(pokračuje Vojíř)
Je pravdou, že bez motivace ke spotřebě nemůžete roztočit, ale to je jen jedna z možností, jeden z několika vlivů, co musíte udělat, aby ekonomika opět nabrala otáčky a aby ekonomika opět rostla.
Dovolte mi, abych nyní přistoupil možná k o něco podrobnějšímu popisu toho, co je navrhováno. Pan předkladatel nebo reprezentant skupiny předkladatelů se do jisté míry vyhnul - nevím, jestli omylem, nebo záměrně - tomu, aby kvantifikoval alespoň odhadem dopady jednotlivých kroků. Tomu rozumím, teď při tom vystoupení to nezaznělo, v důvodové zprávě to určitým způsobem je, ale já teď hovořím o tom, že to tady neprezentoval, tyto dopady. Říkám možná buď omylem, nebo záměrně. Tak mi dovolte, abych se pokusil já kvantifikovat ty dopady.
To znamená dojde-li ke snížení slevy na dani u daně z příjmu fyzických osob, lze odhadovat, že za celé období by došlo k propadu zhruba 12 mld. ročně. To je první teze.
Za druhé, zrychlení odpisů, to je snad jedna z mála věcí, na kterých se asi dokážeme shodnout, je otázka nastavení rychlosti, protože jedna věc je zrychlit odpisy, ale druhá věc je mít je čím pokrýt. To musí být v nějaké infinitě, to se musí alespoň překrývat. Toto zrychlení odpisů by znamenalo propad zhruba 10 miliard ročně.
Pokles snížené sazby DPH z 9 % na 6 % na období dvou let by znamenal výpadek ročně zhruba asi 15 miliard korun. U tohoto opatření je to velmi diskutabilní. Je to stejné jako jsme vedli diskusi nedávno o spotřební dani a jejím promítnutí do celkové ceny pohonných hmot. Já musím říci, že se domnívám a že to praxe, případně, bude-li to přijato, prokáže, že dramaticky neklesnou ceny především potravin, kam je to podle mého soudu mířené.To znamená ta marže zůstane u obchodníků. Já opět říkám, že nemám nic proti obchodníkům, ale chci jenom říci, že ten dvojí efekt v tomto nebude realizován. A tudíž je otázkou diskutabilní, zdali se zvýší spotřeba.
Co se týče zvýšení podpory v nezaměstnanosti, lze očekávat, že by to mohlo mít dopad zhruba 2 miliard ročně na státní rozpočet.
Co se týče příspěvku na nový automobil, tzn. zažil se název šrotovné, zhruba asi 5 mld. ročně. Neboli lze očekávat výpadek zhruba 44 mld. korun, a buď je to výpadek, tzn. nevýběr, nevyberete ty prostředky, anebo tyto prostředky musíte vydat.
Tedy sečtu-li tyto částky, tak dojde k výpadku zhruba 44 miliard.
Pak je zde jednorázový výdaj, takzvaný, řekněme, 13. důchod - známe možná zažitý termín 13. plat, tak 13. důchod. To je jednorázová záležitost, která by odhadem stála zhruba asi 6,5 mld. korun a měla by být kryta z prostředků dividend obchodních společností, které stát vlastní. Nabízí se asi společnost ČEZ, nevím, jaká jiná by to asi mohla být. Tady jenom říkám, že vždycky bude platit, až se tady budeme zase bavit o cenách energie, tak se nedivte, že když budeme tyto prostředky používat místo toho, abychom je třeba u té firmy nechali a ona investovala a snižovala následně své náklady, a tudíž tlačila pak cenu dolů, tak jestliže jí je budeme odebírat, tyto prostředky, a používat na konzumaci, tak ony se zase promítnou někde v ceně. Věřte mi, že to tak prostě bude.
Co se týče dalších kroků, které jsou navrženy, tzn. zvýšení příspěvku na dítě, odhadují se zhruba 3 mld. korun, co se týče příspěvku na bydlení zhruba 0,5 mld. korun a co se týče ochrany zaměstnanců v insolventnosti necelá miliarda korun.
Aby to nevypadalo tak, že jsou to jenom výdajové části nebo podvázání státního rozpočtu, tak je nutno říci, že si sociální demokracie vybrala podle mého soudu z jejich pohledu - podtrhuji z jejich pohledu - výběr tam, kde si myslí, že je to podle jejich názoru dobře. To znamená ten výběr by spočíval v tom, že by zdanili fyzické osoby mající vyšší příjem 100 tisíc korun měsíčně, tzn. úhrnem 1,2 milionu korun ročně.
Tady mi dovolte možná jednu jedinou štiplavou otázku - to je možná proto, aby to nepostihlo nikoho ve Sněmovně při výplatě, jinak všechny ostatní to postihnout může, jak je vidět. Tady by ta částka mohla přinést zhruba asi 1,5 mld. korun.
Co se týče druhého zásahu, a ten považuji ještě za horší, abych řekl pravdu, to je zásah, kdy tato vláda a tato Sněmovna dokonce odsouhlasila, že budeme postupně klesat s daní z příjmu právnických osob a cílová hranice v roce 2010 měla být 19 %. To mělo i velmi významný motivační charakter, protože i ta psychologická řekněme hranice 20 % by byla prolomena a byl by to stimul pro investory. My se tady také se sociální demokracií nejsme schopni shodnout, jestli máme stimulovat v oblasti daní a řekněme kvalifikované pracovní síly, anebo jestli máme vynakládat velké prostředky na investiční pobídky, například. Tak tento zásah by znamenal, že nebudeme mít 19 %, tak jak očekává mnoho firem, ale že bychom se vrátili na 21 %, což by znamenalo zhruba příjem, kdyby platily ty ukazatele, ze kterých vycházíme, tzn. přelom 2008/2009, abych byl korektní, tak zhruba 5 mld. korun.
Takže to jsou návrhy, kterými chce sociální demokracie řešit problematiku, která nás potkala, která má kořeny zhruba deset dvanáct let v Americe, kdy Bill Clinton to byl, kdo prohlásil, že každý Američan by měl bydlet ve velmi slušném a soukromém domě či bytu. Rozjela se mediální kampaň, kdy se začalo půjčovat každému bez ohledu na to, jestli na splátky ve finále měl, nebo neměl. Problém byl, že to americké banky řešily tak, že měly makléře a ti si některá data, zjevně se ukazuje, vymýšleli. Tak proto došlo poté k takovéto eskalaci, kdy se to všechno sečetlo, jednou to muselo bouchnout. Je to jako s papiňákem, který když neupustíte, tak vám prostě bouchne také. Že se to přeneslo finančně i do části Evropy a do celého světa, je zřejmé, neboť žijeme v globálně propojené ekonomice. A že pokud se nezačne zvedat např. ekonomika Německa, Francie, Velké Británie, tak naše ekonomika nemůže sama o sobě najednou vyletět a být jakýmsi samostatným ostrovem a že se budeme domnívat, že najednou u nás to bude úplně jinak a že máme geniální recept, jak zastavit propad a nedejbože, dokonce ho rychle otočit. Ukazuje se, že to zatím nevymyslel v podstatě nikdo. ***