(17.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Za druhé. Za část druhou se vkládá nová část třetí, která zní: Část třetí - Změna zákona o Rejstříku trestů. Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č. 126/2003 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb. a zákona č. 130/2008 Sb., se mění takto:
1. Název části druhé zní: Opis, výpis a jiné informace z evidence rejstříku trestů.
2. Za § 16 a se vkládá nový § 16b, který včetně poznámky pod čarou č. 5b zní: § 16b. Rejstřík trestů předává Ministerstvu financí informace o zahlazení odsouzení u trestných činů, které jsou zaznamenány v ústřední databázi pro vyloučení podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství o ústřední databázi pro vyloučení.
Poznámka 5b) Nařízení komise č. 1302/2008 ze dne 17. prosince 2008, o ústřední databázi pro vyloučení.
Dosavadní § 16b až 16e se označují jako § 16c až 16f.
Dosavadní část třetí se označuje jako část čtvrtá a článek III se označuje jako článek IV.
Dámy a pánové, možná jste z textu pochopili, že jde v zásadě o drobnou implementační novelu, tzn. o žádnou nebezpečnou věc, která vede k propojení Rejstříku trestů v rámci evropského prostoru a k výměně informací v této rovině. Prosím o podporu tohoto návrhu a děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Zeptám se na další přihlášku do podrobné rozpravy. Prosím, pan kolega Valouch má slovo.
Poslanec Jindřich Valouch: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já podávám návrh, aby za základ byl vzat komplexní návrh zákona, který byl schválený ústavněprávním výborem, a všechny pozměňovací návrhy, které by byly, by se ve své podstatě odrážely od komplexního materiálu, který byl schválen ústavněprávním výborem. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Valouchovi. Prosím o další přihlášku do podrobné rozpravy. Není-li žádná, podrobnou rozpravu končím. Žádné návrhy, o nichž by bylo možno hlasovat, nezazněly, proto končím projednávání bodu č. 24, sněmovního tisku 664 ve druhém čtení. Končím s poděkováním jak panu ministrovi, tak všem zpravodajům.
Můžeme se věnovat následujícímu bodu. Ještě předtím však přečtu omluvu, která sem dorazila. Z dnešního jednání se v době od 16.15 do konce omlouvá pan poslanec Jiří Paroubek.
A nyní už k bodu
73.
Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 747/ - prvé čtení
Z pověření vlády tento návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím tedy o vaše slovo, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, opět otevíráme diskusi na půdě pléna o přímé volbě prezidenta. Dovolte mi, abych uvedl tentokrát vládní návrh, který má do českého právního řádu, resp. do českého ústavního pořádku implementovat možnost volit prezidenta republiky přímo.
Politické strany zastoupené ve vládní koalici vedly velkou diskusi o tom, jakou formu má mít případná tato změna, jak má být podrobná, tzn. zda má, či nemá opravit i případný obecný způsob volby v případě, že bude prosazena přímá volba. Nakonec se vláda shodla na tom, že je vhodnější v tomto směru otevřít nejprve obecně diskusi nad tím, zda je většinová vůle v zákonodárném sboru prosadit přímou volbu prezidenta, resp. volit prezidenta přímo, a pokud ano, pak zahájit diskusi o tom, jakou konkrétní formou, jakým procesem má být přímá volba realizována. Zda tedy má být jednokolová, či dvoukolová, a pokud má být dvoukolová, pak jaký mechanismus má být zvolen, protože všichni zde víme, že jsou různé způsoby většinové dvoukolové volby. Do druhého kola mohou postupovat pouze dva kandidáti, nebo mohou postupovat všichni kandidáti, kteří získají určité procento hlasů. Tento druhý systém je uplatňován např. ve Francii při volbě Národního shromáždění. Klasická dvoukolová volba, kdy postupují pouze dva nejúspěšnější, je např. užívána při volbě senátorů Senátu České republiky. Nechci v tuto chvíli zde činit podrobný komparativní výčet toho, které státy mají přímou volbu a které nemají přímou volbu. Mohu pouze obecně konstatovat, že přímá volba jako taková v poslední době ne vždy souvisí s tím, jaké má prezident pravomoci. Jinými slovy - není symptomem pouze prezidentského nebo poloprezidentského systému. V poslední době v Evropě najdeme mnoho zemí, které mají parlamentní formu vládu, tzn. parlament je dominantní těleso, od jehož většiny se odvozuje vláda, a přesto tyto země přistupují k tomu, že prezident je volen lidmi přímo. Nemusíme chodit daleko, podívejme se např. do sousedního Rakouska, které má v zásadě v základních parametrech podobný ústavní model výkonu veřejné moci jako Česká republika, a přesto je prezident volen přímo. Ostatně Slovensko také nemá od nás až tak odchylný způsob výkonu veřejné moci, také je to parlamentní republika, kde na základě výsledku parlamentních voleb se kreuje exekutiva, vláda, a přesto je prezident volen přímo.
Jinými slovy, je možné a zcela běžné zahájit legitimní diskusi o přímé volbě prezidenta, aniž bychom měnili základní parametry výkonu veřejné moci v České republice a aniž bychom se uchylovali od parlamentní volby vlády k formě poloprezidentské, či dokonce prezidentské. To je teze, kterou jsem zde chtěl zdůraznit, proč vláda navrhla změnu mechanismu volby hlavy státu, aniž by navrhovala současně změny pravomocí či další změny ústavního pořádku České republiky.
Filozofií návrhu tedy je zakotvit do ústavního pořádku České republiky obecnou tezi, že prezident je volen přímo lidem, s tím, že podrobnosti, mechanismus volby a další náležitosti by upravoval volební zákon, který by byl připravován v případě, že bude tento ústavní zákon takto přijat, Ministerstvem vnitra a musel by též upravit právě onen mechanismus volby - zda jednokolovou, či dvoukolovou volbu a v případě dvoukolové, jakou formou by byla prováděna.
My jsme diskutovali s ústavními experty, zda je možné takto přistoupit, tzn. do roviny ústavního pořádku zakotvit v zásadě co možná nejobecnější tezi o přímé volbě prezidenta a ostatní věci přenést v zásadě v uvozovkách na obyčejný volební zákon. Naše analýzy, analýzy ústavních expertů, které jsme oslovili, řekly, že toto je možné, že je možné do ústavy dát v zásadě velmi obecný rámec a vše ostatní nechat do zákonné podoby. Proto vláda ve snaze otevřít diskusi v obecné rovině přistoupila k nejobecnější podobě a chtěla tak celou diskusi strukturovat, abychom si nejprve řekli, zda přímá volba ano, či ne, a pokud ano, tak abychom si řekli na zákonné úrovni, jakou formou má přímá volba být prováděna.
Dámy a pánové, tolik velmi stručné odůvodnění tohoto návrhu, který, jak jsem řekl, přináší nejobecnější způsob zakotvení přímé volby prezidenta státu do ústavního pořádku České republiky. Neřeší mechanismus volby. A jak jsem již zdůraznil, neřeší pravomoci či ostatní náležitosti, které s výkonem působnosti hlavy státu souvisí. Jsou zde upraveny navíc takové základní věci, jako kdo má právo navrhovat kandidáta, tzn. že to je každý občan České republiky, pokud získá tato nominace ještě petici minimálně 20 000 občanů České republiky, pak toto právo má 20 poslanců či 10 senátorů, a samozřejmě zakotveno aktivní a pasivní volební právo, tzn. kdo může volit prezidenta a kdo může být prezidentem volen. Ty obecné ústavní podmínky pro výkon tohoto ústavního práva jsou samozřejmě v návrhu zakotveny.***