(15.50 hodin)
(pokračuje Dolejš)
A jakým způsobem se podařilo tyto nominální údaje vtěsnat do vytčeného koridoru? No přes nepřímé daně jsme sáhli do kapes spotřebitelům, přes rozpočtové škrty jsme začali šetřit, ale nikoliv tam, kde se zbytečně utrácejí peníze, např. různé veřejné zakázky, ale tam, kde jsou nejslabší, kde se provedou sociální škrty, protože to občané spočítají teprve až ve volbách. A do těch je, jak se zdá, ještě daleko. V podstatě se tady rezignovalo na to, že státní rozpočet je klíčový politický nástroj, klíčový nástroj hospodářské politiky země, a redukovalo se to na jednorozměrné uvažování, na jakýsi účetnický pohled na věc. A tak ona aktivní opatření, o kterých tady hovořil pan ministr financí, se stávají opatřeními pasivními a už prakticky předem ohroženými.
Jestliže se kolem prvního čtení státního rozpočtu vytvořila určitá koalice ochotných, měli by si ti, kteří jsou připraveni dnes pro ten návrh rozpočtového výboru zvednout ruku, uvědomit, že lezou do pasti. Tuto past těžko vylepší přesuny ve druhém čtení státního rozpočtu. Chci-li změnu, musím sáhnout na základ filozofie návrhu státního rozpočtu, dát mu nejen účetní vybilancovanost, ale určitou logiku. A také vzhledem k mimořádné situaci letošního a pravděpodobně i příštího roku využít i mimořádné prostředky.
Kolega Tlustý tady vzpomínal, jak varovně zdvihal prst. I v našem klubu jsme při různých příležitostech zvedali varovně prst. Připomenu. Když vláda, Topolánkova vláda, předkládala informaci o svém postupu vzhledem k hospodářské krizi, varovali jsme, že ten balíček, který prošel v dubnu Poslaneckou sněmovnou, není dobrý. A teď, při posledním balíčku, už jsme s dovolením nehlasovali vůbec pro tyto návrhy. Prakticky jsme se pokusili ho zablokovat, protože jsme se domnívali, že jiné řešení je koncepční. Toto není koncepce. To je bezkoncepčnost. Opatrnost není matka pokroku. Opatrnost je někdy matka bezdětnosti. A vy ve své bezkoncepční opatrnosti jste, bohužel, porodili mrtvé dítě a tím mrtvým dítětem je tento návrh státního rozpočtu.
Co mi v koncepci rozpočtu chybí? Především považuji za systémovou chybu, že se odstoupilo od ozdravění příjmové báze státního rozpočtu, že se dokonce neuskutečnila ani taková jednoduchá opatření, jako je zrušení stropů na odvody, že jsme se nepokusili vrátit k rozumné míře daňové progrese a že jsme zcela zapomněli na to, že ekonomika v recesi by měla přejít do hospodářského růstu, že ten růst nepřijde pouze jako mana nebeská, až asijské a posléze možná i americké a západoevropské trhy ožijí, ale že sami musíme pro ten růst něco dělat, aby to nebyl růst, který bude provázen velkými sociálními dopady, a aby to byl růst udržitelný, dlouhodobě udržitelný.
Proč proboha chceme sterilizovat podporu koupěschopné poptávky? Proč pokračuje mrhání v oblasti vládních investic? A proč se vůbec nediskutuje o tom, že podstatná část příčin současného deficitu leží už v předkrizovém období? Vždyť nárůst deficitu začal už v době hospodářské konjunktury.
V této logice pak vypadá jinak i debata, kterou jsme tady zažili dopoledne, a to nad východisky návrhu státního rozpočtu na rok 2011. Ano. Tím, že pravděpodobně v květnu budou volby, tak první kroky v přípravě tohoto rozpočtu nejspíš učiní současná vláda a jsou předurčeny i projednávanými výdajovými limity. Ale skutečně to podstatné je, zda nominální deficit v roce 2011 bude 5,6, tedy o tři desetiny procentního bodu nad uvažovaným nominálním deficitem na příští rok?
Pan premiér tady řekl, že na jaře žádný balíček číslo 2 připravovat nechce. Jeho ministr financí varoval, že když nebude balíček číslo 2, nebude ani euro. A emeritní ministr financí, kolega Kalousek, varoval před přízrakem maďarizace, před tím, že se Česká republika stane protektorátem Mezinárodního měnového fondu. Já si myslím, že politická soutěž samozřejmě je i střetem doktrín, doktrín hospodářské politiky a zdá se, že tento problém rozseknou až jarní volby. Bylo by ale dobré, aby občanům nebyly podsouvány katastrofické scénáře, jako že když se nebude dále škrtat, samozřejmě že na nich, na kom jiném, tak skončíme špatně. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Kolega Nečas navrhoval pouze prodloužit balíček číslo 1. Já si troufnu tvrdit, že je třeba opustit tuto balíčkovou logiku a vrátit se především k problematice podpory růstu zkombinované s ozdravěním rozpočtové báze.
Pokud jde o prognózu, o kterou se opírá návrh státního rozpočtu, ano, základním parametrem této prognózy je pokles příjmů. Uvádí se, že je to prognóza opatrná. Já si troufnu říci, že je nekonzistentní, nedůsledná a že se může dostat mimo realitu a že je třeba ji zkorigovat. Nestačí věřit na burzovní indexy, které jsou samozřejmě živené nadějí na oživení na vyspělých trzích. Tvrdá data z výrobní sféry o zakázkách, o zamrzlém úvěrování podnikové sféry nesignalizují něco podobného. A i když odmítnu pesimistický scénář druhé vlny krize, aktuální je minimálně reálný scénář vlnění jakéhosi hada při dně, kterého jsme dosáhli nebo kterého dosáhneme v příštím roce probíhající recesí. Průvodním jevem tohoto scénáře je redukce trhů a nefungující tržní impulsy a tyto nefungující tržní impulsy musím něčím nahradit. Opět jsme u absence debaty o hospodářské politice a o její koncepci.
Prognóza je poznamenána také, řekl bych, nezvládnutím určitého průniku původního plánu daňového inkasa, kdy včetně balíčku nebo aktivních opatření měla navýšit příjmy jen o zhruba 50 miliard korun, a současně brzdného efektu tohoto balíčku, kdy ten rozdíl může činit až 10 miliard korun. Tato nekonzistence je patrná i z důvodové zprávy, ale jenom to dokládá, že tato prognóza skutečně není dobrá.
Co mi tam dále chybí, je propracovanější pohled na rizika stagflačního vývoje. Stagnace bude zřejmě realitou roku 2010, možná i roku 2011. A teď jsem opravdu velmi opatrný, není to příliš pesimistický výhled. Pokud se ale v letošním roce diskutovala zejména deflační rizika, to znamená, že s cyklickým, v uvozovkách, poklesem poptávky klesají ceny a rentabilita firem, tak je třeba také dodat, že poměrně masivní stimulace objemu bilionů dolarů ve světě oživí inflaci ve světě a že tato inflace se může importními kanály dostat přes náklady k nám. Koneckonců horní mez odhadu České národní banky hovoří o 4 procentech, a proto bych za ten údaj Ministerstva financí, že bude pouze dvouprocentní inflace, tedy ruku do ohně rozhodně nedal. Navíc si dovoluji upozornit, že zejména ve vztahu ke konkrétním sociálním skupinám je důležité, aby spotřební koš, který je jádrem cenového indexu, byl korigován zejména u životních nákladů důchodců, ale i dalších domácností. Například v těch, kde některý člen domácnosti ztratí práci, se ukazuje, že oni prožívají úplně jinou inflaci, než ten zastaralý cenový index uvádí.
Pokud tedy dojde ke korekci prognózovaných příjmů, zužuje se nám manévrovací prostor pro tzv. strukturální návrhy. To je to, čemu podle mého názoru, kolegové prominou, trošičku bláhově věří sociální demokracie a strana lidová. Já se obávám, že ten prostor bude velmi malý. Jestliže budeme korigovat zářijový balíček, jestliže budeme trvat na dodržení usnesení Poslanecké sněmovny, mám tady napsané číslo 1387, mám na mysli to průvodní usnesení z 25. září letošního roku, tak vznikají náklady na poměrně značný objem výdajů. Taková valorizace penzí jenom v duchu, ve kterém hovoří sociální demokracie, ten pseudotřináctý důchod, nebo valorizace, tak jak o ní původně uvažoval pan ministr Šimerka, plus nechat zmrazené platy a nikoliv je snižovat o 4 procenta, plus dofinancování sociálních služeb - a už jsme někde kolem 15 miliard korun. Dokonce mi pan ministr napovídá, je sám na sebe přísný, 20 miliard. ***