(14.50 hodin)
Poslanec Petr Tluchoř: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já samozřejmě nechci upírat pánům právo na vystoupení a hned pana kolegu Šplíchala k mikrofonu pustím, jen jsem vás chtěl předtím poprosit, abychom hlasovali o tom, aby mohla na tomto plénu vystoupit paní předsedkyni Kavalírová, aby mohla říct pár vět k této problematice, když tady zaznívá takové rozhořčení nebo pohoršení nad tím, co mají nebo nemají tyto oběti třetího odboje dělat nebo nedělat.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane předsedo, dáváte tedy procedurální návrh. Je tomu tak? (Souhlas.) Čili o procedurálním návrhu hlasujeme bez rozpravy. Na žádost vás odhlásím, zazvoním, poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, a jak se kvorum ustálí, zahájím hlasování. Po hlasování bude vystupovat pan poslanec Šplíchal. Já bych poprosil pány poslance, aby nepokřikovali. Kvorum se již ustálilo.
Zahájím hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 221. Z přihlášených 139 poslankyň a poslanců pro návrh 82, proti 5. Návrh byl schválen.
Poprosím aparát Sněmovny, aby zajistil účast paní předsedkyni. (Potlesk z pravé části Sněmovny.)
Nyní vystoupí pan poslanec Šplíchal, připraví se pan poslanec Gandalovič, poté paní poslankyně Hašková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, já od začátku poslouchám argumenty pro a proti. Musím říci, že patřím k těm poslancům, kteří umožnili projednávání dnes, ale po vystoupení pana kolegy Novotného jsem toho začal litovat, protože diskuse vede tam, kam jsem nikdy nechtěl. Školení, které jsem tady dostal z historie, já, vystudovaný historik a vlastně syn politického vězně, mě trošku pálilo. Protože to, co jste tady, pánové, říkali, nebylo tak docela pravda. Vy jste mluvili o Cizinecké legii, o národním odporu a dalších věcech, ale já jsem chtěl nějaké uznání pro pamětníky, ale také pro ty, kteří to prožívali ne v těch lágrech, ale doma. Já jsem totiž měl maminku, která mně říkala, že kdyby se jí něco stalo nebo tady nebyla, abych jel za strýcem do Říčan. A já jsem nevěděl, o co šlo. Maminka měla léta připravené věci, protože mně, svému dítěti, nemohla říci, že se bojí toho, že pro ni přijdou.
Čili já jsem při památce těchto lidí, pro to ocenění, pro tu vzpomínku vždycky. A s dojetím. Ale když jsem viděl, jak se tady třeba radují někteří, řekl bych, lidé, kolegové, kteří jsou jasně z komunistických rodin a nevědí o tom vůbec nic, a dnes do nás buší, do sociální demokracie (potlesk kolegů ze sociální demokracie), že jsme prokomunističtí - proboha, to nechtějte říkat mně! Já jsem opravdu psal o odboji, o odporu už v roce 1968-1969, psal jsem o Sokole. A ten rehabilitovaný muž, který vedl pak historický ústav Akademie věd, se tehdy zachraňoval na jedenadvacetiletém klukovi, když se měnil režim, a napsal na moji práci Sokolský odboj: "Už název Šplíchalovy práce vyvolává pochyby. Žádný sokolský odboj nebyl." A víte, čeho já jsem se pak vlastně dočkal? Tady se opakovala historie v mém životě podruhé po roce 1989. Když jsem chodil mezi odbojáři jako malý kluk, tak jsem najednou zíral na ty lidi, jak obviňují jeden druhého, že ten lže, ten spolupracoval s Němci, ten spolupracoval s gestapem, tomu nevěř, tomu nevěřte. A po roce 1989 to byly podobné problémy. A já také vím, jak se rozdělila konfederace. Tam padala podobná obvinění. Existuje ještě Sdružení bývalých politických vězňů a tam je Stanislav Stránský.
Naďa Kavalírová, se kterou se máme rádi, mi to promine, ale já mám rád věci, když jsou v harmonii a když jsou spravedlivé. Nepodléhám emocím. A vás bych prosil, abyste emocím také nepodléhali. A jenom z toho důvodu, že všichni budeme rozumní a tolerantní, jsem to podpořil.
Děkuji za pochopení a za trpělivost. (Potlesk z řad sociální demokracie. Při celém projevu ve Sněmovně naprosté ticho.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Než dám slovo dalšímu vystupujícímu, dovolte, abych mezi námi přivítal předsedkyni Konfederace politických vězňů paní Naděždu Kavalírovou. (Potlesk, většina poslanců povstala.) Děkuji. Nyní poprosím pana poslance Gandaloviče, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Hašková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Gandalovič: Vážený pane předsedo, vážená Sněmovno, náhoda seřazení posledních žádostí o vystoupení na Sněmovně učinila v podstatě pro mě tu možnost, že mohu prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat panu poslanci Karlu Šplíchalovi za to, že porušil tuhou stranickou disciplínu, která panuje v klubu ČSSD, a umožnil, aby po dvou letech tento zákon byl vůbec připuštěn na projednávání tohoto pléna. Protože dva roky se dařilo spojenými silami ČSSD a KSČM, u které to do jisté míry je pochopitelné a nikdo není ani překvapen, ale u ČSSD to není pochopitelné, dva roky se vám spojenými silami zde dařilo bránit tomu, aby tento zákon vůbec byl projednán. To znamená dvacet let po revoluci my máme na půdě Sněmovny diskusi, která tady teď probíhá poměrně emotivně - a nedivte se, že je emotivní, protože v řadě případů jsou to emoce nahromaděné po ty dva roky - dva roky, kdy Sněmovna nemohla tento zákon projednávat. Myslím, že po ty dva roky bychom se všichni měli omluvit právě těm, kterých se tento zákon má týkat, protože oni stárnou a pro ně každý rok navíc je rokem, kterým se nemusí již této satisfakce vůbec zaživa dočkat.
Já bych zde chtěl připomenout jinou věc, kvůli které jsem se původně přihlásil ke svému příspěvku, a to je to, že stejné dva roky tato Sněmovna nebyla schopna díky spojenému úsilí klubu KSČM, ČSSD, a zde bohužel řeknu i části klubu KDU-ČSL, projednat zákon na dokončení transformačního procesu v družstvech. Tedy zákon, který se svým způsobem také vyrovnává s minulostí, s křivdami, které se staly na našem venkově. A já se zde musím ptát: Jaký je důvod, proč jste vůbec nechtěli tento zákon projednat? Je to ten samý důvod, proč jste nechtěli projednat zákon o protikomunistickém odboji? Je zde ta samá ideologie? Je zde ten samý důvod, proč jste se přidali ke klubu KSČM a podpořili jej vždycky tehdy, když zde byl návrh na vyřazení tohoto bodu z programu?
Samozřejmě, všechny tyto zákony mohou mít svoje problémy. Problémy legislativní, problémy při jejich skutečném provádění a celá řada těchto problémů zde již v této řekněme velmi narychlo uspořádané diskusi byla uvedena. Nicméně od toho zde máme řádný legislativní proces v Poslanecké sněmovně, od toho zde máme výbory, můžeme uspořádat různé semináře apod. a právě těmito nástroji máme my jako poslanci na těchto zákonech pracovat a máme je dovést k nějaké lepší dokonalosti. Ale vy jste ani v jednom případě po dva roky tyto zákony na projednávání Sněmovny nepřipustili. Myslím si, že byste se měli stydět, a v případě tohoto konkrétního zákona dvojnásobně, protože zde skutečně jde o lidi, kteří se významným způsobem zasloužili o to, abychom zde takto demokraticky mohli hovořit. Znovu opakuji, pro tyto lidi každý rok, možná každý měsíc má svůj velmi tragický význam. ***