(pokračuje Sobotka)
Navrhujeme také - za desáté - zrušení karenční doby v prvních třech dnech nemoci. V roce 2008 byl prosazen systém, který znamená, že v prvních třech dnech dočasné pracovní neschopnosti není pojištěnci poskytnuta žádná náhrada. Domnívám se, že by bylo dobré vrátit se k systému, který zde fungoval do konce roku 2007, tj. aby v prvních třech dnech nemoci byla poskytnuta náhrada alespoň ve výši 25 % průměrného výdělku.
Navrhujeme také, aby v letošním roce došlo k jednorázové výplatě 13. starobního a invalidního důchodu, a to z prostředků, které stát získá z dividendy společnosti ČEZ. Navrhujeme vyplatit v listopadu letošního roku 13. důchod ve výši 2400 Kč pro každého starobního důchodce a 1200 Kč pro částečně invalidního důchodce.
Navrhujeme současně zvýšit přídavek na dítě o 100 Kč ve všech třech věkových kategoriích. Současně také navrhujeme, aby se nárok na poskytnutí přídavku na dítě rozšířil na osoby s příjmem do trojnásobku životního minima.
Navrhujeme také dočasné zvýšení příspěvku na bydlení. Současně chceme upravit stávající tempo deregulace nájemného a rozložit deregulaci do delšího časového období.
Posledním z 15 opatření, které obsahuje tento náš návrh zákona, je návrh na dočasné opatření k podpoře automobilového průmyslu a ekologizaci vozového parku v České republice. Jedná se o zavedení státní finanční podpory při nákupu nového osobního vozu. Tento systém je znám v okolních zemích pod pojmem šrotovné. Je to systém, který úspěšně funguje v Německu, v Rakousku, na Slovensku a v dalších deseti členských státech Evropské unie. Jsme přesvědčeni, že by zavedení tohoto systému zvýšilo poptávku po automobilech z velké části vyráběných v České republice nebo kompletovaných ze součástek vyráběných v České republice.
Tolik velmi stručně věcný obsah našeho návrhu zákona, který obsahuje konkrétní opatření na zmírnění dopadů hospodářské krize a také opatření, která by podle našeho názoru přispěla k růstu české ekonomiky.
Chtěl bych jasně říci, že toto jsou opatření, která v návrzích současné vlády postrádáme. Chceme o tato opatření rozšířit probíhající veřejnou diskusi o tom, zdali jsou opatření proti krizi adekvátní, či nikoli. Chtěl bych také jasně deklarovat za klub sociální demokracie, že jsme připraveni v případě, že tento návrh zákona projde do dalšího projednávání, vést debatu s ostatními politickými stranami v Poslanecké sněmovně tak, abychom se dohodli na optimálním postupu, který skutečně pomůže naší ekonomice, abychom se dohodli na dobrém postupu, který skutečně pomůže těm skupinám obyvatel České republiky, které jsou postiženy nebo ohroženy současnou hospodářskou recesí. Zejména mám na mysli lidi, kteří v důsledku krize přicházejí nebo v příštích měsících přijdou o práci. Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Sobotkovi. Zpravodajem pro prvé čtení je určen pan poslanec Oldřich Vojíř. Prosím tedy, aby předstoupil před Sněmovnu se svou zprávou.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych nejprve úvodem sdělil formální věc, abych se nedopustil pochybení jako před chvilkou můj ctěný kolega. Je tu návrh buď 50 poslanců, nebo dokonce ve variantě dvou klubů, kteří by si dovolili navrhnout veto na projednávání tohoto návrhu zákona ve zkráceném čtení. A nyní k samotné materii.
Musím říci, že není nikterak jednoduché, a myslím si, že se na tom shodnou všichni poslanci, posuzovat takovéto materie, a už je jedno, jestli je předkládá vláda, nebo jestli je předkládají poslanci, protože tato materie zasahuje zhruba do 13 nebo 14 klíčových zákonů a několika dalších zákonů souvisejících s těmito zákony a má velmi významný dopad jak do veřejných financí, tzn. do toho globálnějšího ohledu, tak ale i do financí státního rozpočtu.
Někdy se hovoří o tom, proč nedokážeme nalézt určitou, nějakou elementární míru shody, obzvlášť v situaci, kdy situace vně tohoto domu není skutečně nijak jednoduchá.
Dovolte mi říci a zopakovat jednu pravdu a doufám, že na té se shodneme, že finanční krize, a podtrhuji znovu to slovo "finanční krize", se nám vyhnula - těch příčin je několik - a ten přímý dopad finanční krize na nás a na naše banky nedopadl. Ty sekundární záležitosti - například je to obava bank půjčovat, půjčovat si mezi sebou, půjčovat klientům - to zde existuje, je to velký problém. Neumím si představit nic jiného, než v podstatě zklidnění prostředí, protože žádné nařízení žádné komerční bance, teď myslím s malým "k", nepomůže k tomu, aby začala půjčovat. Jedině v klidnějším prostředí, samozřejmě nejen České republiky, ale například v rámci Evropy, v rámci nějakého většího trhu, může nastat to, že tyto banky opět rozproudí finance, tu krev ekonomiky. Bez toho se prostě nehneme.
Z toho je patrné, že některá opatření máme provést. Nicméně musíme být velmi opatrní v tom, jaká opatření provedeme a také s jakými náklady. Ukazuje se v historii, že bylo učiněno již mnoho opatření, ať už na podporu spotřeby, což dneska víceméně předkládá sociální demokracie, nebo na podporu výroby, což si myslíme, že bychom raději učinili my, a vždy to stálo mnoho prostředků, ale ten efekt to stejně nepřineslo. V podstatě tady sice někdo stále zpochybňuje onen trh aneb neviditelnou ruku trhu, nicméně ten trh funguje a jsou zde silnější nadnárodní společnosti, které mají daleko větší páky a daleko větší možnosti než možná stát rozměru České republiky.
Když přiznáme, což všichni přiznáváme, že hospodářské problémy následovaly po té finanční krizi a logicky se nemohly vyhnout ani České republice, tak se pokoušíme hledat takové řešení, které má několik rozměrů. Buď má exekutivní rozměr, a to bych nechal spíše na obhajobu, aby to obhájila vláda, ten exekutivní rozměr. Anebo to má rozměr legislativní. Chci upozornit, že v tom legislativním rozměru je to vždy citlivější, protože ne vždy se k tomu potom máme někteří ochotu vrátit, a vrátit se takříkajíc do normálních kolejí. Někdy to necháváme potom běžet a říkáme: Sice to bylo za doby krize, ale nicméně nám to nyní vyhovuje. Neboli ta míra dočasnosti v legislativní oblasti je vždy velmi citlivá. Pokud se ovšem máme odvahu vydat i v této době na nedočasný charakter změny legislativy, tak to je bezesporu jiná diskuse.
Proč se možná nedokážeme shodnout? Já jsem tady naznačil, že kolegové z levice, nebo na levém spektru politiky, mají představu, že když budou stimulovat spotřebu, a to ještě navíc říkám určitých vybraných skupin obyvatel, dojde k tomu, že se určitým výrazným tempem roztočí ekonomika. Neboli že oni ty peníze utratí za potraviny, za energii, za nájem, za ošacení atd. a že to vytvoří efekt růstu HDP. ***