(16.20 hodin)
Poslanec Jozef Kochan: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Já jsem si dal tu práci s informacemi, jak to vypadá v zemích Evropské unie, o kterých tady mluvil pan předkladatel, že nedochází k tomu, že některé pojišťovny vlastní nebo přímo se účastní nějakým způsobem ve zdravotnických zařízeních. Prozkoumal jsem státy Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Itálii, Izrael, Lichtenštejnsko, Litvu, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Ruskou federaci, Srbsko, Španělsko, Švýcarsko, Ukrajinu a Velkou Británii. Rád bych vás seznámil s tím, jak to v některých státech vypadá. (Hluk zleva, smích a potlesk.) Je to docela legrační.
Takže v Bulharsku. V Bulharsku je zdravotní péče v souladu se zákonem o zdravotním pojištění povinná. Veřejné zdravotní pojištění prování Národní zdravotní pojišťovna. Dobrovolné soukromé zdravotní pojištění provádějí zdravotní pojišťovny, které jsou registrovány v obchodním rejstříku. V souladu s článkem 31 zákona o zdravotním pojištění Národní zdravotní pojišťovna nemůže vlastnit poskytovatele zdravotních služeb, ambulance, zdravotnická zařízení, laboratoře a lékárny. Ovšem v článku 89 téhož zákona se stanoví, že zdravotní pojišťovny, které provádějí dobrovolné soukromé zdravotní pojištění, mohou vlastnit podíly a akcie ve zdravotních zařízeních.
Dánsko. Dánský systém zdravotnictví je založen na integrovaném modelu financování a poskytování zdravotních služeb spadá do veřejného sektoru. V rámci systému zdravotní péče je podíl péče poskytované soukromým sektorem poměrně malý. Bez ohledu na tuto skutečnost dánská legislativa umožňuje, aby zdravotní pojišťovny vlastnily a provozovaly zdravotnická zařízení.
Estonsko. Zdravotní pojišťovny mohou vlastnit a provozovat zdravotnická zařízení za předpokladu, že splňují podmínky stanovené zákonem o organizaci zdravotní péče, a dále, pokud jim byla vydána licence Úřadem pro zdravotní péči.
Finsko. Ve Finsku je přípustné, aby zdravotní pojišťovny a jiné druhy pojišťoven vlastnily a provozovaly zdravotnická zařízení. Pouze u zaměstnaneckých pojišťoven je nezbytný předchozí souhlas Úřadu pro dohled nad pojišťovnami.
Island. Na Islandu je přípustné, aby soukromé zdravotní pojišťovny jako každá jiná obchodní společnost vlastnily a provozovaly zdravotnická zařízení.
Itálie. V Itálii je přípustné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily a provozovaly zdravotnická zařízení.
Izrael. V Izraeli je zdravotní pojištění v souladu se zákonem o národním zdravotním pojištění z roku 1994 povinné. Všechny zdravotní pojišťovny vlastní zdravotnická zařízení, kliniky, nemocnice, laboratoře, zdravotní centra.
Lichtenštejnsko. Stávající právní řád nedovoluje, aby zdravotní pojišťovny vlastnily či provozovaly zdravotnická zařízení. Veškerá zdravotnická zařízení vlastní a provozuje stát.
Litva. Stěžejní právní předpisy vztahující se k poskytování zdravotní péče a zdravotního pojištění, zákon o národním systému zdravotní péče a zákon o zdravotním pojištění, neupravují majetkové vztahy mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Zákon o zdravotním pojištění neuvádí kompetenci zřizovat či provozovat zdravotnická zařízení.
Maďarsko. V Maďarsku je přípustné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily a provozovaly zdravotnická zařízení.
Německo. V souladu s § 140 páté knihy sociálního zákoníku zdravotní pojišťovny mohou provozovat a zřizovat zdravotnická zařízení.
Norsko. Zdravotní pojišťovny nemohou poskytovat zdravotní péči, tedy provozovat zdravotnická zařízení, mohou však vlastnit podíl až do výše 15 % akcií na společnosti soukromého práva.
Polsko. Podle zákona z 27. srpna 2004 o dávkách ve zdravotnictví financovaných z veřejných zdrojů jediným provozovatelem veřejného zdravotního pojištění je Národní zdravotní pojišťovna. Zákon výslovně zakazuje, aby Národní zdravotní pojišťovna vlastnila či provozovala zdravotnická zařízení.
Rakousko. V Rakousku je přípustné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily zdravotnická zařízení. Všeobecný zákon o sociálním pojištění říká v souladu s tímto zákonem, že se může zřizovat, nabývat, provozovat nebo mít majetkový podíl v léčebných lázeňských domech, ozdravovnách, v léčebných zařízeních atd.
Rumunsko. V Rumunsku není přípustné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily nebo provozovaly zdravotnická zařízení.
Ruská federace. Neexistuje právní předpis, který by zakazoval vlastnictví nebo provozování zdravotnických zařízení zdravotními pojišťovnami.
Srbsko. V Srbsku existuje povinné a dobrovolné doplňkové zdravotní pojištění provozované Institutem zdravotního pojištění. Soukromé pojišťovny mohou poskytovat pouze doplňkové životní pojištění, které pokrývá pouze omezené množství zdravotních služeb. V souladu se zákonem o pojištění zdravotní pojišťovny nemohou vlastnit nebo provozovat zdravotnická zařízení.
Španělsko. Ve Španělsku je přípustné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily a provozovaly zdravotnická zařízení. V praxi existuje několik zdravotních pojišťoven, které vlastní řadu nemocnic a zdravotních center.
Švýcarsko. Švýcarský federální zákon z 18. března 1994 o zdravotním pojištění nezakazuje zdravotním pojišťovnám, aby poskytovaly zdravotní služby nebo aby vlastnily zdravotnická zařízení.
Ukrajina. Ukrajinská legislativa neumožňuje, aby zdravotní pojišťovny vlastnily nebo provozovaly zdravotnická zařízení.
Velká Británie. Zdravotní pojišťovny mohou vlastnit a provozovat zdravotnická zařízení. Stávající legislativa zdravotním pojišťovnám nebrání v tom, aby zakládaly vlastní zdravotnická zařízení, aby vlastnily zdravotnická zařízení nebo aby měly majetkový podíl ve společnosti, která zdravotnické zařízení vlastní. Soukromé zdravotní pojišťovny jako všechny obchodní společnosti musí ovšem splňovat podmínky stanovené v zákoně o obchodních společnostech.
Na závěr: Z hlediska toho, zda platná legislativa ve zkoumaných státech připouští, aby soukromé zdravotní pojišťovny vlastnily a provozovaly zdravotnická zařízení či nikoliv, lze vymezit následující kategorie.
Státy, ve kterých je možné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily nebo provozovaly zdravotnická zařízení: Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Itálie, Izrael, Maďarsko, Německo, Rakousko, Španělsko a Velká Británie.
Státy, ve kterých není možné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily nebo provozovaly zdravotnická zařízení, jsou: Lichtenštejnsko, Polsko, Rumunsko, Srbsko a Ukrajina.
Státy, ve kterých zákon výslovně nezakazuje, aby zdravotní pojišťovny vlastnily nebo provozovaly zdravotnická zařízení, jsou: Litva a Ruská federace.
Státy, ve kterých zákon výslovně nezakazuje, aby zdravotní pojišťovny vlastnily nebo provozovaly zdravotnická zařízení a podzákonný předpis stanoví maximální podíl, který mohou zdravotní pojišťovny v soukromoprávním poskytovateli zdravotní péče vlastnit - např. Švýcarsko.
Státem, ve kterém je možné, aby zdravotní pojišťovny vlastnily, nikoliv provozovaly, zdravotnická zařízení, přičemž je současně stanoven maximální podíl, který mohou zdravotní pojišťovny v soukromoprávním poskytovali zdravotní péče vlastnit, je Norsko.
Takže vidíte, že v tomto mém citovaném přehledu některých států, který jsem se vám tady snažil předložit, to není tak černobílé, že některé státy (?) mohou a některé státy nemohou vlastnit zdravotnická zařízení. To jenom na okraj. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, ještě počkejte u mikrofonu. Já bych poprosil, abyste zopakoval ten návrh. Musí zaznít v obecné rozpravě. Vy jste předkládal nějaký návrh ve své zpravodajské zprávě. Je tomu tak? Prosím, abyste ho zopakoval v obecné rozpravě.
Poslanec Jozef Kochan: Děkuji, pane předsedo. Navrhuji, aby hned v prvním čtení byl vysloven nesouhlas s vyjádřením tohoto zákona.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní se o slovo přihlásila paní ministryně Jurásková. Prosím, paní ministryně, máte slovo. Připraví se pan poslanec Hovorka. ***