(13.10 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Přestože každý z nás má nepochybně na zdravotnické poplatky rozdílný názor, určitě se shodneme, že jejich zavedení bylo z historického hlediska zlomovým a nepochybně i politicky odvážným krokem. Je také nezpochybnitelné, že Občanská demokratická strana a celá bývalá vládní koalice, která s tímto odvážným krokem přišla, si nese, nesla a jistě i ponese politickou odpovědnost za tuto odvahu, ponese politickou odpovědnost za to, že se pokusila změnit v určitou chvíli po roce 1989 myšlení našich lidí, ale i poskytovatelů zdravotní péče.
Jeden z hlavních předkladatelů předmětného návrhu, pan kolega Rath, při některém z předchozích projednávání řekl, že regulační poplatky jsou živoucí mrtvolou, že celý jejich systém se časem rozloží a že je potřeba jej rozložit. Já jsem přesvědčen, že není vždy vše o levici a pravici, ale že je to také o zodpovědném přístupu. Tento argument tady byl dnes několikrát zmiňován v předchozích bodech a z tohoto místa je velmi často používán a někdy i zneužíván. Často po zodpovědnosti my, kteří stojíme na tomto místě, rádi voláme. Já si ale opravdu nemyslím, že je zodpovědné rozkládat systém regulačních poplatků bez náhrady jinou alternativou, ať už reprezentujete kteroukoli část politického spektra.
Mě velmi mrzí, že právě z dílny hlavního předkladatele tohoto zákona, pana kolegy Ratha, ale i dalších, přicházejí tyto návrhy, protože to byl on, a já to tady na tomto místě budu opakovat pořád dokola, budu to tady opakovat tak dlouho, dokud podobné návrhy tady budou přicházet a podobné argumenty budou zaznívat - byl to právě pan kolega Rath, který posílení spoluúčasti pacienta a zavedení zdravotnických poplatků v minulosti navrhoval.
Předkladatelé návrhu zákona na zrušení regulačních poplatků s falešným odůvodněním protiústavnosti a asociálnosti se nás pokoušejí přesvědčit o tom, že regulační poplatky je třeba zrušit. Mentorují o slibech voličů a konzistenci názorů.
Vraťme se společně na konec roku 1995, kdy se objevují první výraznější diskuse v souvislosti s hrozící ekonomickou nestabilitou českého zdravotnictví, zdravotnictví postihnutého desetiletím předlistopadového rovnostářství, neexistencí konkurence, podfinancovaností a problémy spojenými s nově se rozjíždějícím systémem veřejného zdravotního pojištění. Mnozí z vás možná vzpomínáte, že ministrem zdravotnictví v té době se stal Jan Stráský, který jako jeden z prvních přišel s odvážnější vizí spoluúčasti pacientů a jistou formou regulačních poplatků ve zdravotnictví. Šlo sice o poměrně komplikovaný návrh, který setrvačností běžícího modelu bezplatného zdravotnictví, kdy vše je všude zadarmo, neměl šanci získat dostatečnou politickou podporu, dokonce ani na pravé straně politického spektra.
Možná některé z vás však překvapím, ale hlavní předkladatel zákona, který právě projednáváme, pan kolega David Rath, tehdy ještě jako předseda Lékařského odborového klubu, s tímto návrhem souhlasil. Cituji: "Jednodušší by bylo, kdyby platba pacienta byla stanovena jako určité procento z ceny výkonu, přičemž by se stanovila hranice, které by za rok mohla spoluúčast dosáhnout." Tvrdil tehdy dnešní předkladatel zákona. Jak blízký tento názor je našemu současnému regulačnímu limitu, který však dnešní předkladatel navrhuje dokonce nad rámec obdobného návrhu z dílny komunistů také zrušit!
12. srpna 1996 pokládá reportér levicového deníku Právo předsedovi Lékařského odborového klubu Rathovi jasnou a zásadní otázku. Ta otázka zněla: "Jste pro spoluúčast, tedy pro to, aby pacient doplácel za léčení a léky?" A dostalo se mu i jasné a srozumitelné odpovědi. Cituji: "Osobně z jakéhokoliv placení kdekoli, nejen u lékaře, nemám žádnou radost, ale jako lékař si kladu otázku, co je a co není ve zdravotnictví možné. Srovnám-li evropské modely, chápu, že bez určité míry spoluúčasti se neobejdeme." Tolik zněla odpověď. "Chcete tedy říci, že jste například pro nemocniční poplatek 40 korun za den," ptá se dále šokovaný reportér, "a to v době, kdy jsou na recept dioptrické brýle?" "Ano," odpovídá pan doktor Rath. "Jídlo v nemocnici bezprostředně s léčbou nesouvisí," uvádí do novin. "Pokud pacient leží doma, 40 korun denně projí. Nemocnicím by tento příspěvek pomohl, i když by nepokryl celkové náklady na stravu. Ty činí asi 70 korun na den a osobu. Přesto ona čtyřicetikoruna by finančně zajistila například 400 transplantací ledvin ročně." To je citace z monitoru tisku, citace, vyjádření předkladatele návrhu na zrušení regulačních poplatků. A dále dodal: "O spoluúčast pacientů očekáváme boj v Parlamentu mezi opozicí a koalicí. Myslím si, že i sociální demokraté tuší, že bez určité spoluúčasti nelze mít dynamické zdravotnictví."
Následuje rok 1997. Tehdejší prezident České lékařské komory Bohuslav Svoboda přichází s myšlenkou, že by se měla lidem účtovat za každé ošetření spoluúčast ve výši 15 až 20 % a část péče ze systému veřejného zdravotního pojištění by se měla zcela vyjmout. "Je to stejné jako s pojištěním. Lidé se pojišťují proti živelním katastrofám, ne proti oknu, které prakem rozbije sousedovi kluk. Také kapky do nosu by si každý měl platit sám, ze solidárního pojištění by se pak hradily jen drahé operace," uvedl tehdy David Rath, který dnes navrhl zákon, který předchozí vládou zavedené fungující opatření, která vedou pacienta k tomu, aby si citované kapky do nosu skutečně koupil sám a v systému tak zbyly prostředky na drahé výkony, aby tímto návrhem tuto věc zcela zmařil.
Duben 1999. Dnešní předkladatel návrhu na zrušení fungujícího systému regulačních poplatků se kvůli poplatkům tvrdě střetává s tehdejším ministrem za sociální demokracii Ivanem Davidem. Ten poplatky odmítal. Pan kolega Rath naopak chtěl, aby si lidé připláceli všude, kde hrozí zneužívání zdravotní péče. I v roli prezidenta České lékařské komory, znovu připomínám, že velmi správně, požadoval, aby se méně nutná zdravotní péče vyňala ze zdravotního pojištění. Žádal 20procentní spoluúčast pacienta v ordinacích, žádal poplatek za pobyt v nemocnicích 55 korun přesně na den, aby si pacienti platili 30 % z převozu sanitkou, žádal 50 korun za využití pohotovosti a 5 korun za recept. Dnes poplatek za recept nazývá hlupákem mezi poplatky.
To vše jsou věci, které najdete v monitoru tisku. To nejsou žádné tajné nebo zákulisní informace. ***