Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní bude patřit slovo u mikrofonu panu místopředsedovi Sněmovny Lubomíru Zaorálkovi.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych také chtěl reagovat na probíhající rozpravu a především na vystoupení premiéra, které mě zaujalo především svým tónem, ve kterém nám dal premiér najevo, že nám tady ve Sněmovně vlastně do privatizace českého letiště nic není a že je to záležitostí vlády a exekutivy. Tak mi dovolte, abych tady řekl argumenty, proč si myslím, že se premiér mýlí. Samozřejmě jsem si vědom toho, že toto vystoupení premiéra není ničím mimořádným. Podobným způsobem zacházet se Sněmovnou si zvykal celou dobu svého vládnutí. Měl jsem dojem, že Sněmovně není nic do radarové základny Spojených států v ČR, měl jsem dojem, že není nic Sněmovně do celé řadě věcí, které tady premiér nechtěl vysvětlovat, ať už to byla vystoupení na summitech Evropské rady apod., o kterých nám řekl, že nevidí důvod nás dopředu o nich informovat apod. Tento typ vystoupení premiéra není ničím novým.
Rád bych ale řekl, že si myslím, že je to právě naopak v případě letiště. Myslím si, že to je přesně téma, které patří do Sněmovny, a je k tomu celá řada důvodů - současných i historických. Já bych jenom rád vzpomněl Tomáše Garrigua Masaryka, který řekl, že vzduch je naše moře, a to znamená, že tohle letiště je náš přístav - jediný, který máme, protože moře nemáme. Pro ČR je letiště mimořádně strategická záležitost. A já bych chtěl upozornit na to, že pro to, aby to nebylo samozřejmé a proč by něco podobného měla vláda projednávat ve Sněmovně, je celá řada velmi závažných důvodů.
Zásadní a na prvním místě bych řekl jsou důvody bezpečností. Úplně jednoduše: Ten, kdo bude vlastníkem letiště a bude ho spravovat, se dostane k celé řadě informací, které přesahují jenom provozování letectví. Ten dotyčný bude mít pod kontrolou celou řadu věcí, které mají jednoznačně charakter velmi významných bezpečnostních informací, a je podle mě zájmem státu, aby nad podobnými věcmi měl kontrolu, aby k takovýmto informacím měl přístup a mohl se jimi nějakým způsobem řídit. Takže jsem přesvědčen, že bezpečnostní důvody pro to, mít letiště pod kontrolou, jsou věc, která je na prvním místě.
Stejně tak jsem ale přesvědčen, že jsou i důvody ekonomické, protože představte si, že se takovéto české letiště, slibně se rozvíjející, může dostat do rukou svého konkurenta. Prostě posunem přes vlastníky se může dostat až třeba do rukou Frankfurtu. Prostě letiště, které tady svádí třeba klíčovou bitvu o tento prostor! A jak to chcete vyloučit ve chvíli, kdy to privatizujete? To znamená vedle bezpečnostních důvodů já tvrdím, že najdeme velmi zásadní důvody i ekonomické, proč velmi důkladně zvažovat takovou privatizaci letiště v Praze.
Jsem přesvědčen, že když chceme zjistit, co máme dělat s letištěm, tak je nejlépe získat informace z okolí a zjistíte, že v okolních zemích většinou vlastnictví takovéhoto letiště se řeší takovým způsobem, že do toho vstupují regiony, velká města a že tam skutečně vstupuje třeba i soukromý kapitál nebo že je to akciová společnost, jsou tam i soukromí akcionáři, nicméně stát si udržuje kontrolu. To je prostě pravidlem, když si zjistíte, jak vypadá situace v okolních zemích. A důvody, proč to státy dělají, jsou přesně ty, které vám říkám. Jsou to zásadní bezpečnostní důvody, a samozřejmě pokud je to strategická věc ekonomicky, tak jsou to i důvody ekonomické.
Proto si myslím, že dokonce i pokud se mluvilo o Letišti Praha ve vládách od roku 2003, tak model, o kterém tady mluvil pan poslanec Sobotka, totiž že by to byla akciová společnost, kde by si stát udržel kontrolu a kde by byl vpuštěn třeba soukromý kapitál jako menšinový akcionář, bylo řešení, které podle mě je naprosto standardní a najdete ho v celé řadě evropských zemí. Takže v té době podle mě jsme se o tom sice mohli bavit, ale podle mě stát a vláda postupovaly tak, jak je obvyklé i v zemích kolem nás. Pokud dnes máme vládu, která se rozhodla, že bude postupovat jinak, a začala uvažovat o tom, že prostě letiště zprivatizuje takovým způsobem, že se většinového podílu vzdá, tak jsem přesvědčen, že to bez parlamentní debaty nelze.
I když to pan premiér Topolánek stále ještě neví, tak tady žijeme v parlamentní demokracii a zásadní otázky se projednávají v Parlamentu! Otázka rozsahu veřejných statků je dneska otázkou zásadní, protože jsme dokonce v době, kdy se mantinely a limity pozoruhodně mění, protože jednou z největších debat dneska ve světě je otázka třeba postátnění klíčových bank. Takže já upozorňuji, že tohle je debata, která rozhodně patří do Parlamentu, patří sem dvojnásob dneska, a to dokonce i bez ohledu na to, jak se říkalo, že je před volbami! Tohle je věc, která tady principiálně patří! A myslím si, každý, kdo by chtěl takovýto zásadní krok do budoucna udělat, tak pokud jsme skutečně parlamentní demokracie, tak si to bez parlamentní debaty nemůže dovolit.
Rád bych řekl, že vystoupení pana předsedy vlády, který nám tady dával najevo, že nám do toho nic není, z mého pohledu bylo arogantní!
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl zatím poslední řečník, který byl přihlášen do obecné rozpravy. Zeptám se, zda se do ní ještě někdo chce přihlásit nyní. Nehlásí se nikdo, končím obecnou rozpravu a je prostor pro závěrečná slova. Pan navrhovatel. Závěrečné slovo tedy patří panu Bohuslavu Sobotkovi.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se domnívám, že rozprava, která zde proběhla, ukázala, jak hrozný deficit tady existuje ve veřejném prostoru a v oblasti debaty o privatizaci klíčové státní infrastruktury. Já se domnívám, že je velká chyba, že vláda předtím, než přijala své rozhodnutí o prodeji letiště, tak jak leží a běží, to znamená včetně pozemků, včetně veškeré zabezpečovací infrastruktury, tak že nezahájila vůbec společenskou debatu o tom, zdali je to užitečný krok. Vláda vůbec ani nezjistila u opozice, jaký je názor opozice na tuto věc. Přitom musela vědět, že pravděpodobně rozjíždí proces, který nemusí nutně skončit v rámci jednoho volebního období. Pan premiér nám tady potvrdil, že tento proces, který vláda zahájila, proces prodeje Letiště Praha, tak jak leží a běží, tak pravděpodobně neskončí v mandátu této vlády. Podle mého názoru tím spíše měla vláda konzultovat všechny politické strany, vláda měla vést debatu s odborníky, měla vést debatu s veřejností a měla se pokusit vytvořit konsensus o tom, zda a do jaké míry připustit soukromý kapitál k vlastnictví této klíčové státní infrastruktury. Myslím si, že je chyba, že vláda tuto veřejnou debatu odmítla, a z toho možná také plynou současné potíže Topolánkovy vlády.
Chtěl bych také jasně konstatovat, že nelze srovnávat privatizaci Letiště Praha například s privatizací Telecomu. V době, kdy došlo k privatizaci Telecomu, přece bylo zřejmé, že Telecom ztrácí své monopolní postavení, že se tady objevily úplně nové technologie mobilních operátorů, které začaly přímo konkurovat Českému Telecomu a znamenaly v delším časovém rozsahu riziko poklesu hodnoty tohoto státního podniku, resp. této státní akciové společnosti. My tady nemáme žádnou jinou technologii, která by nahradila leteckou dopravu, tak jako nahradila mobilní komunikace pevné telefonní linky. Čili není možné srovnávat privatizaci Telecomu a privatizaci Letiště Praha. Dokud nebude nalezena alternativa vůči letecké dopravě, je zřetelné, že zde existují určité přirozené lokální monopoly, nepochybně z pohledu investic, z pohledu pozemků, z pohledu polohy uprostřed osídlení, které mají povahu lokálních monopolů, a tím také do značné míry Letiště Praha je.
Představitelé vlády, ať už to byl ministr financí nebo premiér se vám snažili namluvit, že vlastně o privatizaci rozhodla minulá vláda. To v žádném případě není pravda! Minulé vlády rozhodly o transformaci ze státního podniku na akciovou společnost. Minulé vlády nepřijaly žádné rozhodnutí o tom, že by se tyto akcie měly dostat mimo kontrolu státu, mimo vlastnictví státu. Tak to je! Proces zcizení těchto akcií akciové společnosti zahájila až vláda vedená Mirkem Topolánkem.
Premiér a ministr financí se vám pokusili namluvit, že je to běžná věc, že se letiště prodá včetně pozemků, tak jak leží a běží. Není to pravda! Dvě třetiny členských států Evropské unie mají letiště plně ve státních rukou. ***