(9.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Je škoda, že tady není pan ministr Kalousek. Já bych se ho velice rád zeptal na to, co říká tomu, když se dneska z veřejných zdrojů dovídáme, že společnost Allen and Overy od roku 2005/2006 pracuje pro pana Bakalu. A je to snadno ověřitelné. Dokonce zjišťujeme, že tam jsou takové vazby, že pan Steven Schuit je zároveň členem představenstva NWR, této společnosti pana Bakaly, a zároveň to je člověk, který 35 let byl společníkem společnosti Allen and Overy. A tento člověk a tato společnost podala Ministerstvu financí argumenty pro to, že nemá cenu vést právní spor, že by byla smlouva nedodržována. Já si myslím, že jestli máme chuť a jestli tady je nějaký zájem to projednávat, tak tady musí být položena tato otázka. A ta zní: Kolik stát zaplatil společnosti Allen and Overy? Kolik jí zaplatil za celou tu dobu, kdy pro něj pracovala a zároveň pracovala pro pana Bakalu? A kdo na ministerstvu je odpovědný za tuhle věc? No jestli tohle neuděláme, tak nemusíme dělat nic, to se můžeme tady rozejít, to tady k ničemu nejsme!
Jak je možné, že se zjišťuje v tomto státě, že jedna velká zahraniční právní společnost pracuje zároveň pro stát a zároveň pro toho, kdo se státem je ve sporu, protože dneska, jak jsme se dozvěděli, dokonce vypověděl tu čtvrtou podmínku smlouvy? To tady nikoho nezajímá? A vládu to už vůbec nezajímá! Proč to vládu nezajímá, přátelé? O to bychom se měli zajímat, proč to vládu vůbec nezajímá. A mně připadá, že o tom by stálo za to tady v této sněmovně mluvit. To je něco, co se vůbec netýká jenom Moravskoslezského kraje. To je metoda korupce! To je metoda korupce mezi některými velkými podnikateli v tomto státě a státem.
Já vám řeknu několik příkladů, jak pracují společnosti pana Bakaly. To je několik neuvěřitelných náhod. A jak říká James Bond, když je to poprvé, je to náhoda, když je to podruhé, je to shoda okolností, když je to potřetí, je to nepřátelský záměr. Tak, v tomto případě je to spíše přátelství mezi některými politiky a společnostmi pana Bakaly.
Víte, protože se tím už zabývám vlastně několik let v poslední době, od té doby, kdy před asi dvěma roky se začali nájemníci zabývat tím, jak je možné, že nejsou dodržovány podmínky smlouvy, zjistil jsem, že ten důvod, proč je stát tak laxní, je možná v tom, že například pan Bakala pracuje dlouhodobě způsobem, že si zaměstnává a zavazuje představitele státu. To je například to, že se dovíme, že hejtman Moravskoslezského kraje pobral 3,5 milionu za pět dozorčích rad, ve kterých seděl. To je například v tom, že bývalý komisař pan Telička se stane členem dozorčí rady společnosti pana Bakaly. To je například v tom, že pan Otto Jelinek, bývalý ministr v Kanadě, se stane také členem dozorčí rady pana Bakaly a dneska tady obchází některé zvlášť křičící poslance a říká jim, že jim zajistí cestu do Kanady na hokejový zápas. Jen tak, to zaplatí. Jsou různé metody, jak vytvářet vazby mezi společnostmi, kterým jde o miliardy, a státem.
A zjistíme, že stát zaměstnává právní společnost, která zároveň pracuje pro pana Bakalu. Opakuji, jestli nás nezajímá informace, kolik za to tady tato společnost dostala od státu, jestli nás nezajímá, kdo tohle má na odpovědnosti, tak není o čem se tady bavit.
Chápete ten systém, kterým se tady pracuje? Že pan Bakala sponzoruje v době předsednictví vládě Entropu, to je ta prezentační akce České republiky, jen tak, asi z lásky k věci, protože chce podpořit české předsednictví? Rozumíte? To, že pan Bakala nabízí straně TOP 09 financování a sponzorování ve volbách, ten stejný pan Bakala, který má dokonce i společnou firmu s předsedou této strany panem Schwarzenbergem, to jsou všechno ty náhody Jamese Bonda zřejmě.
Chápete? Tam je neuvěřitelné množství vazeb mezi politiky a představiteli této společnosti, které jde o miliardy. 35 miliard! To je největší balík, o kterém bychom se tady měli bavit, který je ve vzduchu. A tady není nikdo z vlády, kdo by se s námi o tom bavil? Chápete? To je neuvěřitelné. Tady snad není větší kauza. A ne moravskoslezská. Ta má celostátní charakter.
Tady nejde jenom o nějaké byty. Tady jde o kapitál. Jestli se ten kapitál zbaví smluvních podmínek, bude volně k dispozici, dá se prostě na něj půjčovat v bankách a podobně. To znamená to, co bylo zamýšleno jako nějaké byty zaměstnanců a co se mělo podle smlouvy transferovat těm lidem, kteří v nich bydleli, to se stává předmětem podnikání! To je přece ta operace, která se nám odehrává před očima. To, co se stalo v červnu, že společnosti pana Bakaly řekly, že dokonce vypovídají tu čtvrtou podmínku smlouvy, to předkupní právo těch nájemníků v případě prodeje, to je poslední pokus, poslední hřebík, kterým se má oddělit tento kapitál, celý ten majetkový fond, ten se má oddělit vlastně od privatizační smlouvy, od těch podmínek, které tam byly.
A jak na to reaguje Ministerstvo financí? No, vůbec to nikomu neřekne. V podstatě to tají. Měsíce to tají. My jsme se dozvěděli až za tři měsíce, že ta výpověď byla dána. A uplynulo pět měsíců - a my tady teprve dostáváme, jak nám to znovu pan ministr přečetl, že se podává určovací žaloba.
Přátelé, to je ve skutečnosti naprosto nedostatečné. Pokud ta určovací žaloba nebude zároveň provázena návrhem na předběžné opatření, že se nesmí disponovat s těmi byty, tak je to, obávám se, k ničemu. Jak to, že to žádného právníka na ministerstvu nezajímá?
Rozumíte? Tady v tomto státě, když nějaký živnostník nebo drobný podnikatel udělá nějakou chybu nebo se něčeho dopustí, tak ho stát tvrdě postihne. Tady jde o miliardy - a ono to vypadá, že státu by měl někdo vysvětlovat, co má dělat, má-li být jeho jednání vůbec efektivní.
A jestli si myslíte, že se nic neděje, tak já vás ujišťuji, že se možná děje hodně, protože v odpovědi na tu interpelaci, kterou jsem dostal, té poslední, jsem se od ministra financí najednou dověděl, že dokonce ty byty - byly převedeny do společnosti RPG Byty, s. r. o. - že jimi nyní už disponuje společnost RPG Property. To znamená tam dochází k dalším pohybům a operacím. Je to možná ještě dneska v rámci společnosti, ale zítra to z ní může být vyvedeno ven. To znamená to nejednání státu v této kauze může způsobit to, že dopadneme stejně, jako se dopadlo s byty na Kladně, kde 1200 bytů bylo takto vyvedeno ze společnosti a nakonec rozprodáno volně na trhu.
My přece víme už, jaká je metoda zacházení s těmi byty. My víme, o co se tady vlastně hraje, pokud by měl někdo zájem to vědět. Ale stát to prostě nezajímá. Stát postupuje způsobem, který vypadá, že chce opravdu umožnit tomu současnému vlastníkovi, aby byty postupně rozprodal za tržní cenu. Takže on, který dostal ty byty za cenu, která byla spojena s podmínkami privatizační smlouvy, kde to zacházení s bytovým fondem bylo nějak vázáno, postupně jako vlastník likvidoval jednu podmínku po druhé, až nakonec zlikvidoval tu poslední, čtvrtou. A ten stát tomu celou dobu jenom přihlíží.
Já se domnívám, že je nedostatečné to, co tady bylo prozatím řečeno, především proto, že buď si tady chceme jenom tak povídat o bytech a trávit čas tím, že budeme zkoumat, kdo kdy co udělal a jestli to bylo dostatečné, nebo ne ... A já už jsem tady několikrát říkal, že je otázka, jak důkladně tady máme projednávat celou privatizaci OKD od roku 1990, kdy došlo k tomu poměrně klíčovému kroku, kdy pan ministr Dlouhý rozhodl o tom, že celé to portfolio bytů bude vloženo do společnosti, bude součástí společnosti OKD, a tím se vlastně založily ty současné problémy, anebo jestli budeme řešit ten současný stav a hledat způsob, jak využít alespoň těch možností, které stát dnes má.
A já opakuji ty zásadní otázky, které podle mě dnes tady musí být zodpovězeny. Ptám se, kolik dostala společnost Allen and Overy. Nepředpokládám, že pan ministr Barták by mi na to odpověděl, protože zřejmě netuší. Já ale na této otázce budu trvat. A budu ji opakovat i jinde, eventuálně budu kvůli tomu znovu interpelovat. A budu se ptát, kdo o tom rozhodl, kdo nese odpovědnost na Ministerstvu financí za tohle rozhodnutí. Jak je možné, že tohle někdo akceptoval, že stejná právní společnost pracuje pro pana Bakalu a stejná pro stát? ***