(18.40 hodin)
(pokračuje Boháč)
Přijetí takového zákona by bylo výrazným zásahem do koncepce boje proti diváckému násilí a ve svých důsledcích by znamenalo zásadní ústupek těm, které má za cíl od páchání výtržností na sportovních utkáních odradit.
Nelze opomenout, že změna zákona o podpoře sportu byla bývalou vládou provedena jako součást balíčku opatření spojených s dosažením cíle reformy Policie České republiky, konkrétně naplnění principu odbřemenění Policie České republiky od výkonu nepolicejních činností, tedy takových činností, které vykonává, může vykonávat či je schopen plnit jiný subjekt státní či soukromoprávní a které nevyžadují zvláštní specializaci charakteristickou právě pro Policii České republiky. Důvodem, proč byla Policie České republiky od takových činností oproštěna, je to, aby mohla své síly efektivněji využívat tam, kde je k tomu skutečně třeba a kde není v možnostech jiných subjektů, aby takovou činnost vykonávaly samy. Typickým příkladem je například větší ochrana veřejného pořádku mimo prostory stadionu v době konání sportovních akcí, kam jsou nasazeny síly, které by jinak musely být na stadionu přítomné, k hlídání přechodů u škol a podobně.
Dámy a pánové, považuji za důležité zdůraznit, že systém, jak je nastaven v současné době, funguje a fotbalové kluby si uvědomily, tedy alespoň ve většině případů, nutnost zajištění bezpečnosti a pořádku na svých akcích.
(Směrem k poslanci Šplíchalovi.) To k panu kolegovi Šplíchalovi. Děkuji.
O tom nejvíce vypovídá činnost jednotlivých fotbalových klubů na poli bezpečnostních aktivit, zejména proškolování a zlepšování úrovně pořadatelských služeb, zajišťování kamerových systémů na stadionech a podobně. Schválení této novely zákona o podpoře sportu by znamenalo zastavení této činnosti a fotbalové kluby by znovu tuto problematiku nechávaly k řešení jen a pouze Policii České republiky. Přijetí této novely by znamenalo, že by zcela odpadla možnost ukládat sankce za nezajištění bezpečnosti a pořádku na sportovních akcích, a tím by se vytratil motivační faktor, který kluby vede k tomu, aby přijaly spoluodpovědnost za bezpečnost na pořádaných sportovních akcích.
Kolegyně a kolegové, k jednotlivým vytýkaným vadám, jak jsou uvedeny v důvodové zprávě k návrhu, lze sdělit následující: Nová ustanovení zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, vycházejí ze zásady, že největší zájem na řešení problému diváckého násilí a tím pádem i největší díl odpovědnosti mají mít sportovní kluby samotné. Právě sportovní kluby by se měly v rámci aktivní preventivní činnosti významným způsobem angažovat v aktivitách, které by vedly k předcházení zmíněných problémů. Větší angažovanost sportovních klubů má mimo jiné za cíl pomoci naplnění poslání sportu jakožto veřejně prospěšné činnosti, jíž se bez obav o bezpečnost a zdraví své a svých blízkých mohou účastnit sportovci, ale i návštěvníci. Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, je právní normou, která se postavením sportu ve společnosti a činnosti subjektů při podpoře sportu zabývá. Proto je na místě, aby právě tento zákon byl jedním z hlavních nosičů mechanismů, které mají za cíl úspěšný boj proti tak negativnímu fenoménu, jakým je divácké násilí. Zabránit. Není a nemůže být povinností státního orgánu primárně suplovat odpovědnost soukromoprávního subjektu za bezpečnost osob a majetku při konání soukromé akce přístupné veřejnosti. Mnohem efektivnější je vytvoření takových preventivních nástrojů, které zabrání samotnému vzniku problémové situace ve sportovních zařízeních.
Bylo jasně definováno, za jakých podmínek uniformované složky Policie České republiky mohou do sportovního zařízení vkročit. Předpokládá se přítomnost omezeného počtu uniformovaných policistů u vstupů do sportovních zařízení a neuniformovaných policistů v některých sportovních zařízeních za účelem monitorování projevů protiprávních jednání. A je také samozřejmé, že role pořádkových zásahových jednotek Policie České republiky určených k provádění zákroků pod jednotným velením Policie České republiky mimo sportovní zařízení za účelem ochrany veřejného pořádku, byť i v souvislosti s konáním sportovních podniků, je zachována, vážení kolegové a kolegyně, beze změny.
V žádném případě nelze hovořit o diskriminaci provozovatelů sportovních zařízení. Koncepce boje proti diváckému násilí je založena právě na rovném přístupu, kde jsou jasně definována pravidla, povinnosti a odpovědnost. Podstatou je rovný přístup vůči všem, bez ohledu na to, jestli se jedná o sport, a teď nemám na mysli jenom fotbal, nebo zda jde o společenskou či kulturní záležitost. Jako při každé jiné soukromé události je primární odpovědnost za bezpečnost věcí pořadatele a organizátora, který nemá mít žádné privilegované postavení vůči jiným pořadatelům obdobných akcí.
Úhrada nákladů vynaložených Policí České republiky na obnovu veřejného pořádku připadá v úvahu pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že vlastník neučinil vše potřebné k eliminaci protiprávního stavu. Tedy tento institut v žádném případě nenastupuje automaticky.
Pojem provozovatel je použit pouze v názvu ustanovení § 7a a nemá žádný jiný význam než popisný. Jinak všechna ustanovení jednoznačně používají termín vlastník sportovního zařízení. Opakuji: vlastník sportovního zařízení. Důvodem je skutečnost, že osoba vlastníka sportovního zařízení je vždy jednoznačně identifikovatelná a známá.
V otázce ukončení sportovního podniku vlastníkem sportovního zařízení vycházíme z toho, že předpisům sportovních asociací, svazů, jakož i jiným zájmovým sdružením je právní řád konkrétního státu nadřazen. Tedy respektování zákona má přednost před aplikací interních předpisů jakéhokoliv charakteru. K případnému zneužití ustanovení § 7a odst. 2 lze uvést, že jediným smyslem přijetí nové právní úpravy je ochrana bezpečnosti osob a majetku, nikoliv bezdůvodné podvodné zasahování do průběhu samotných vybraných sportovních podniků ze strany kohokoliv. Pokud by přesto toto ustanovení bylo někým zneužito, existuje široké spektrum možností poškozeného domáhat se vedle obecné náhrady škody i posouzení věcí v rámci interních mezinárodních předpisů příslušné sportovní organizace spojené rovněž s peněžitým trestem, případně jinými sankcemi. V tomto směru tedy není rozdílu mezi možným podjatým jednáním rozhodčího a podjatým jednáním vlastníka a odstraněním následku těch situací, které vznikly na základě jejich nečestného jednání.
Dámy a pánové, k úhradě pokut vlastníkem či spoluvlastníkem sportovního zařízení není obecní úřad, ale obec. Pokud taková situace nastane, obecní úřad v rámci výkonu delegované moci státu, tj. v souvislosti s ochranou vnitřní bezpečnosti, postihuje obec jakožto veřejnoprávní korporaci, která shodou okolností je vlastníkem sportovního zařízení. Nejedná se zdaleka o jediný případ. Například podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, správní orgán uloží právnické osobě pokutu až do výše 2 milionů korun, pokud například obec nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu, užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně-politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu apod.
V závěru bych chtěl podotknout, o stažení policejních sil ze stadionů byly nejen fotbalové kluby s dostatečným časovým předstihem informovány a zároveň Ministerstvo vnitra podniklo řadu kroků, aby těmto klubům přechod na novou právní úpravu usnadnilo. Na posledním jednání se zástupci fotbalových klubů, které proběhlo na konci února 2009, bylo také z jejich strany potvrzeno, že současná právní úprava je nastavena správným způsobem a není potřeba ji žádným způsobem měnit.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost a přicházím s návrhem na zamítnutí v prvém čtení. Ještě jednou děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. Děkuji panu poslanci Boháčovi. Návrh na zamítnutí zazněl. Kdo dále se hlásí do rozpravy? Dámy a pánové, vidím dvě přihlášky, což nás v podstatě nutí k tomu, rozhodnout se, jak budeme pokračovat v dalších chvílích. ***