(11.50 hodin)
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, je to charakteristické pro současnou politickou situaci a koneckonců i vystoupení mého předřečníka to dokumentuje, že spíše se podobá tato řečnická tribuna předvolebnímu mítinku, kdy se mluví k voličům, než snaze racionálně řešit problém státních financí. Je to o to pozoruhodnější, že mimo vši pochybnost při hlasování tento návrh získá masovou podporu této Poslanecké sněmovny, a tak spíše vzniká otázka, proč se tady vede tato spíše politikářská než politická diskuse.
Já bych také velmi chtěl, abychom nestrašili naše občany tím, že kdyby údajně byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna, nebude v prosinci na některé sociální transfery. Ty nástroje existují, existují samozřejmě prostřednictvím zákonných opatření Senátu, jdoucích mimo schvalování státního rozpočtu. Šlo by přímo o zvláštní zákonná opatření, která se týkají úvěrů či zvláštního státního dluhopisového programu, prostě šlo by se tomuto kroku vyhnout, takže velmi prosím, aby tady zpětně nebyly hledány jakési legitimizace nevysvětlitelného kroku z poloviny září, anebo dokonce zpětně aby z tohoto kroku nebyl snad, nedejbože, dělán státnický čin.
Myslím si také, že je velmi laciné tady poukazovat na číselné údaje, které se týkají státního rozpočtu v době jeho přípravy, protože tvrdit, že byl zásadní rozdíl z hlediska možnosti přepracování tohoto státního rozpočtu, zda všemi renomovanými analytickými pracovišti byl vykazován růst 4,8, anebo zda to byla částka někde mezi 2 až 3 % hrubého domácího produktu na přelomu třetího a čtvrtého kvartálu loňského roku, tak si myslím, že z hlediska reality, vývoje reálné ekonomiky v tomto roce a veřejných rozpočtů, to znamená poklesu někde okolo 4,5 % HDP, je úplně irelevantní, zda tato pracoviště vykazovala tříprocentní ekonomický růst, dvouprocentní ekonomický růst nebo růst 4 %.
Přesto ale je tady nutné připomenout jeden problém, a sice opět selektivní výpadek paměti, který tady předvedli především řečníci z řad sociální demokracie, kteří se tváří, jako kdyby vývoj veřejných financí a problémy rozpočtu, které řešíme v tomto roce, započaly někdy v září loňského roku. Ty nezapočaly v září loňského roku. Ty primárně započaly v době, kdy začaly být generovány obrovské deficity veřejných rozpočtů. Chtěl bych připomenout, že jenom státní rozpočet za období 2002 až 2006 vytvořil kumulovaný deficit téměř 400 mld. Kč. Když pan Bohuslav Sobotka jako správce státních financí přebíral státní finance, tak byl kumulovaný deficit státního rozpočtu někde na úrovni 400 mld. Kč. Když ho odevzdával, tak přesahoval 800 mld. Kč a z hlediska podílu na hrubém domácím produktu vzrostl za tato čtyři léta téměř o jednu polovinu, z 16 % HDP v roce 2002 na 25 % HDP v roce 2006.
Mimochodem, jenom úroky splácené z tohoto kumulovaného státního dluhu, který byl vytvořen během čtyř let ministrování pana Bohuslava Sobotky, přesahují 20 mld. Kč. Jestliže se podíváme na dnešní dluhovou službu v letošním roce, a i tu musíme touto novelou zvyšovat, tak zjišťujeme, že téměř polovina dluhové služby, která je placena v letošním roce, byla vytvořena díky hospodaření ministra financí pana Bohuslava Sobotky.
Tady bych chtěl jednoznačně poukázat na tuto opakovanou a nikoliv poprvé uváděnou jakousi selektivní ztrátu paměti, která podle mého názoru by tady měla být připomenuta.
Chtěl bych také připomenout to, že kroky, které byly provedeny v rámci reformy veřejných financí, byly kroky, které jednoznačně byly prospěšné, protože přesunem zdanění od daní přímých k nepřímým se učinily veřejné rozpočty více rezistentní vůči výkyvům ekonomického cyklu. Každý, kdo se podívá na nominální objem výběru daní a porovná daně nepřímé, to znamená především daň z přidané hodnoty a spotřební daň, versus daně přímé, to znamená daně z příjmů fyzických osob a především daň z příjmu právnických osob, vidí jednoznačně, oč vyšší je rezistence těchto nepřímých daní, především DPH, ve prospěch nepřímých daní při výkyvech ekonomického cyklu. To znamená přesun přímého zdanění do nepřímého zdanění byl mimo vši pochybnost správný a ulehčil řešení stávající ekonomické krize. Kdyby k němu nedošlo, daňový výpadek by byl mimo vši pochybnost vyšší, protože mimochodem za rok 2008 i pan Sobotka z této tribuny v době, kdy se projednával stabilizační balíček v roce 2007, poukazoval na to, že celkový objem financí vybraných z daňového systému přesunem z přímých daní na nepřímé daně, tak ten celkový objem roste o 9 mld. Kč. To je další důkaz toho, že žádné příjmy podseknuty nebyly a že opět selektivně se zapomíná na vlastní výroky, staré všeho všudy zhruba dva roky.
Chtěl bych také připomenout, že na stránce výdajů bychom dnes řešili deficit, který by byl zhruba o 40 mld. Kč vyšší, kdyby zůstala legislativa v takovém stavu, v jakém byla v roce 2006. Jenom na státní sociální podpoře by se deficit zvyšoval díky těmto opatřením v příštím roce o dalších 25 mld. Kč, čili bychom se dostali do naprosto neřešitelné situace. Porovnejme si tyto výdaje zvýšené o 40 mld. Kč během jediného rozpočtového roku s krokem, který děláme teď, a s číslem, o které zvyšujeme tento deficit veřejných financí.
To, co podle mého názoru je zjevné, je, že místo racionální snahy řešit aktuální rozpočtový problém, který tady vznikl především v důsledku výkyvů ekonomického cyklu a recese, která nemá svůj původ v České republice, nenese za ni zodpovědnost žádná předchozí vláda, ať již to byla vláda vedená ODS nebo sociální demokracií, je to prostě dopad této globální ekonomické krize do reálné ekonomiky, tak místo toho tady sledujeme politikaření a předvolební tribunu, a posluchači, diváci, žurnalisté apod. by potom zvláště měli zaznamenat, že se tady vede dvou- až tříhodinová diskuse o zákonu, který bude schválen téměř jednomyslně, troufám si říci, v této Sněmovně.
Chtěl bych také velmi připomenout, kdo v letech 2006 a 2007 zpochybňoval nutnost provedení reforem. Chtěl bych také připomenout, že v té době jsme byli společně s Maďarskem hodnoceni jako země, která má nejvyšší rizikový stav veřejných financí. I stávající vývoj ekonomiky, stávající vývoj veřejných rozpočtů jednoznačně ukazuje, a je to podtrženo čerstvým stanoviskem Evropské komise včetně komisaře pro měnové a rozpočtové otázky, jednoznačně ukazuje nutnost provedení reforem, nutnost provedení strukturálních reforem primárně na výdajové stránce státního rozpočtu, reforem, které se neobejdou bez hlubokých zásahů do systému důchodového zabezpečení a bez hlubokých zásahů do systému zdravotního zabezpečení. Kdo toto popírá, lže našim občanům. Kdo toto popírá, hazarduje s budoucností této země, hazarduje především s budoucností našich dětí a vnuků, protože zadlužení, které může takto giganticky narůst bez těchto strukturálních reforem, bude v dlouhodobém horizontu nezvládnutelné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Nyní s přednostním právem žádá o slovo pan kolega Zaorálek, poté tedy pan poslanec Sobotka.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dovolte mi, dámy a pánové, já bych přece jenom rád komentoval vystoupení, které jsme tady slyšeli, protože racionalita tohoto vystoupení mi zcela uniká.
Pan poslanec Nečas tady dlouze mluvil o tom, že vůbec nechápe, proč se tady nějaká rozprava vede, když všichni dobře víme, jak hlasování dopadne, a tudíž nás všechny osočil, že je to všechno pouze předvolební tažení, to, co tady předvádíme. Dovolte, abych já řekl za sebe, proč si myslím, že je důležité tady dnes něco říci. Ne kvůli nějakým volbám, ale prostě proto, že my se tady potýkáme s vážným problémem deficitu 250 miliard a dostali jsme se k němu také díky tomu, že byl po celou dobu vyřazen parlament. Přece to, co je vážné a o čem tady musíme mluvit, že tady prostě v poslední době, měsících, roce, nebyl parlament místem, kde se setkávaly názory a kde se mělo o těch věcech včas mluvit a kde se dalo lecčemu zabránit.
Já jsem tady přesně řekl, že kdybychom vedli otevřenou debatu, kde by se slyšely argumenty, na konci příštího (?) roku, tak si dovedu představit, že naprosto racionálně se 50 miliard z deficitu dalo ušetřit. ***