prohlášení, od prosazování modré šance. To pokládám v dnešní době za zneužití situace a dokonce za hazard.
Komunistická strana Čech a Moravy postrádá především solidární rozložení dopadů krize na všechny občany společnosti. Solidární, to znamená podle majetkového a finančního postavení, podle toho, kdo je kde objektivně zařazen na žebříčku, chcete-li, podle toho, jak je dělena naše společnost. Vždyť jsou v naší společnosti takoví, a jejich počet dnes stoupá, kteří už ani nemají prostor ke snižování své spotřeby, pokud nechtějí skončit na ulici a žebrat. A pak už je jen kousek k jejich rezignaci, apatii a neschopnosti se z této situace i v nových podmínkách vymanit.
Dnes nejde ani o růst životní úrovně, ale o udržení nikterak vysokého současného stavu úrovně těch nejslabších. Doporučuji vládě, aby zadala vnitru a statistickému úřadu sledování sebevražd z důvodu neutěšené sociální situace a také těch, kteří se ze stejných důvodů stávají klienty psychiatrických léčeben. Možná by to byla pro nás pro všechny důležitá zpětná vazba.
Nikdo není tak naivní, aby si myslel, že v České republice vyřešíme světovou krizi, která se navíc jeví jako krize systémová. Příčinou je objektivita, to znamená cyklický vývoj takzvaného tržního hospodářství, o čemž svědčí a dokládají i různé teoretické práce ekonomů. Abych se vyhnul ideologickým invektivám, použiji citát jiné autority, papeže Jana Pavla II. Cituji: "Ekonomika, která nebere v úvahu etický rozměr a neusiluje o zajištění dobra člověka každému člověku a celé lidské osobnosti, nemůže sama sebe ve skutečnosti zvát ekonomikou ve smyslu rozumného a tvořivého využití materiálního bohatství."
Tentokrát byla spouštěcím mechanismem světové hospodářské krize zase virtuální úloha peněz, která se stává v elektronické době stále větším rizikem. Tam, kde se zisky tvoří ne z vytvořené hodnoty, ale ze spekulací a z toho, že někdo vydělá, aby jiní museli prodělat, nemůžeme ani jiné dopady očekávat. To musí zákonitě vyvolávat pády. Vše umocňuje psychika, chování spotřebitelů, kteří místo investování či nákupu zboží a služeb spoří a nechávají si rezervu, neboť cítí, že bude ještě hůř. Vždyť se podívejme na úspory, a tyto přehledy nejsou nedostupné, které mají naši spoluobčané na bankovních účtech nebo pravděpodobně v hotovosti doma. Kdyby nebyla krize a špatné očekávání, tyto peníze by rozhýbávaly trh, trh výrobu a výroba zaměstnanost bez jakýchkoliv pobídek. Ale na sklad nikdo ani s podporou vyrábět nebude. Sklady peníze netočí, i když uchovávají majetek možná dnes jistěji než nejisté finanční dobrodružství. Dynamiku HDP v poslední době zachraňuje růst zásob zřejmě o 1 až 2 %. To za zdravý růst ekonomiky považovat nelze a v tomto světle jsou i jiné údaje ještě více varovné.
Snad všechny vládou navrhované kroky mají základní cíl ulevit podnikatelům. Ano, firmy by neměly zaniknout, ale problém není v ceně pracovní síly, která je u nás ve srovnání s takzvaně vyspělejšími ekonomikami stále velmi nízká, ale ve snížené poptávce po službách a výrobcích. A podotýkám - z domácí produkce. Ale opatření na zvýšení odbytu zejména domácí produkce, a tím zvýšení výroby a zaměstnanosti v protikrizovém plánu téměř nenalezneme.
***