(15.00 hodin)
(pokračuje Rath)
Nemám rád Ivana Langera. Do značné míry ho považuji za velmi nebezpečnou nedemokraticky smýšlející osobu, ale kdyby po něm někdo šel házet, tak, dámy a pánové, já budu první, který si stoupne před tribunu a řeknu: takhle ne! Protože to je útok na demokracii, to je útok na základní ústavní práva. A pan Topolánek by to měl odsoudit, ať se věci házejí na kohokoliv, a ne říkat, že to je spontánní projevení názoru. (Předsedající upozorňuje na čas.) Styďte se, pane předsedo! Styďte se! (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Dále vystoupí pan poslanec Gandalovič. Pan ministr Barták se hlásil? Ne. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Připraví se pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Petr Gandalovič: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážená Sněmovno, já se pokusím vrátit úroveň naší debaty opět na věcnou rovinu. (V sále je velký hluk.)
Jak už zde bylo řečeno, tato vláda, která před nás dnes předstupuje se žádostí o důvěru, je jednou ze součástí dohodnutého řešení politické krize vyvolané neodpovědným svrhnutím vlády Mirka Topolánka, fungující vlády, v době českého předsednictví. Jakkoliv budeme ještě v budoucnu čím dál tím více zjišťovat, jaké rozsáhlé škody tento krok měl pro obraz České republiky, vláda Jana Fischera za to pochopitelně nemůže a nebylo by spravedlivé vztahovat na ni naše rozčarování. Naopak, splní-li řádně svoji úlohu překlenovací vlády a dovede-li správně zemi a v pořádku k předčasným volbám, zaslouží si vděk a uznání.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, já vás přeruším a poprosím skutečně, když někdo chce něco sdělit ve Sněmovně, aby odešel mimo jednací síň a nepřekřikoval vystupujícího, který přednáší svůj projev. Děkuji.
Můžete pokračovat, pane poslanče.
Poslanec Petr Gandalovič: Děkuji. Dnes jsme však na samotném počátku tohoto období a zvažování, zda dáme Janu Fischerovi a jeho vládě důvěru, musí být stejně odpovědné jako u jakékoliv jiné vlády. Koneckonců naše ústava nezná pojem překlenovací či úřednická vláda a vyslovení důvěry je zavazující krok v jakékoliv situaci.
Programové prohlášení jako nejdůležitější východisko k rozhodování o důvěře samo o sobě respektuje omezený mandát vlády a na jeho několika stranách se logicky příliš mnoho konkrétních záměrů neobjevuje. Na druhé straně vládnutí je dennodenní rozhodování o věcech týkajících se statisíců občanů a tak jako tak ovlivňujících budoucí možné kroky budoucí vlády. O takových rozhodnutích bychom měli s vládou jako poslanci velmi intenzivně komunikovat a očekávám, že i vláda je připravena tyto kroky konzultovat s námi. Chtěl bych proto u této příležitosti hovořit o některých krocích v resortu zemědělství a životního prostředí, které podle mého názoru přesně takovou potřebu konzultací vyvolávají.
V resortu zemědělství je prioritou dokončení jednání o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013. Zde máme takříkajíc dobře našlápnuto a cílem je dosáhnout konsensu členských států nad textem, kterým se jasně a zřetelně zaváží odstranit rozdíly mezi podmínkami členských států starých a nových. Bude však třeba najít mnoho diplomatického úsilí, protože takový souhlas nebude zejména u starých členských zemí jednoduché získat.
Za poněkud nešťastné považuji v současné situaci i pozastavení investičních projektů především v oblasti pozemkových úprav. Jednak se jedná o velmi důležitou politickou prioritu, hlavně však tyto projekty dávají práci regionálním firmám, což je v době ekonomické krize dvojnásob potřeba. Totéž platí i pro vyhlášení sedmého kola programu rozvoje venkova, jehož pozastavení si zatím dovoluji považovat pouze za krátkodobé a technické spíše než za pokus o zásadnější změny dlouhodobě a koncepčně připravených podmínek.
Pokud se týká projektu v oblasti informačních technologií, rozumím obavám z očekávatelného krácení resortního rozpočtu, avšak zdůrazňuji, že jde o zásadní modernizaci toho, jakým způsobem zemědělci komunikují se státní správou. Namísto vyplňování nekonečných formulářů má mít farmář k dispozici jednoduchý internetový portál.
V té samé souvislosti s možným krácením rozpočtu potom naopak nerozumím záměru obnovit národní podporu pro projekt školního mléka, který nemá pro domácí spotřebu mléka žádný reálný význam a zatíží rozpočet resortu desítkami milionů korun.
V resortu životního prostředí nemyslím, že je úplně dobrý nápad pustit se v tomto období do tak kontroverzního tématu, jako je rozsah bezzásahových oblastí v Národním parku Šumava, či do igelitových tašek. Naopak, uvítal bych spíše, kdyby na Ministerstvu životního prostředí provedli revizi všech překážek podnikání a ekonomického rozvoje a přispěli tak k boji proti ekonomické krizi. Mám na mysli maximální možné zjednodušení programu Zelená úsporám a jeho otevření co největšímu počtu žadatelů i zhotovitelů.
V oblasti energetické bezpečnosti považuji za důležité konzultovat s Poslaneckou sněmovnou mandát pro jednání o klimatických změnách, neboť další ambice Evropské unie klást si ještě náročnější cíle v této oblasti by byla pro českou ekonomiku velkým problémem.
Dovolte, abych své vystoupení uzavřel upřímnou nabídkou, a věřím, že i za většinu svých kolegů poslanců, na otevřenou komunikaci vůči vládě a žádostí o stejnou otevřenost a komunikaci ze strany vlády vůči nám poslancům.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Grebeníček, připraví se pan poslanec Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, po pádu vlády takzvané podivné koalice, tedy koalice Občanské demokratické strany, lidovců, Strany zelených a sociálně demokratických přeběhlíků vybavených ochranou Ministerstva vnitra, nyní jednáme o důvěře další koaliční vládě.
Prvořadým úkolem této vlády by mělo být, jak se na tom mnozí shodujeme, překlenout období do podzimních voleb, ze kterých vzejde řádná nová vláda. Bylo by ale od nás v tuto chvíli neodpovědné, kdybychom prozatímní kabinet, který ODS a ČSSD vytvořily, který před nás předstupuje se žádostí o důvěru, podcenili. Ano, jen máloco může být horší než to, co dnešku předcházelo. V tom a v personálním složení kabinetu Jana Fischera přes dílčí výhrady k některým jednotlivcům je nutné a možné hledat předpoklady pro jistou pozitivní změnu dosavadního stylu.
Neúspěšné vládnutí kabinetu Mirka Topolánka se ukázalo pro republiku a pro občany jako nebezpečné. Pád té vlády nebyl však dokladem síly opozice, ale především úpadku a pozvolného rozkladu moci založené na politické korupci a programovém podvádění voličů. Byla to moc, která se stále více vymykala z ústavního rámce a která stále více ignorovala zájmy občanů a paralyzovala demokratické procedury rozhodování a veřejné kontroly.
Dámy a pánové, mluvím-li o politické korupci, o porušování ústavy a nedemokratických postupech, pak připomínám, že takto viděli vládu ODS, lidovců a zelených nejen političtí oponenti, ale stále více i veřejnost a naposledy i prezident vzešlý z Občanské demokratické strany a významná část poslanců, členů a příznivců vládních stran.
Nyní tedy jsme v situaci, kdy korupční, militaristicky naladěné a podle prezidenta republiky, který má sám z 90. let vlastní podobnou zkušenost, extrémně lobbismem zatížené uskupení padlo. Bohužel největší riziko spojené s kabinetem, který před nás předstupuje a uchází se o důvěru, při vší úctě k odborným kvalitám jeho jednotlivých členů, a není to vina ani premiéra Fischera, ani některých jeho spolupracovníků, není ničím jiným, i na tom se můžeme jistě shodnout, než vládou a rukojmím velké koalice.
***