(9.50 hodin)
(pokračuje Kopicová)
Pokud jde o létající profesory, nebudeme si říkat, že není pravdou - je pravdou, že každá organizace, podnik, firma, veřejná instituce je taková, jací jsou její lidé. Já jsem svého času vedla velký evropský program začátkem 90. let, kdy se podporovaly instituce s manažerským vzděláváním, a musela jsem najít docela takový šikovný háček, abych dostala informace, jak tyto firmy vypadají, abychom je mohli, nebo nemohli podporovat. A bylo to přesně o tom, že jsem od nich zjišťovala, kolik mají lektorů, stálých lektorů, jaké mají metodické zázemí, jestli mají své vlastní metodiky a zda si budují profil své organizace. Takže jsem si takovým procesem už jednou prošla a je mi jasné, co potřebují vysoké školy. Potřebují přesně toto.
Ale bylo nám všem jasné, když vznikalo tak veliké množství vysokých škol, že v této zemi se prostě na stromech noví profesoři neurodí. Určitě ne dobří, určitě ne zkušení, takoví, jaké potřebujeme. Já se dlouhodobě zasazuji o to, abychom v případě, kdy nejsme schopni rychle saturovat poptávku po takto kvalifikovaných lidech vlastními silami, otevřeli vysoké školy zahraničním profesorům, abychom zkrátka tuto situaci řešili. Ale situace došla tak daleko, a já jsem vás o tom již informovala, že jsem připravena navrhnout, abychom zvolili motivační program, kterým vysoké školy prostě začneme redukovat, začneme je motivovat k tomu, aby se slučovaly tam, kde je to výhodné. Ale především musíme říct jasně, že budou tři typy vysokých škol: výzkumné, učící a praktické, a ty praktické jsou přesně ty, které budou fungovat do úrovně bakaláře, které budou navázány na potřeby daného regionu nebo daného oboru, a tam samozřejmě mají v jejich vedení odborníci a neakademici své místo.
Tato debata by mohla být dlouhá několik hodin. Mým cílem je jenom říci vám, že se těmito otázkami zabýváme.
Pokud jde o cestující profesory, v souvislosti s přípravou nového zákona a reformy vysokého školství diskutujeme otázku, jak vůbec proniknout a zmapovat, kde všichni lidé, kteří učí na vysokých školách, působí, protože to není jenom to, že mají samozřejmě další úvazky na dalších vysokých školách. Oni také působí v akademii věd, v podnicích a jinde. Je několik různých variant a já považuji za důležité, aby se otevřeně diskutovaly, než rozhodneme, které to budou. Takovou variantou je třeba zavedení matriky profesorů vysokých škol. Já to ovšem považuji za trochu, řekla bych, byrokratický způsob, jak tyto věci zjistit. Jsou i jiné souvislosti, které budou znamenat v zákoně o vysokých školách a v reformě, že bude daleko více zodpovědnost a pravomoc jednotlivých aktérů a vedoucích pracovníků vysokých škol stanovena. Je to samozřejmě zodpovědnost děkana, ale už dnes je zodpovědností děkana, koho na fakultě má.
Takže než povedeme tuto otázku k podrobnější diskusi, což si myslím, že na to není prostor, protože každý z těch problémů, který tady byl nanesen, vyžaduje docela dlouhý úvod a já nepředpokládám, že toto je ta forma, možná školský výbor ano, tak vám chci říct, že nejen že všechno toto diskutujeme a připravujeme, máme na to týmy lidí, se kterými to děláme, ale já osobně se domnívám, že největším problémem naší společnosti je nedostatek etiky, a proto jsem svým příkazem před několika dny rozhodla, že etická výchova bude součástí vzdělávání naší mládeže. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní ministryně. Nyní se o slovo přihlásila paní poslankyně Zelenková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Ladislava Zelenková: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, vysoké školy jsou velký, a zejména v poslední době se ukazuje, i velmi bolavý problém. Je to také problém nesmírně složitý a komplikovaný a určitě nikdo nemáme ambice ho tady teď vyřešit, rozkrýt a nějak výstižně pojmenovat. Přesto myslím, že žádná chvíle, která u tohoto mikrofonu proběhne tak, že se hovoří o našem vzdělávání, není ztracená.
Paní ministryně, když nastoupila do funkce, tak pro mě velmi sympaticky vystoupila a zhodnotila stav našeho školství poměrně kritickým způsobem a poměrně výstižným způsobem. Hovořila o tom, že naše vzdělávání trpí problémem snižování kvality, hovořila o jeho podfinancování, hovořila i o prázdných kapacitách škol nebo o vysokých počtech škol a hovořila o vzrůstající agresivitě žáků atd. Postupem doby se mi ale zdá, že z tohoto takového velmi otevřeného postoje slevuje, a určitě nemůžeme zcela souhlasit s tím, když prohlásí, že na vysokých školách kvalita vzdělávání neklesá, tak jak to udělala právě dnes před chvílí. Ono samozřejmě že my těžko tuto debatu vedeme, protože skutečně nemáme žádné objektivní nástroje, které dokáží objektivně, exaktně, konkrétními čísly říct, dokázat, že kvalita vzdělávání klesá. A to neplatí jenom pro vysoké školství, to platí i především pro školství střední a nakonec i pro školství základní. Ale to je možná také ta chyba, protože my ty nástroje nehledáme. A pokud jsme byli možná před deseti lety na startu toho, připravovat nástroje, které by měřily kvalitu, které by dávaly ministerstvu zpětnou informaci o tom, jaké je vzdělávání, jakou má podobu, jak je kvalitní, tak tyto trendy byly víceméně zastaveny a dneska ministerstvo prostě nemá žádnou zpětnou vazbu. Dol školství teče spousta peněz, peněz daňových poplatníků, a nikdo neví, co dneska děti umějí. Potom jenom když přijde nějaký výzkum, pak se divíme.
Ale abych se vrátila k tomu vysokému školství. Paní ministryně říkala, že jsme měli 13 % žáků, kteří nastupovali do prvních ročníků v roce 1990. Určitě to bylo málo - ale dnes, dnes jich je přes 60 %. My jsme si naprosto hloupě, naprosto naivně mysleli, že doženeme vyspělé země během několika let. Přitom všichni, kdo mají všech pět pohromadě, přece vědí, že to je úkol na generaci. Na nás tehdy, na začátku 90. let ,varovně zdvihaly vyspělé země prst a říkaly nám: Vy v Česku máte málo vysokoškoláků, máte jenom 13 %, něco s tím dělejte. Ale, prosím vás, tady se brala populace od 19 do 65 let. V této věkové kategorii opravdu máme i teď pořád ještě málo vysokoškoláků, ale každému je přece jasné, že to nelze dohnat během několika let. My jsme se o to přesto pokusili a dostali jsme se do té situace, ve které jsme. Já bych chtěla říct, že samozřejmě vím, že paní ministryně, která tady sedí a poslouchá, za tohle není odpovědná, ale pro nás bude dobrá zpráva, když se aspoň dozvíme, že si paní ministryně tyto věci uvědomuje. ***