(15.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Jsem si vědom také toho, že naše ústava vlastně pro existenci takovéto vlády příslušná ustanovení nemá. Znala je ústava první republiky. Kolegům připomínám, že je znal i návrh ústavy sociální demokracie, který bohužel tehdy vládní koalice, na podzim 1992, odmítla. Kdyby o něm vážně jednala, mohli jsme se řadě situací vyhnout.
Takže toto je vláda, která má dovést zemi k předčasným volbám. Na předčasných volbách jsme se tady ve Sněmovně a naštěstí i v Senátu většinově dohodli. Takže si myslím, že tato vláda může úkol, který na sebe převzala a ke kterému se hlásí ve vládním prohlášení, splnit.
To, že ve vládním prohlášení něco je nebo něco není, je v každém vládním prohlášení. Toto vládní prohlášení - pan předseda vlády sám řekl, že ani by je předkládat nemusel, mohl by předstoupit jenom před Sněmovnu a říci: vážení páni poslanci, paní poslankyně, žádám vás o důvěru. A stačilo by to. Ale je tu jistý ústavní úzus. Je dobře, že jej vláda respektovala a že tu máme určitý nástin toho, co chce dělat.
Chtěl bych říci ještě jednu věc, která se také týká kolegy Grebeníčka a Filipa, když mluví o tom, že tam není nic o boji proti korupci. Nepochybuji o tom, že tato vláda jako vláda seriózních lidí se bude snažit proti korupci bojovat, ale nemyslím si, že v tom poměrně krátkém období je na ní, aby přijímala nějaká nová legislativní opatření. Není po mém soudu na ní, aby prováděla velké personální změny. Osobně nepochybuji o tom, že paní Renáta Vesecká nevydrží ve vedení Nejvyššího státního zastupitelství po příštích volbách. Ale nemyslím si, že tuto změnu by měla provádět tato vláda. Takže tady je třeba, řekl bych, vědomí jistých realit, které bychom měli respektovat.
Považuji za pozitivní, že tato vláda chce realizovat určité věci obsahové, ale že sama také říká, že nepočítá - a správně nepočítá - s tím, že by měla ve svém instrumentáriu provádět velké politické změny, protože velké politické změny ve státním aparátu, ve státních orgánech už jsou záležitostí závažných politických stanovisek. K těm po mém soudu teď nikdo mandát nemá.
Tato vláda je zvláštní potud, že na rozdíl od vlády Josefa Tošovského, která byla vládou určité stranické koalice, tato vláda není vládou vyloženě nějaké stranické koalice. Já si myslím, že to jev zvláštní. Měl by nás vést k tomu, abychom se zamýšleli nad tím, proč vlastně došlo k tomu, že se musí politická krize řešit tímto způsobem. Je to doklad toho, že politika a politikové svým způsobem své odpovědnosti nedostáli. Měli bychom to brát jako podnět k úvaze nad tím, kde tedy jsou v našem počínání ty nebo ony chyby, proč občané jsou z politiky znechuceni a jakými cestami se proti těmto náladám a postojům občanů stavět, co proti tomu můžeme pozitivně dělat.
V této souvislosti chci také reagovat na to, že za neuspokojivý stav politické kultury nesou nemalou část odpovědnosti i média, a považuji za nezbytné alespoň ze své strany se velmi ohradit proti těm apriorním charakteristikám, které jsme v médiích mohli číst a které charakterizovaly tuto vládu jako vládu loutkovou, jako vládu, která bude nástrojem stranických sekretariátů apod. Je to projev neodůvodněného despektu k lidem, kteří svou činností něco prokázali, kteří ve státních službách v širokém slova smyslu prokázali, že mají určitou úroveň, a na základě toho bylo možné, aby se stali součástí této vlády. Posuzujme je tedy podle toho, co budou dělat, ne podle předčasných a apriorních úvah o tom, že budou loutkami stranických sekretariátů. Myslím, že každý, kdo něco ví o tom, jak funguje jakýkoli ústřední orgán, dobře ví, že žádný stranický sekretariát nemůže činnost ministra, který stojí v jeho čele, nějak detailně dirigovat. Jde o to, abychom určité věci posuzovali seriózně.
Dokonce si myslím, že tato vláda právě proto, že v ní nejsou lidé, kteří jsou bezprostředně spojeni s politikou a politickou činností té nebo oné strany, má v sobě určité výhody, že během doby jejího působení - já předpokládám, že důvěru dostane - by se v zemi mohlo politické napětí jistým způsobem zklidnit, že by ony vyhrocené politické stranické pozice na jistou dobu nemusely tak dominovat celému politickému dění, že by z tohoto hlediska věcný přístup k řešení problémů mohl dominovat nad někdy stranickou agresivní rétorikou a demagogií. To je po mém soudu také jistá příležitost, kterou bychom měli využít k tomu, abychom rehabilitovali politiku jako něco, co slouží občanům, co je pro řešení jejich věcí. Samozřejmě vyslovuji tu určité požadavky, určité předpoklady. Nakolik se je podaří splnit, je jiná věc, ale je myslím společnou odpovědností jak vlády, která tu dnes o důvěru žádá, tak i členů Poslanecké sněmovny, aby v tomto směru něco pozitivního činili.
Myslím, že je tu důvod k zamyšlení, k sebereflexi pro všechny účastníky politického dění v této Sněmovně, ale především pro Občanskou demokratickou stranu. Já už jsem nejednou hovořil o tom, že Občanská demokratická strana, a za vlády Mirka Topolánka nám to bylo předváděno neustále, že vláda ODS a politika ODS vůbec se vyznačuje od svého vzniku, jak už se stalo tehdy, když se vyčleňovala z Občanského fóra, tak si do svého vzniku položila aroganci. A připomínám vám tady slova politického komentátora, který se hlásí k pravici - svého času byl dokonce tiskovým mluvčím Václava Klause - Bohumila Doležala, který řekl právě po volbách v roce 2006, že ODS má v sobě od začátku právě od Václava Klause onu aroganci a že záleží na tom, zda se s ní dokáže pozitivně vyrovnat. Myslím, že to, co jsme tu zažívali, svědčí o tom, že se to nestalo.
Kolegům bych připomněl, že to není nějaké moje tvrzení, které se datuje až z tohoto posledního období. V roce 1993 jsem napsal článek, že vláda by neměla pohrdat opozicí, protože i tehdy byla taková situace, že pravicová vláda vedená ODS a Václavem Klausem nerespektovala vůbec práva opozice, což se promítalo třeba i ve Sněmovně tím, že představitelé opozice neměli vůbec žádné parlamentní funkce. To je samozřejmě detail, ale jde o to, že má-li demokratická politika působit, potom nelze toho, kdo momentálně nevládne a kdo je v opozici, považovat za nepřítele, ale musím ho považovat za součást politického systému, jako za partnera v určitých situacích, protože jsou situace, kdy zájmy státu převažují jednotlivé zájmy stran. Je nezbytné, aby strany bez ohledu na to, zda jsou momentálně v koalici, nebo v opozice, ve vládě, nebo v opozici, byly s to spolu jednat.
Čili tady se vracím k tomu, že považuji za pozitivní, že dvě strany, které představují dvě hlavní linie politického zápasu, se byly s to dohodnout na vytvoření této vlády. Byl bych rád, kdyby nás vědomí této odpovědnosti vedlo i v době volební kampaně a i po volbách dalších bez ohledu na to, jaké budou výsledky. ***