(11.30 hodin)
(pokračuje Škromach)

A musím říct, že přístup, který je tady prezentován, je skutečně něco, co je třeba si zapamatovat, až tady titíž lidé budou zase hovořit o něčem zcela jiném, protože holt u toho zrovna nebyli. Je samozřejmě povinností poslanců, kteří pro takovýto astronomický deficitní rozpočet hlasovali, navíc vůbec ne prorůstový, to je další problém, ti samozřejmě mají povinnost pro to hlasovat. Co by měli jiného dělat? Ale základní problém je v tom, že o tom, že bylo potřeba tuto změnu provést, se ví už měsíce. To není věc, která vznikla teď, a vytváří se dojem, že to je nutné udělat teď a v tuto chvíli. Že to je problém, o kterém nikdo nevěděl. Samozřejmě o tom se ví několik měsíců, ale jednoznačně a znova se tady ukazuje záměr, chápeme, že Topolánkovy vlády, ale nechápeme, že v tom pokračovala i Fischerova vláda, že se tato věc odkládala jakoby po volbách, aby náhodou tady nevznikl dojem, že pravice - ODS, zelení, KDU, TOP 09 - vytvořila největší deficit v historii novodobé České republiky, téměř 250 miliard korun.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Teď budou následovat další tři faktické poznámky. Pan kolega Doktor, pan kolega Dolejš a pan kolega Sobotka.

 

Poslanec Michal Doktor: Chtěl bych k vystoupení pana poslance Paroubka říci, resp. ke kritice týkající se toho, že jsem byl neschopen vidět reálné obrazy výkonů ekonomiky. Já docela dost publikuji a vystupuji v této Poslanecké sněmovně a byl bych rád, kdyby pan poslanec Paroubek naplnil celistvost své výtky vůči mně tím, že by donesl článek v tom rozhodném období, jenž zmiňuje a v němž vyčetl něco takového, co tvrdí. Nikdy jsem neříkal, že Česká republika a její ekonomika zůstane ostrovem, který bude jediným rájem ekonomického růstu, tím spíše, když jsme z 85 nebo 90 procent závislí na výkonech okolních ekonomik a ekonomik okolních států, zejména Německa a celé eurozóny.

K vystoupení pana poslance Škromacha bych chtěl říci následující. Nevím, jestli mám vůbec debatovat nad slovy někoho, kdo neví, jak se má do Poslanecké sněmovny obléci a co je slušné. Na druhou stranu, mám-li, pane kolego prostřednictvím předsedající, vyslovit výtku týkající se hospodaření státu... Kázat někomu, a připouštím, že to není chvályhodné, já se ničím takovým také nechlubím a nechlubí se tím ani vláda Mirka Topolánka, ani vláda sedící za mnou, že Česká republika a její ekonomika požívá tak hluboký deficit, avšak v době hrubé ekonomické krize při vědomí toho, že patříte mezi poslance a ministry vlády, kteří v době, kdy ekonomika České ekonomiky rostla téměř sedmi procenty a vy jste dělali deficity, to já bych řekl, že to je docela troufalé. A jestli nám teď opravdu něco hodně chybí, tak jsou to peníze projedené v těchto letech a dluhy z této doby. (Potlesk z pravé strany sálu.)

Znovu opakuji výtku, kterou se budu bránit a kterou prosím o pokoru všech nás: neběhejme tu a nesvádějme vinu na potápějící se lodi, kdo za to může. Kurs 2 % růstu HDP, 1,5 miliardy minus 1, byl špatný a nikdo správný nevěděl.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám za vaši poznámku. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Dolejš. Pak ještě pan kolega Sobotka.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Fakticky k tomu, jak si pravá a levá strana tady vyčítala skoro v předvolebním duchu levity. Ono samozřejmě nejde o předvolební boj. Ono jde o to, když tato kauza, která je k prohlasování, a i klub KSČM je připraven pro tuto věc hlasovat, aby nebyla zastírána jakýmsi vyšším zájmem, objektivními potřebami a nezapadlo, že za tento stav opravdu někdo může.

Když kapitán Titaniku, kdy jím byl jmenován pan Edward John Smith a stal se nejlépe placeným námořníkem na Atlantiku v té době, vyplul na volné moře, prohlásil, že Titanic je nepotopitelná loď. Jeho kvalifikaci dokresluje, že než se stal kapitánem Titaniku, třikrát svými loděmi najel na mělčinu. Tak se nedivte, že pasažéři minimálně třetí třídy takovému kapitánovi nevěří.

Jestliže je tady označováno varování opozice před rokem za příštipkaření a salámovou metodou, bylo to aspoň řečeno včas. To, co řešíme dnes, je řešení ex post.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Další faktická poznámka - pan kolega Bohuslav Sobotka.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Myslím, že je občas dobré vrátit se k minulosti, ačkoliv souhlasím s tím, že hlavní problém veřejných rozpočtů je před námi, týká se roku 2010, 2011 a dalších. Ale když tady byla řeč o tom, co kdo doporučoval před rokem, když jsme tady schvalovali státní rozpočet, mám tady dva citáty bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, které dobře dokládají atmosféru, která zde byla na počátku října roku 2008.

Za prvé. 4. října říkal pan Miroslav Kalousek, tehdy ministr financí: Nehrozí žádná krize, je dál dost ziskových příležitostí, recese je pokles hospodářského růstu. To nikdo neočekává, nic takového nehrozí. Recese je minus a my očekáváme plus, a to poměrně vysoký. Náš poslední odhad v září je, že ekonomika zpomalí na 4 %. Česká národní banka odhaduje 3,6 %. A tři dny nato, 7. října toho roku, řekl bývalý ministr financí Miroslav Kalousek: Některá vyjádření předsedy Jiřího Paroubka včetně údajně potřeby vytvářet nějaké záchranné plány pro Českou republiku by se spíše daly nazvat jako šíření poplašné zprávy. Opakuji, krize nám nehrozí. Je ale realitou, že ekonomický růst bude pomalejší. Přes všechny možné problémy se ale přesto dál v Česku bude jednat o bohatnutí, o růst.

To byl tedy bývalý kormidelník veřejných rozpočtů pan Miroslav Kalousek. Tímto směrem vedl náš státní rozpočet, až jsme se dnes tady museli sejít, abychom řešili vážnou rozpočtovou nehodou, kterou když dnes tady nevyřešíme, bude mít stát obrovský problém, který dvacet let po listopadu 1989 ještě nezažil. Děkuji. (Potlesk z řad ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Nyní se vracíme do řádných přihlášek. Slovo bude nyní patřit panu kolegovi Miroslavu Opálkovi, poté je přihlášen pan poslanec Petr Nečas.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, mám za to, že problém je hlubší než problém rozpočtový tohoto a nejbližších let. Není třeba vyměnit jenom lodivoda, ale zřejmě rekonstruovat celou loď.

Česká republika je za uplynulých dvacet let v třetí krizi. Předtím ty dvě byly díky vlastnímu umění ekonomiky a hospodářské politiky předchozích vlád, třetí je kombinací vlastní cesty se světovou hospodářskou a strukturální krizí. Svět určitě z této krize vyjde jiný, neopravený, nestejný.

Když se podíváme na uplynulá léta, jak se nám podařilo přiblížit rozvinutým zemím Evropské unie, zjistíme, že se nám podařilo před několika lety dosáhnout v tom dohánění úrovně před dvaceti lety a teď znovu padáme. Neustále lítáme mezi 72 až 60 % HDP v Evropské unii, té rozvinutější části, a neposunuli jsme se ani o centimetr výš.

Já bych možná položil několik řečnických otázek.

Kde je největší obecná spokojenost občanů se svým státem měřená mezinárodními, tudíž i objektivními organizacemi, které se tímto zabývají? Odpověď je nasnadě, protože je exaktně dána v různých statistikách. Jsou to severské státy. Kde se nejlépe zatím vyrovnávají s dopady krize a kde propad HDP je nejnižší? Zase se odvolávám na statistiky OECD a Eurostatu. Jsou to severské státy.

Kde však je ten dopad nejtvrdší, nejhorší, kde dopadl nejvíce na občany? Jsou to ti tzv. ekonomičtí tygři, kteří se řídili návody a metodikou Mezinárodního měnového fondu. Dnes jsou v bankrotu a možná i před velkou občanskou nespokojeností. A tam se snaží naše pravice dostat i Českou republiku svými ekonomickými představami. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP