(12.10 hodin)
(pokračuje Nečas)

Druhá vlna změn v nemocenském pojištění byla spjata se zákonem, který byl schválen ještě bývalou vládou v minulém volebním období, to znamená se systémem, kdy do systému nemocenského byli zapojeni i zaměstnavatelé v tom smyslu, že prvních deset pracovních dní pracovní neschopnosti nebylo vypláceno nemocenské ze státního rozpočtu, ale byla vyplácena náhrada mzdy placená zaměstnavatelem. Toto opatření, které budilo velké diskuze, mělo svůj raison d´etre mimo jiné i v tom, že jedním z důvodu zneužívání systému nemocenského bylo i zneužívání ze strany části zaměstnavatelů. To je také skutečnost. Mluvil jsem tady o tom, že částečně některé skupiny zaměstnanců zneužívaly tento systém. Ale pravdou je, že byl částečně zneužíván i některými zaměstnavateli, a sice ve chvíli, kdy například poklesla poptávka po zboží nebo službách daného zaměstnavatele, tak on řešil systém například nedostatku zakázek u některých stavebních firem, třeba v období mimo stavební sezónu, prostě tím, že lidé dostali pokyn, aby se takzvaně hodili marod a nastoupili nemocenskou, a tím vlastně zaměstnavatel byl osvobozen od platby jejich mzdy, odvodu na zdravotní a sociální pojištění a měl vlastně vyřešené období, kdy byl bez poptávky po svém zboží nebo po svých službách. Čili i takto byl tento systém nadužíván, nebo přímo zneužíván. Z tohoto pohledu zapojení zaměstnavatelů do celého systému byl podle mého názoru krok správným směrem.

Tady bych chtěl zdůraznit, že tento krok byl samozřejmě směrován i tak, že vedl k určitým úlevám na straně zaměstnavatelů. To znamená že postupně by měl vést k tomu, že platba odvodů na nemocenské pojištění v rámci sociálního pojištění byla snížena ze 4,4 procentního bodu o 1,9 procentního bodu, opět ve dvou krocích. V prvním kroku snížení této platby odvodu o jeden procentní bod s tím, že 50 % náhrady mzdy, která je zaměstnavateli vyplácena v průběhu pracovní neschopnosti zaměstnance, je zaměstnavateli refundováno ze strany České správy sociálního zabezpečení, a ve druhém kroku, kdy celková úleva, celkové snížení odvodů na nemocenské pojištění dosáhne 1,9 procentního bodu, tak tento systém bude dělán tak, že již nebude placena žádná refundace. Tady bych chtěl zdůraznit, že původně tento systém byl vytvořen tak, že vlastně po tři první pracovní dny nemoci byla snížená sazba, která byla zavedena do nemocenského pojištění vlastně od 1. ledna 2004.

Jednoznačně se tedy ukazuje, že tento systém ve vazbě na změny, které byly dále provedeny, to znamená zavedení třídenní karenční lhůty, velmi dobrým způsobem do sebe zahrnul všechny tři důležité vrcholy pomyslného trojúhelníku, zaměstnanec, zaměstnavatel a stát. Všechny tři tyto vrcholy trojúhelníku jsou tím pádem zainteresovány, finančně zainteresovány, motivovány finančně na co nejnižší míře pracovní neschopnosti.

Reálné výsledky, které v tuto chvíli máme za rok 2009, kdy, abych to zrekapituloval, to znamená, že funguje nový systém nemocenského pojištění, kdy první dva týdny není vyplácena nemocenská, ale je vyplácena náhrada mzdy ze strany zaměstnavatele, resp. za prvních deset pracovních dní, to je také jedna ze změn proti bývalému systému, že již není placeno nemocenské za dny pracovního volna, a kdy současně je snížena sazba nemocenského pojištění placená zaměstnavatelem o jeden procentní bod a 50 % výdajů na náhradu mzdy v prvních dvou týdnech pracovní neschopnosti zaměstnanců je státem, resp. Českou správou sociálního zabezpečení, refundováno tomuto zaměstnavateli. Tady se jednoznačně ukazuje, že tento systém zafungoval velmi výrazně. Za prvé se snížila pracovní neschopnost oproti starému systému z roku 2007 téměř o polovinu, to znamená na úroveň běžnou v rámci Evropské unie. Pokud jde o snížení výdajů na nemocenské, došlo ke snížení více než o třetinu, téměř o 10 mld. Kč.

Chci také současně připomenout, že od 1. ledna loňského roku vedle snížení odvodu, které platí zaměstnavatel na nemocenské pojištění, došlo také ke snížení, resp. k úplnému zrušení platby, kterou platí zaměstnanec za nemocenské pojištění. Na to se velmi zapomíná z hlediska finanční bilance u konkrétních osob, že sice mají první tři dny tzv. zdarma, ale současně proti roku 2007, kdy odváděl zaměstnanec 1,1 procentního bodu na nemocenské pojištění, dnes neodvádí vůbec nic, odvádí nulu, neplatí odvody na nemocenské pojištění. Pokud si spočítáte u všech příjmových skupin, jaká je v průměru celková úspora tím, že tento odvod u zaměstnance byl zrušen v průběhu roku a současně že první tři dny nemoci jsou zdarma, zjistíte, že pokud ten člověk není nemocný prakticky každý měsíc, tak je to finančně plusová bilance pro zaměstnance. Jinými slovy, průměrný zaměstnanec s průměrnou mírou nemocnosti na tomto opatření vydělává, protože jeho celoroční kumulativní úspora ze zrušení platby 1,1 procentního bodu je vyšší, než při průměrné pracovní neschopnosti nebo při průměrné nemocnosti tratí jako pojištěnec tím, že první tři dny při zavedení karenční lhůty nedostává náhradu mzdy. Čili opět i pro toho občana, pro zaměstnance, je to jednoznačně plusová operace, a jak jsem již řekl, toto opatření do sebe zahrnulo velmi vhodným způsobem a motivovalo tři vrcholy tohoto pomyslného trojúhelníku, to znamená zaměstnance, zaměstnavatele i stát.

Tato opatření, zavedená od 1. ledna 2009, vedla také k omezení zneužívání krátkodobé pracovní neschopnosti. O té jsem mluvil, že byla vlastně největším problémem našeho systému nemocenského pojištění, tam docházelo k největšímu zneužívání. Mimochodem, základní důvod, proč ve vyspělých zemích je zavedena karenční lhůta, někde třídenní, někde jednodenní, někde devítidenní, je, že právě kontrola těchto krátkodobých nemocností, pouze několikadenních, je v podstatě vyloučena. To byl raison d´etre, důvod, proč se ve vyspělých zemích v rámci nemocenského pojištění zavedla karenční lhůta, protože v podstatě pracovní neschopnost, která trvá jeden, dva, tři nebo pět dní, je v podstatě vyloučeno, aby při velkém počtu byla vlastně možnost provedení kontroly. Proto bylo zavedeno toto opatření. To byl ten základní důvod, proč od konce 19. století postupně v nemocenských systémech tato karenční lhůta je zaváděna.

A na konec chci říci, pokud jde o reálné výsledky. Mluvil jsem tady o úspoře pro zaměstnance, která spočívá v tom, že zaměstnanec, když neplatí 1,1 procentního bodu odvodu na nemocenské pojištění, tak ve svých důsledcích, poté co zaměstnavatelé zaplatí za prvních sedm pracovních dnů náhradu mzdy, dostanou 50procentní refundaci, tak snížení pojistného o jeden procentní bod v loňském roce vedlo k tomu, že se snížily náklady zaměstnavatelů na nemocenské pojištění o 8,5 mld. Kč. To znamená 8,5 mld. Kč zůstalo jaksi k dispozici zaměstnavatelům, a chci říci, právě v období počínající a vrcholící ekonomické krize. Ono je to vlastně velmi skryté protikrizové opatření, které vy teď chcete zrušit, protože ponechává díky systému karenční lhůty zaměstnavatelům volné disponibilní peníze, dohromady kumulativně za celou Českou republiku za loňský rok ve výši 8,5 mld. Kč. Čili zrušením této karenční lhůty v období ekonomické krize se ztěžuje situace zaměstnavatelů a jejich schopnost udržet pracovní příležitosti, případně vytvořit pracovní příležitosti nové.***




Přihlásit/registrovat se do ISP