(14.10 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Já vám zde chci jenom zdůraznit, že tato novela není drobná technická novela, ale svým dopadem - a teď s tou novelou nepolemizuji, pouze uvádím její význam - má velký, obrovský vliv na to, jaký charakter a podobu bude mít v České republice soudní trestní proces. Proto se velmi přikláním k tomu, abychom tento návrh velmi pečlivě a bedlivě projednali na půdě příslušných výborů, právě s vědomím, že ovlivňujeme obecné principy soudního trestního procesu, ne pouze to, jak budou vyšetřovány tři, čtyři, pět skutkových podstat, které se dotýkají korupce.
To je tedy prosím to, co zde chci zdůraznit a proč já se ztotožňuji s tím, co někteří právníci napsali v novinách. To znamená byť neodmítám tento balíček a jsem připraven se o něm bavit a vnímám, že je dobře, že je na půdě Sněmovny, tak se jaksi musím zabývat nejen nadpisy, nejen medializací, tím, že zde máme protikorupční balíček, ale i tím, co je uvnitř. A myslím si, že potom zde narazíme na relativně nutnou diskusi o konkrétním obsahu a podobě tohoto balíčku. Alespoň doufám, že navrhovatel k tomuto je připraven, protože nebudu zapírat, že zatím jsem v médiích zaznamenal spíše obecné teze, obecné proklamace, obecné věty. A přiznám se, že argumenty, které padaly v médiích, například argumenty profesora Šámala, který zde byl zmiňován, tak ty argumenty vyvráceny zatím ještě nebyly. Já budu velmi rád, pokud ty argumenty, s kterými se ztotožňuji, budou vyvráceny a bude prokázáno, že profesor Šámal, byť je přední odborník na trestní právo v České republice, třeba v některých aspektech nemá až tak pravdu.
Ale zdůrazňuji, kámen úrazu u takovýchto institutů netkví v tom, zda je nazveme protikorupčním agentem, nebo agentem provokatérem, ale kámen úrazu a ďábel je skryt v detailu. To znamená jaká konkrétní procesní práva tomuto institutu dáme a jak konkrétně je procesně upravíme. A tady chci prokázat, že ten návrh, který byl šit horkou jehlou, opravdu může přinést určité problémy, a avizuji: to, co zde budu říkat, není politická proklamace, ale budu vycházet z názoru profesora Šámala, který uvedl velmi zajímavý rozhovor, a všem zákonodárcům jej doporučuji, protože je dost důležitý pro další analýzu tohoto návrhu, a to článek - rozhovor, který vyšel v Lidových novinách dne 26. ledna roku 2010. Vedle toho profesor Šámal vypracoval ještě podrobnější analýzu, z které si dovolím také ve svém vystoupení citovat.
Nejprve tedy k tomu, co asi je mediálně nejvíce skloňováno a co asi vyvolává největší diskusi, a to je pojem korunního svědka. Je třeba zde na půdě parlamentu korektně říci, že to není něco nového, s čím pan ministr přichází. Je to téma, které už se dlouho zde diskutuje. Bylo diskutováno v posledních třech letech několikrát na ústavněprávním výboru, kde jsme se právě bavili o tom, jak zvýšit efektivitu trestního řízení a jak posílit možnost dostihnout pachatele organizovaného trestného činu. Princip korunního svědka, pokud vím, byl také diskutován také v některých poslaneckých návrzích a byl doposud Poslaneckou sněmovnou vždy odmítnut.
Je třeba zde korektně říci, a je trošku škoda, že se toto téma zde zatím ještě neotevřelo, že náš právní řád zná institut, který je velmi podobný korunnímu svědku. To je třeba zde korektně říci. Je to takzvaný institut spolupracujícího obviněného. Institut spolupracujícího obviněného byl do českého právního řádu přinesen v rámci nového trestního zákoníku i v té, řekněme, procesní podobě, kdy byla novelizována i ta část, která se dotýká trestního řádu, a platí tedy na území České republiky od 1. ledna roku 2010. Je to opravdu průlom do principu, že za každý trestný čin má být uložen přiměřený trest. Přicházíme s principem, že pokud je zde veřejný zájem při organizovaném trestném činu, veřejný zájem na odhalení všech pachatelů, pak tedy u toho obviněného, který spolupracuje, může soud - zdůrazňuji může, nikoliv musí - snížit trest pod dolní hranici trestní sazby.
Jinými slovy, už dnes ten princip efektivity v trestním právu máme a už s ním dnes orgány činné v trestním řízení mohou pracovat. Máme ho od 1. ledna, to znamená máme ho měsíc a půl a samozřejmě ještě nemáme žádné zkušenosti s tím, jak princip spolupracujícího obviněného se v českém právním řádu uchytí. Já si myslím, že je to správná myšlenka, protože fakt si myslím, že princip efektivity a dopadení pachatelů musí být nějak zohledněn. Ale konstatuji, že mě mrzí, že se novelizuje institut spolupracujícího obviněného poté, co je účinný měsíc a půl, a poté, co s touto novou právní úpravou ještě nemáme žádné zkušenosti. To se na mě nezlobte, dámy a pánové, ač nejsem odpůrcem protikorupčního balíčku, tak mi připadá opravdu jako neúcta k právnímu řádu, když zde novelizujeme něco, co platí měsíc a půl, co se ještě nemohlo ani osvědčit, ani neosvědčit, a už zde přichází jiná podoba. Takto podle mého názoru bychom neměli k právnímu řádu přistupovat. A prosím, i já si nemyslím, a tím reaguji na diskuse v předchozích dnech, že trestní zákoník se nesmí nikdy novelizovat. On není dokonalý, on se může novelizovat, ale pokud se neukáží zatím žádné chyby, tak by ty novely měly být opravdu zcela výjimečné.
Tedy současný trestní zákoník zná spolupracujícího obviněného, který, a to je důležité říci, se vztahuje na zvlášť závažné zločiny, kde je tedy horní hranice deset a více let. Konkrétně je upraven v § 178a, pokud se nemýlím, a je zde jasně řečeno, že u zvlášť závažného zločinu může státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího, jestliže takovýto obviněný oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění takového zločinu spáchaného členy organizované skupiny nebo ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo které pomohou zabránit dokonání takového zločinu, a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech. To je první podmínka. Druhá podmínka - dozná se k činu, což je logické, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě. A za třetí prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný. Ten paragraf dále pokračuje, ale já nechci zdržovat, takže pouze uvádím tyto tři skutečnosti, které se v zásadě kopírují s tím, co je třeba splnit pro to, aby dotyčný mohl být korunní svědek podle té nové právní úpravy.
Tedy je zde návrh podle protikorupčního balíčku doplnit § 173a, který víceméně počítá s obdobnými podmínkami. Problém je ovšem v tom, a to je ten kámen pudla, jaká procesní pravidla zákon stanovuje pro spolupracujícího obviněného a jaká zde navrhuje Ministerstvo vnitra pro korunního svědka. A v tom já vidím fatální pochybení a obrovské nebezpečí, které vede některé teoretiky, viz profesora Šámala, k tvrzením, že v zásadě - teď budu parafrázovat - protikorupční balíček může ke korupci v rámci soudního řízení, přípravného řízení, napomáhat. ***