(15.00 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. S přednostním právem se hlásí pan místopředseda Kasal.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, mně je to hrozně líto, ale omlouvám se všem. Pan poslanec Petr Gandalovič tady začal mluvit o něčem jiném. Pane předsedající, vy jste ho nepřerušil. Dobře.
Já chci říci, že zákon, který zmiňoval, který má souvislost s jeho bývalým resortem Ministerstva zemědělství, který se týká částečných restitucí, byl dostatečně vysvětlen ve vládě a tehdejší pan ministr Gandalovič nebyl odpovídajícím způsobem schopen legislativně argumentovat. Proto poslanci KDU-ČSL nemohli podpořit zařazení na pořad schůze. To je jednoduché. Hrozně mě mrzí, že tuto vážnou situaci, kterou tady dnes projednáváme, zanáší tímto řekněme ne marginálním, sice významným, ale přece jen úplně jiným zákonem.
A když už jsem se dostal k mikrofonu, musím říci, že jsem pozorně poslouchal výhrady pana poslance Křečka i pana poslance Šplíchala. Ony se týkaly toho, co tady říkal pan poslanec Novotný a další. Ale proč se netýkaly toho, co tady říkal pan poslanec Grebeníček? Mám tomu rozumět tak, že s tím souhlasili? Proč to neřekli? (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Já nebudu komentovat výtku na svoji osobu, tu nechám bez povšimnutí. S faktickou poznámkou pan poslanec Šplíchal. Připraví se paní poslankyně Hašková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Šplíchal: Já chci jenom vaším prostřednictvím panu kolegovi Kasalovi říci, že já jsem mluvil za sebe a ne za Národní frontu. (Smích zleva a potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní paní poslankyně Hašková. Po paní poslankyni mě požádala o slovo paní Naděžda Kavalírová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Monika Hašková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně a milí kolegové, já jsem strašně smutná z toho, jak se to vyvinulo. Tady pan poslanec Křeček naznačil, že se jedná o určitou urážlivost. On to myslel v jednom smyslu slova, já to myslím v tom smyslu slova, že ta diskuse musí být opravdu urážlivá pro ty, kteří si zaslouží respekt a zaslouží si uznání za to, co v minulosti udělali.
Já jsem studovala filmovou školu a na jednom semináři se hovořilo také o českém filmovém divákovi. Co to je vlastně za člověka, takový ten český divák na rozdíl třeba od amerického? V amerických filmech máte dobro, máte zlo, americký divák celkem cítí, co je dobré, co je špatné. Co dělá český divák? Často se tomu směje. Přijde mu to vlastně legrační. Ono to třeba do určité míry legrační je. Ale na druhou stranu určitý cit pro to, co je dobré a co je špatné, co bylo dobře, co bylo špatně, ten bychom snad měli mít úplně všichni a neměli bychom ho tak šíleným způsobem zpochybňovat.
Umění relativizace je neuvěřitelně nebezpečné, protože relativizovat můžeme vždycky všechno. Když nás tady teď někdo zavře, obežene ostnatým drátem a bude tady na nás páchat opravdu nějaký teror, budeme potichu v duchu vděčni těm, kteří budou ochotni zasadit se proti tomuto jednání, kteří se budou snažit vyjádřit odpor vůči tomu. Nebudeme toho sami možná mnozí z nás schopni, ale budeme vděčni těm, kteří se s tím nesmíří a kteří opravdu budou ochotni riskovat svůj osobní život.
Hrozně mě mrzí, že se to ubírá směrem zpochybňování a relativizace dokonce do té míry, jak pan Zaorálek říkal, že vlastně tam zase je problém s hierarchií atd. Já si myslím, že toto téma toho vůbec není hodno, protože takto by se daly relativizovat i další činy. Je samozřejmé, že tady byli lidi postižení vězením, popravami atd., ale byly tady postižené i rodiny úplně jiným způsobem, byly tu rodinné tragédie, kterých se také nikdy nedopátráme do mrtě a do detailu, kdy třeba nemohla dcera za svými rodiči nebo rodiče za svou dcerou atd. Vždyť to proboha nebylo v pořádku a my bychom si toho měli být vědomi.
Když tady hovořil pan Grebeníček a zrovna z jeho úst tady zaznívalo, že se tady jedná o nekritickou adoraci aktů teroru. Proboha, kdyby to nezaznívalo zrovna z jeho úst! Vždyť bychom tady mohli hovořit velice dlouho o aktech teroru zrovna právě s panem Grebeníčkem.
Mrzí mě, že si to paní Kavalírová musela všechno vyslechnout. Já bych se jí skoro chtěla omluvit. Děkuji vám. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní poprosím paní předsedkyni, aby přistoupila k mikrofonu a ujala se slova.
Paní Naděžda Kavalírová Vážený pane předsedající, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, především vám velice děkuji, že jste mi dovolili, abych sem směla nejen přijít a vyposlechnout, ale abych vám směla říci několik slov. Jsem tu podruhé dík bývalému předsedovi KDU-ČSL Ing. Kalouskovi. Před několika lety mě přivedl do těchto míst, kde se tvoří zákony, které jsou vlastně živou krví této země, a já jsem měla pečlivě připravený napsaný projev. Dnes vidíte, že nemám v rukou žádný projev, ale jen několik málo slov bych ráda připomněla.
Tady bylo řečeno všechno, pro a proti. Předkladatelé návrhu zákona zdůvodnili mnoha slovy, skvělými slovy, pravdu. Ti, kteří jsou proti tomu, staví svoji pravdu. Jen chci připomenout, že my tady a vy po pravé straně znáte oběti a vy, kteří tu jste přede mnou - přece sociální demokracie měla tolik obětí, a já jsem na každém vašem sněmu o tom mluvila. My jsme si toho vědomi, protože vy jste byli s námi na stejné lodi a nesli jste stejnou zodpovědnost a byli jste stejně potrestáni jako ti, co jsou tady ode mne napravo.
Ti, kteří jsou ode mne nalevo, mají také své ikony, dokonce jsou ta jména, jako je Slánský a Reicin, uvedena v ekumenické kapli ve skanzenu Vojna. To je něco, co mě nesmírně dráždí, a zodpovědnost za to, že se tam ta jména objevila, nesou ti, kteří dovolili, aby tam ta jména byla, protože to byli oni, kteří vlastně původně se postarali o to, aby se v této zemi stalo to, co se stalo. Oni mezi ty hrdiny, kteří jsou tam zpodobněni svými jmény, absolutně nepatří. To jsem chtěla říct na stranu těch, co jsou po mé levé straně.
Řeklo se tady, že čtvrt milionu lidí v této zemi bylo poškozeno. Přátelé, ne! Statistika může dokázat, že to byli nejenom ti vlastní, my za mřížemi, ale to byli i ti před mřížemi a těch bylo daleko více. Takže možná mohlo jít až o dva miliony lidí této naší nádherné země. A tato země se s touto skutečností doposud nevyrovnala. To se nedá smazat žádnými finančními částkami. Žádné peníze nenahradí ztracené zdraví, ztracené životy, rozbité rodiny, rozvrácené majetky dávané po staletí dohromady. Nikdy, nikdy, nikdy!
Ale je tady jedno, co chci před vás postavit, a to mi dovolte. A je to vaše morální povinnost. Mějte na paměti, až budete schvalovat nebo zamítat tento zákon, že má především morální apel. To mějte na paměti. Já před vás stavím vyšší mravní princip. To je moje odpověď.
Děkuji vám za pozornost. (Poslanci na pravé straně sálu stojí a dlouho tleskají.) ***