(15.40 hodin)
Poslanec Pavel Kováčik: Já za ně děkuji. Čas je poměrně hodně vysoký, proto nechci polemizovat sáhodlouze s rétorickým cvičením pana kolegy Nečase. Jen jedno bych chtěl zmínit. Prostřednictvím předsedající, pane kolego, vy i mnozí ostatní, nesměšujte hrušky a jablka.
Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanecký klub jako jediný opoziční, reálně skutečně opoziční v této Sněmovně, jediná reálně opoziční síla, parlamentní strana, nepodpořila navzdory vašemu tvrzení o příčné podpoře Poslaneckou sněmovnou nebo politickým spektrem, nepodpořila Janotův balíček. Nepodpořila návrh státního rozpočtu v prvním čtení, a už vůbec si nemyslí, že pomoc těm, které vámi upečený balíček obral, a teď mám na mysli sociální služby, mám na mysli zemědělce, mám na mysli státní zaměstnance, hasiče, učitele a další, není nic populistického. (?) Na tom je jenom to, v čem si asi nikdy neporozumíme. KSČM navzdory tomu, co tady třeba pan kolega Lhota prohlašoval, nemá své heslo S lidmi pro lidi jenom jako prázdné heslo, ale chce je naplňovat i praktickými činy. A praktické činy jsou ty, že tuto pomoc lidem dnes komunisté podpoří.
Chci ale v této chvíli, až dozní všechny přihlášené příspěvky, požádat o krátkou přestávku na poradu klubu KSČM bezprostředně před zahájením hlasování, protože potřebujeme ještě to závěrečné stanovisko a závěrečný postoj jemně dopilovat. A říkám na rovinu, že tento prostor dáváme i vám, tatínkovi a mamince této vlády, tatínkovi a mamince Janotova úsporného balíčku, abyste přemýšleli o politické zodpovědnosti, kterou máte k českému národu.
Děkuji. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní požádám o slovo pana poslance Paroubka? Nikoliv. Pana místopředsedu Zaorálka. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přátelé, pan poslanec Nečas stejně jako zde nepřítomný bývalý poslanec Topolánek tady před rokem líčili atmosféru, že nás čeká těch 5 % růstu v tom roce, který máme teď za sebou. Teď jsme slyšeli úplně jiný názor. Naopak, je to očekávání apokalypsy. A pan poslanec Nečas dokonce uvedl příklad Řecka. Čeká nás katastrofa.
Já bych si dovolil upozornit na některá čísla. To Řecko, o kterém tady mluvil poslanec Nečas, má deficit 130 %. Státní deficit ku HDP 130 %. Česká republika má 30. Průměr eurozóny je 70 % k hrubému domácímu produktu. Německo má deficit 80 % HDP a plánuje 7 až 8 % na tento rok. To je dluh tedy. Ano, řekněme přesně, je to tedy státní dluh. Státní dluh České republiky je tedy, opakuji, 30 %. Tento státní rozpočet tohoto roku to zvýší asi na 36,5 %. Souhlasí pan ministr.
Takže to je relace České republiky. To je ta propast, před kterou stojíme. Jestliže schválíme rozpočet v této podobě, budeme se blížit od těch 30 ke 40 %. Země kolem, které vyjmenovávám, mají dvojnásobný deficit než Česká republika. Polsko má 50 až 60 %. (Mluví velmi silným hlasem.) Taková je realita! Prosím vás, nestrašte lidi! Vy tady mluvíte o těch nula dvě desetinkách a říkáte, že tím se blížíme k propasti. Respektujte fakta! Já tvrdím, že dokonce i ta 0,2 %, pokud bychom je schválili pro udržení reálných mezd určitých skupin, tak to nejsou procenta, na která budu muset žádat nějaké půjčky. To není finanční potřeba, kterou bychom museli zvyšovat deficit státního rozpočtu.
Já na vás tedy apeluji. To, co tady je navrhováno, není žádná dramatická změna, která by Českou republiku posunovala před nějakou propast, o které tady byla řeč. Je to pokus udržet důstojnost v časech krize pro ty, na které dopadne těžce v příštím roce. To je všechno. Prosím, žádná apokalypsa! Já bych apeloval bych na všechny, aby si udrželi zdravý rozum při hlasování o rozpočtu! (Potlesk z řad sociální demokracie.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Faktická poznámka - pan poslanec Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, myslím si, že každý přiměřeně inteligentní člověk, když si položí otázku, čí dluhopisy spíše mezinárodní trhy koupí a spíše za nižší úroky, zda to budou dluhopisy Německa nebo členské země eurozóny Řecka, byť nyní v problémech, nebo České republiky, která je mimo eurozónu a která je považována za součást ekonomicky nestabilní středovýchodní Evropy s nedalekým Maďarskem a bohužel v optice finančních trhů i s nedalekým Lotyšskem, tak si myslím, že každý přiměřeně inteligentní člověk si odpoví, že asi to ty české dluhopisy nebudou, kterým dají přednost mezinárodní finanční trhy.
Za druhé. Lotyšsko jako jeden z negativních případů současné rozpočtové krize mělo v době, kdy vypukla, celkový deficit veřejných financí, veřejný dluh, ve výši všehovšudy 15 % hrubého domácího produktu. A prakticky od 90. let až do období roku 2007 mělo buďto vyrovnané, nebo přebytkové rozpočty. Reputační krize, ztráta důvěryhodnosti země je něco, co se klidně odehraje během několika týdnů nebo měsíců. To není věc, u které je možné se tvářit, že neexistuje.
Ano, existuje zde pštrosí politika. Strčit hlavu do písku a tvářit se, že ten problém tady neexistuje. Ale ono tomu tak bohužel není. Ten problém tady je. A tím, že strčíme hlavu do písku, ten problém nezmizí.
Samozřejmě když se podíváme na některé otázky, jako tady byly zmíněné otázky platu pracovníků veřejného sektoru... V této Sněmovně není nikdo, tím jsem si jist, komu by dělalo radost, že se pracovníkům veřejného sektoru snižují platy o 4 %. V této Sněmovně není nikdo, kdo to případně podporuje, kdo si myslí, že tím získá nějakou politickou podporu nebo nějaké politické body. V této Sněmovně není nikdo, kdo by nepřál pracovníkům veřejného sektoru včetně učitelů, policistů a hasičů nejenom zachování loňských mezd, ale i navýšení. Ale tato země je ve stavu globální ekonomické krize, má pokles hrubého domácího produktu. V této zemi vedle pracovníků veřejného sektoru jsou statisíce, a v tuto chvíli možná už jeden milion našich spoluobčanů, jejichž celkový kumulativní objem mezd za letošní rok je nižší, než byl objem mezd, který jim byl vyplacen v loňském roce. Jinými slovy, statisíce, možná dneska už více než jeden milion našich spoluobčanů, kteří také mají snížené mzdy a jsou v podnikatelském sektoru.
Od konce minulého roku v této zemi přibylo více než 200 tisíc nezaměstnaných. Myslíte si, že tito nezaměstnaní, kdyby byli postaveni před dilema přijít o práci, anebo mít nižší plat o 4 % (upozornění na čas) a práci si zachovat, jsem si jist, že 200 tisíc z nich by zvolilo variantu B. Dámy a pánové, prosím, zdravý rozum do hrsti. (Potlesk z řad ODS.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní se slova ujme pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, mě, musím říct, že překvapuje stanovisko hlavního řečníka Občanské demokratické strany, pana místopředsedy ODS Nečase. Používá slova, že máme za cosi ručit. Určitě budeme rádi ručit tehdy, pokud v této Sněmovně budeme mít jasnou sněmovní většinu. Tu ale sociální demokracie nemá. (Souhlas z řad ODS.)
Pokud jste chtěli stavět kategorická ultimáta, tak jste se mohli obrátit na nás už v minulém týdnu, možná, že bychom byli přístupni nějakým kompromisním jednáním. Zcela nepochybně. (Smích a potlesk zprava.)
Občanská demokratická strana se stylizuje do polohy jakési hlavní strany české demokracie. Tou ale není! Není. (Z řad ODS se ozývá nesouhlas.) Z pravicové části spektra jsme slyšeli standardní argumenty. Levice chce rozhazovat. Myslí tím, že chceme, a to nejen sociální demokracie, ale o tom uvažují přece i některé jiné politické strany ze středu politického spektra, dát peníze lidem. ***