(15.10 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Byly to ODS a ČSSD, kdo vzájemně dojednal a svérázným způsobem nadiktoval premiérovi Fischerovi jednotlivé osoby. Obchod, který přitom ODS a sociální demokraté uzavřeli s Bursíkovou Stranou zelených, nic nemění na podstatě. To, co sociální demokraté navrhovali ODS již v roce 2006 po minulých volbách, se paradoxně naplňuje až nyní. Postup velké koalice v personálních otázkách při sestavování prozatímní vlády tak předznamenává jistá rizika pro republiku a občany pro budoucnost.
Dámy a pánové, právě proto se musím předsedy vlády ptát, proč v programovém prohlášení jeho kabinetu, tak jak na to upozornil místopředseda Sněmovny Filip, chybí ve výčtu největších hrozeb v oblasti vnitřní bezpečnosti zmínka o korupci. Není to snad právě korupce a korupční zneužívání moci, neustálé korupční porušování a obcházení zákonů, co vedle organizovaného zločinu nejvíce ohrožuje právní jistoty občanů a zpochybňuje existenci právního státu? Má-li dočasná vláda být netečná, nebo dokonce zaručit kontinuitu této korupce a přispět k bezproblémovému pokračování těchto metod po volbách, potom ovšem nelze podporovat takovou vládu. Chci proto slyšet, a mám na to pochopitelně právo, jak se tato vláda vyrovná s poměry, které umožnily mluvit o protiústavní nerovnosti občanů a politiků před zákonem a o některých postupech v české policii, státním zastupitelství a justici jako o mafii. Chci slyšet, jak se tato vláda bude i v omezeném čase, který má k dispozici, vyrovnávat se stavem, kdy předchozí ministr vnitra a premiér fakticky paralyzovali některé policejní složky, znejistili státní zastupitelství a kdy poklesla výslednost i vůle k efektivnímu šetření a postihu velké kriminality, odhalování nelegálních výnosů z trestné činnosti, z hospodářské kriminality. Formulace záměru vlády zklidnit situaci v české justici je pochopitelně velmi vágní a nijak nepostihuje špatnou situaci a ničím nenaznačuje vůli a postupy skutečného řešení.
Dámy a pánové, ptám se též, jak se vláda vyrovná s takovými případy, kdy prostředky státu, ministerstev a státem kontrolovaných podniků jsou zneužívány k podivným sponzorským akcím. Jak chce premiér překonávat dosud panující stav, kdy jednou předseda vlády, jindy prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, ale i - kam až to došlo - nějaký svazák z Orwellova úřadu využívají bez ohledu na finanční problémy rozpočtu a hospodářskou krizi prostředky státu k uspokojení svých osobních neskromných potřeb a zálib.
Dámy a pánové, se vší vážností, poté co předchozí vláda ignorovala platný zákon na ochranu míru a jménem svého předsedy i ministra zahraničí výslovně odmítala prosazovat ženevské konvence a mezinárodní úmluvy o lidských právech v případě porušování mezinárodního práva členskými státy Severoatlantické aliance, očekávám, že se kabinet, který žádá o důvěru, distancuje od podobného neústavního a protiprávního jednání. V programovém prohlášení z tohoto pohledu záruky respektování mezinárodního práva ze strany vlády a záruky respektování a prosazování mezinárodních úmluv o lidských právech v případech, kdy je porušují a republiku do jejich porušování zatahují Spojené státy americké a Severoatlantická aliance, chybějí. Očekávám proto jasné vyjádření, zda se vláda ve svém postupu bude cítit vázána mezinárodním právem a zda na rozdíl od svých předchůdců splní své povinnosti k domácímu zákonu na ochranu míru a k ženevským konvencím a dalším úmluvám o lidských právech i tehdy, když to bude muset udělat ve vztahu k Severoatlantické alianci a k vládám jednotlivých členských států tohoto uskupení.
Dámy a pánové, obdobně očekávám, že předseda vlády závazně ujistí tuto Sněmovnu o tom, že jeho kabinet a jednotliví ministři ani veřejně, ani tajně nebudou obcházet Parlament a že se nebudou vyhýbat, tak jak to předváděli zejména bývalý premiér Topolánek a bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, demokratickým procedurám informování Parlamentu a veřejnosti a demokratickým procedurám parlamentního projednávání a přijímání rozhodnutí významných pro suverenitu republiky a bezpečnost občanů.
Uvítám v domácí politice kabinetu i garance, že vláda nepodnikne nikoli jen zásadní, jak se k tomu zavazuje, ale že nepodnikne žádné další protiústavní kroky směřující ke zvyšování přímé finanční zátěže občanů platbami ve zdravotnictví a že nebude postupovat k zakonzervování a dalšímu zavádění přímých poplatků a pokut i nepřímých plateb za zdravotní péči mimo veřejné zdravotní pojištění. Zcela logicky za naléhavé považuji také záruky v situaci, kdy v loňském roce inflace katastrofálně znehodnotila úspory občanů v penzijních fondech a jiných formách spoření na stáří, že tato vláda nepodnikne nic, ani pokusy ve stadiu příprav, které by v budoucnu mohly ohrozit penzijní systém založený na průběžném financování důchodců.
Mohl bych zmínit ještě řadu dalších problémů, které nejsou uvedeny nebo uchopitelně vyjádřeny v předloženém programovém prohlášení jako místopředseda výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, ale považuji za mimořádně naléhavé v souvislosti s posuzováním závěrů vlády získat záruky v jedné pro budoucnost klíčové záležitosti.
Je veřejně známo, že vedle řady dalších hrubých a neomluvitelných selhání koaliční vlády Mirka Topolánka je jedním z nejostudnějších výsledků jejího vládnutí fyzický stav a financování resortu školství. Dámy a pánové, nastupující kabinet může buď pokračovat ve zničující politice svých předchůdců, která podlamuje základy vzdělanosti a kultury, nebo také může, a je to zcela v jeho možnostech, při formulaci východisek státního rozpočtu zvolit přístup odpovídající potřebám občanů a republiky. Dovolím si proto zde uvést, aby bylo zřejmé, do čeho nyní kabinet Jana Fischera jde, že resort školství a politika podpory vzdělávání a vzdělávací soustavy nepatřily k prioritám koaliční vlády ODS, lidovců a zelených. Ba právě naopak. Směle lze říci, že vláda, která padla a odešla s hanbou, po celou dobu své existence vedla permanentní finanční válku se školstvím a kulturou. Je pro to dostatek nezpochybnitelných důkazů včetně pevných statistických dat.
Dámy a pánové, když jsem v říjnu v roce 2007 interpeloval předsedu vlády Mirka Topolánka ve věci zaostávání České republiky ve veřejných výdajích na školství v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi a žádal nápravu, předseda vlády tenkrát reagoval se svou obvyklou arogancí a mé požadavky naprosto bagatelizoval. Pak ale jeho vláda zareagovala způsobem, který se vymyká všem myslitelným představám. Výrazně ještě veřejné výdaje na školství a vzdělávání, jejich podíl na hrubém domácím produktu snížila. ***