(11.40 hodin)
(pokračuje Opálka)
Kde jsou nejvyšší daně? No kupodivu tam, kde je nejvyšší spokojenost obyvatelstva a kde ekonomika zatím nejlépe funguje. Jsou to ty státy severského typu.
A tak konstatuji, že Česká republika je v novém totalitarismu, a to je totalitarismus neoliberalismu. Jako by neexistovala žádná jiná koncepce, jako by jediný, jediný správný, jediný rozumný, jediný ten, který dokáže světem pohnout kupředu, byl neoliberalismus. A tak jsme tedy dospěli k tomu, že jsme omezovali příjmy do státního a veřejných rozpočtů. Tomu jsme museli přizpůsobovat výdaje a dostali jsme se tam, kde jsme. Byly podtrženy příjmy, dopadá to tedy jak na státní rozpočet, tak i tvrdě na veřejné finance, které jako by z té výšky nebylo vidět. Tím se tedy komplikuje úloha státu a její sociální funkce, chcete-li principy sociálního státu.
Jak byl tedy sestavován státní rozpočet na rok 2009? K tomu už kolegové hovořili, takže se k tomu nebudu vracet. Ale myslím si, že současný ministr financí by o tom mohl podat nejpravdivější svědectví, protože u toho sestavování rozpočtu, ale i různých politických tlaků byl a ví o tom nejvíc.
Propad na příjmech Ministerstva práce a sociálních věcí, a tady hovořím už i o roku 2010, je samozřejmě problematický, a to si to ministerstvo v podstatě určitým samofinancováním pojistných systému 75 % svých příjmů zabezpečuje jakoby z výběru té vedlejší daně, chcete-li pojistného.
Když se podíváme na problém, který vznikl v roce 2009, tj. jak ufinancovat důchody, tak stojíme znovu před problémem zálohy České poště na vyplácení důchodů v prosinci a v lednu, na přelomu roku 2009-2010. Ale vážení, tento problém jsme tady řešili v roce 2006, kdy jsme dostali vlastně také rozpočtové opatření tehdy ministra financí, exministra financí kolegy Tlustého, a kdy jsme uvolnili vytvořenou rezervu na důchodovém účtě z minulých let, z přebytku výběru a kdy bylo řečeno: ano, tady se to vyplatí a už jednou provždy se dostaneme do situace, kdy nebudeme muset si půjčovat v roce na výplatu důchodů. A stojíme před stejným problémem: je znovu třeba České poště vyplatit více peněz.
Proč asi jsou větší výdaje na důchodovém účtě? Ten přesný přehled budeme vědět, až budeme mít závěrečný účet. Ale já si dovolím odhadnout již dnes, že jedna z vážných příčin je nárůst počtu předčasných důchodů vzhledem k tomu, že lidé ve vyšším věku, kteří se dostávají díky krizi do nezaměstnanosti, v tom vidí vlastně určitý prostředek, jak se sociálně zabezpečit a jak z těch problémů nejenom ekonomických, ale i stresových vyjít. Čili nárůst počtu důchodců, ne starobních důchodů, ale předčasných důchodů. A tak vlastně ten důchodový účet řeší problém nezaměstnanosti a solidarizuje se se státním rozpočtem, a na druhé straně se tvrdí, že je nevybilancovaný.
Když se podívám na problém politiky zaměstnanosti, tak rozpočet, který připravila minulá vláda a který za Ministerstvo práce a sociálních věcí připravoval pan exministr kolega Nečas, počítá na podporu v nezaměstnanosti s 5 miliardami korun. Pomocí různých rozpočtových opatření v rozpočtovém výboru byla tato částka k listopadu 2009 navýšena na 14 miliard 383 milionů 85 tisíc, téměř trojnásobek rozpočtované částky. A tak bychom mohli pravděpodobně pokračovat ve výčtech.
Ale my stojíme před paradoxem. Paradoxem, který souvisí se zákonem o státním rozpočtu, s tím, jakým způsobem je projednáván a jakým způsobem je laděn. A tak vzniká obrovský deficit, o kterém se mluví, ale ke kterému se Sněmovna sejít vůbec nemusí! A jsou to sakra desítky miliard korun! Přijímají se rozpočtová opatření, která mění v podstatě schválený státní rozpočet, v rozpočtovém výboru, ale gesční výbory většinou nemají o těch kapitolách, které projednávají dvakrát do roka, jednou u státního rozpočtu, jednou u závěrečného účtu, vůbec přehled, ani šajn. A de facto řada z vás se možná o těch posunech dozvěděla až z toho tisku, který předložila vláda. Ale pokud chceme mírně procentuálně, skoro zanedbatelně pohnout s výdajovou částí rozpočtu, který byl v prvním čtení vlastně odsouhlasen, tak se musí sejít mimořádná Sněmovna. Je to samozřejmě v regulích, je to nutné, je to pozdě, je to tak, ale myslím si, že vůbec na sestavování rozpočtu a dalším jeho průběhu ve Sněmovně bychom se mohli zamýšlet nejenom s problémem státní pokladny a informačního systému, ale i tak, jestli do budoucna není třeba něco změnit.
Klub KSČM nehlasoval pro tento rozpočet. Není pro bezhlavé zadlužování se státu na úkor příštích generací. Ale dnes není na stole jiná alternativa, jak pomoci obyčejným občanům, než je tento návrh. Přiznám se, že s tím mám velký vnitřní problém, ale v zájmu těchto občanů jsem připraven pro tento návrh zvednout ruku. Ale chtěl bych těm občanům sdělit, že ta příčina není jenom v krizi, ale ta příčina je v tom, která byla uznána ekonomická teorie, že je také v tom, že bylo schváleno touto Poslaneckou sněmovnou, její koaliční většinou, zrušení progresivního zdanění, zavedení stropu na odvody na sociální zabezpečení, státní politiku zaměstnanosti a všeobecné zdravotní pojištění, že došlo dle mého názoru k nerozumnému kroku, a to ke slevě na sociálním zabezpečení pro zaměstnavatele, a asi jsem nevyjmenoval vše.
Rozumím tomu, že jedna část politického spektra to má jako volební program, neboť to pomáhá jejím voličům. My se díváme na problém trošku jinak. Nepovažujeme slovo solidarita za nadávku a snažíme se, aby zde zazněla také myšlenka, že tento stát není jen té hrstky bohatých, ale nás všech. A tak, vážené kolegyně a kolegové, ale i občané, kteří nás sledují, chci sdělit, že změna je možná a přemýšlejte nad ní! Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Nyní je do rozpravy přihlášen pan kolega Petr Nečas. ***