(11.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
Řekl-li pan premiér ve svém vystoupení, že je to rozpočtové riziko spojené a zarámované přijetím Janotova balíčku, nebo toho úsporného balíčku, který byl přijat touto Poslaneckou sněmovnou a dostatečnou většinou, z něj vyplývající návrh státního rozpočtu na rok 2010, je ovšem vzápětí rozkládáno a znevažováno některými návrhy, které zde budou hlasovány, tak já říkám, že nejenže neplatí věta Jiřího Paroubka, že návrhy sociální demokracie nezvýší deficit, ale platí zároveň i druhé varování, že poslanecké návrhy poslanců zvolených za sociální demokracii, které ještě budou po přijetí a po hlasování tohoto rozpočtu na rok 2010 v té době další projednávány, jsou dalším rizikem kondice, dalším rizikem, rozpočtovým rizikem pro rok 2010. A ta výhrada zatím vnímaná, nebo výtka a rizika vnímaná výhradně v souvislosti s rozpočtem na rok 2010, je v roce 2011 i v roce 2012 neméně kritická a kondice a stav veřejných financí neméně alarmující.
Řeknu teď svůj osobní názor, který se váže výhradně k jedné jednotlivosti, a tím je nedostatek peněz v oblasti financování sociálních služeb. Víte, mě jako ekonoma, hospodáře, překvapuje, jak neuvěřitelně rychle přistupujeme na to, že na jedné straně doplníme téměř bez váhání, bez výrazných výhrad peníze v oblasti sociální péče - já nikterak rozhodnutí vlády ani rozhodnutí pana ministra nezpochybňuji a na druhé straně zdůrazňuji, že pan ministr financí byl v podstatě jediným, kdo řekl, a já se pod to podepisuji a skoro bych řekl trvám na tom, že Sněmovna nemůže uvolňovat další peníze do této oblasti, pokud neprovede důslednou revizi toho, jak celá ta oblast sociálních služeb funguje. Ona totiž spotřebovává dnes, v tom čase, v průběhu, daleko více peněz, nežli bylo uvažováno v roce 2005, respektive v roce 2006 při volbě toho nového modelu financování. To je prostě jednoznačné vysvědčení. A přestože mi může někdo namítat, že jsme v poločase nebo mírně za poločasem toho měření místa, kde má být nějaký ten kýžený sledovaný stav, které má být tím místem, kde už máme začít šetřit, pak ten trend z měření v tom, co konzumují sociální služby, ale také v měřeném efektu jednoznačně dokládá, že záměr prosazený v roce 2006 sociální demokracií, respektive její vládou, a schválený touto Poslaneckou sněmovnou je prostě neplněný a sociální služby konzumují daleko více peněz, aniž by poskytovaly to, pro co ta změna byla schválena, poskytovaly lepší objem péče a lepší péči pro toho, kdo je tím potřebným.
Ten systém byl schválen proto, aby ti potřební příjemci péče byli jedinými a posledními arbitry toho, kdo bude tím, kdo bude rozhodovat o tom, která péče je kvalitní, která je efektivní a kterou si na trhu vyzvednou. A my s odpuštěním jako berani dál držíme souběh obou dvou režimů a sypeme tam peníze a přistupujeme na to, že budeme, a omlouvám se za ten výraz, krmit starý systém i ten nový systém. Neuvěřitelné, nehospodárné, pro mne nepřijatelné. A jakkoliv opakuji, že je toto můj osobní postoj, já tedy všem, kteří mi psali a kteří mě prosili o to, abych zajistil dostatek zdrojů pro ten už končící rok 2009, jsem řekl ano, jako poslanec cítím svou povinnost zajistit vaši tíseň tím, že někde najdeme zdroje peněz na to, abychom to dofinancovali, ale zároveň jsem všem v druhém odstavci odpovědi odpovídal: odmítám se podílet na profinancovávání systému, který pouze spotřebovává peníze a který neprojde důslednou revizí toho, co ve skutečnosti poskytuje.
Chtěl bych se teď vyjádřit k některým návrhům podaným poslanci zejména tedy sociální demokracie, i když toto zjednodušení neplatí. Já jsem pro sebe ty návrhy nazval jako jakýchsi sedm apoštolských návrhů. A ty návrhy mají jedno společné. Všechny zvyšují deficit roku 2010. Výtka pana ministra financí, že většina z návrhů, které zde byly podávány, a já je budu po jednotlivostech tedy vyčítat, zvětšují reálné riziko deficitu, vyššího deficitu roku 2010, je naprosto platná. A já říkám, že poslanci Škromach, Sobotka, Skopal, Opálka, ale i bohužel pan poslanec Carbol a pan poslanec Hovorka návrhy, které zvyšují deficit státního rozpočtu, nejen zpochybňují závazek Poslanecké sněmovny daný přijetím Janotova balíčku, ale reálně zvyšují rizika českého státu jako dlužníka, protože tváří v tvář situaci, kdy Česká republika je někým, kdo je na trhu méně zajímavý, prostě zhoršujete naši kondici a zvyšujete nároky vyvolané obsluhou státního dluhu.
První případ - poslanec Škromach. Pan poslanec Škromach, světě, div se, před dvěma dny, možná minulý týden, ano, bylo to minulý týden, takže se mýlím, nebylo to před dvěma dny, bylo to minulý týden, obhajuje návrh zákona, pomocí něhož chce na důchodový účet pro výplatu třináctého jednorázového důchodu převést 7 miliard korun. To, že samozřejmě platí, že o 7 miliard zvyšuje státní dluh, to je jasné. Ale předkladatel říká: převedeme tam dostatek peněz na to, abychom stabilizovali důchodový účet, na to, abychom zajistili dostatek zdrojů pro operaci, kterou se chceme ve vztahu k důchodcům, k těm příjemcům, vyrovnat s efekty, které vyvolá zvýšení daňové zátěže zvýšením DPH. Pak ale nerozumím tomu, proč zároveň prakticky ve stejný okamžiku navrhuje snížit výdaje, důchody, rozpočet roku 2010 o jednu miliardu korun. Paradoxně totéž navrhuje učinit pan poslanec Carbol v řádu půl miliardy korun.
Tak mi tady, kolegové, řekněte při vědomí rozpočtové tísně a toho, že důchody bývávají většinou tou položkou, která je dopočítána z hlediska objemu povinných výdajů řekněme na desítky milionů korun, možná na statisíce přesně, jak chcete vyřešit fakt, že ve jménu sociální rovnosti, stability důchodového účtu a komfortu, který chcete zajistit důchodcům, vybíráte z té kapitoly 1,5 miliardy korun. Asi jsem hloupý. Dneska Jiří Paroubek říkal, že ten nový střet světa bude o tom, že ti bohatí a chytří na jedné straně a na druhé straně ti hloupí a chudí. Asi jsem hloupý a chudý, možná to tak je. Já prostě neumím porozumět tomu, že někdo navrhuje dosáhnout rozpočtové stability a smíru tím, že tam vezme peníze, potažmo když jsou to tedy peníze na důchody.
Návrh druhý pana poslance Škromacha. Není možné ho přehlídnout: snížit výdaje na nemocenskou, 0,8 miliardy korun, a návrh na snížení odškodnění obětem trestných činů v řádu 200 milionů korun.
Pan poslanec Sobotka, to je takový zvláštní apoštol tohohle rozpočtu. Výdaje na obsluhu státního dluhu. My tady řešíme už několik měsíců naprosto alarmující stav soustavy veřejných financí, zvyšující se objem státního deficitu, trápí nás to, že výdaje na obsluhu státního rozpočtu jsou čtvrtou nejvyšší položkou výdajů státního rozpočtu v roce 2010, a pan kolega Sobotka navrhuje snížit objem výdajů státu pro rok 2010 na obsluhu státního dluhu o 0,9 miliardy korun. Opět asi to pro sebe vyřeším tím, že řeknu jsem hloupý, nechápu to. Mám ale pocit, že prostě tohle popírá logiku běžného selského rozumu. My slyšíme z každého koutu médií, odkudkoliv, z každého vyjádření členů vlády a těch rozumnějších z nás, že na to peníze nemáme, a kolegové navrhují ještě ty peníze snížit.
Opět - odškodnění obětí trestných činů 0,8 miliardy korun. Tohle je mimochodem úplně speciální kapitola, tady se kolegové naprosto vyřádili. Já jsem si dal tu práci, že jsem sečetl jednotlivé návrhy zmiňovaných kolegů a oni navrhují snížit položku odškodnění obětem trestných činů o 3,87 miliardy korun, o víc peněz, než tam je. To je naprostá anomálie. To je opravdu asi možné jenom v českém parlamentu. Jenom zdůrazňuji a doufám, že je tu někdo, kdo to počítá, protože navrhovat a hlasovat o tom, že někde peníze beru, když tam nic není, to prostě možné není. Zpravidla se říkávalo, že tam, kde nic není, ani smrt nebere. Ale zdá se, že sociální demokraté dokážou sebrat peníze i tam, kde smrt to neumí. ***