(16.50 hodin)
Ministryně spravedlnosti vlády ČR Daniela Kovářová Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, děkuji za slovo. I já podporuji propuštění vládního návrhu protikorupčního balíčku do druhého čtení, protože jak už tady v dopoledních hodinách informoval pan ministr Zářecký, ani vládní podpora se nerodila úplně lehce a mezi kolegy jsme debatovali o jednotlivých instrumentech, a koneckonců i z toho důvodu, že Ministerstvo spravedlnosti se ne úplně vstřícně zachovalo a dalo své stanovisko ke všem návrhům, taky to byl důvod, proč já jsem se osobně za sebe zdržela hlasování. Jsem přesvědčena, že vláda má k protikorupčnímu tématu co říct. Koneckonců mé ministerstvo dostalo za úkol pracovat na návrhu trestní odpovědnosti právnických osob, což je něco, co možná ještě této Sněmovně, nebo ne této Sněmovně, ale určitě této vládě předložím k projednání, a ten úkol jsem od vlády dostala, ve lhůtě do konce května letošního roku.
Během dnešního dne jsme tady slyšeli argumenty právní i z oblasti science fiction. Já si kladu otázku, kterou než vysvětlováním jednotlivých ustanovení řeknu příměrem z divadelního představení opery Wolfganga Amadea Mozarta Cosi fan tutte, na jehož premiéře jsem byla před deseti dny. Pro ty z vás, kteří tu operu neviděli, řeknu velmi krátký obsah. Dvě dvojice snoubenců, dvě věrné dívky a dva milující muži. Tito muži jsou znejistěni donem Alfonsem, který jim tvrdí, že ty věrné dívky vlastně tak úplně věrné nejsou. Don Alfonso je přesvědčuje, aby zkusili na tyto dvě dívky test. Pánové se převlečou, namalují a coby jiní muži se pokoušejí své dívky v převlecích za jiné muže svést. Věrné dívky odolávají a oba snoubenci jsou nadšeni tím, jak čestné, věrné a správné ženy mají. Don Alfonso se nevzdává. Svádí a přesvědčuje, že to pánové mají znovu zkusit. Takže pánové používají silnějších a silnějších metod, prostředků, až se jim podaří ve dvou třetinách hry své čestné ženy svést. Je to romantická opera a končí tak, že byť dámy byly svedené, tak končí svatbou obou párů.
A já se ptám, tak jako jsem přesvědčena, že se ptá každý divák tohoto představení, každý divák jakékoli verze tohoto příběhu: dámy a pánové, kdo vlastně vyhrál? Vyhrály věrné, či nevěrné ženy? Vyhráli svůdcové a pak manželé, anebo vyhrál don Alfonso? Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí pan poslanec František Bublan.
Poslanec František Bublan: Děkuji, paní předsedající. Vážená Sněmovno, vážená vládo, těžko se mi vystupuje po paní ministryni. Nemám takový dobrý příklad, nicméně určitě se k tomu také dostanu a věřím, že i tuto otázku bychom si mohli zodpovědět, kdo vyhrál, kdo zvítězil.
Já bych chtěl začít tím, že trošku zde všichni podléháme, možná taky pod tlakem médií anebo pod tlakem toho jednoduchého pohledu na korupci, takovému všeobecnému omylu, že korupce je nějaký osamocený zločin, že je to pouze akt mezi tím, kdo nabízí úplatek, a tím, kdo úplatek přijímá. V některých malých případech tomu tak skutečně může být, ale většinou tomu tak není. Většinou je to tak, že korupce je pouze prostředkem, a to prostředkem k další organizované trestné činnosti. Na základě korupce dochází ke zneužívání pravomocí veřejného činitele, k hospodářské kriminalitě, především daňovým únikům, k dalšímu podvodnému jednání, např. udělování akademických titulů, konkurzním podvodům, praní špinavých peněz, a mohl bych tady jmenovat další trestné činy. Takže korupce vytváří takovou síť těch jedinců, kteří se podílejí na této organizované kriminalitě, jeden druhému je zavázán, všichni jsou navzájem provázáni a ta korupce je skutečně jen taková ta hmota, která udržuje tuto síť pohromadě a při životě. Samozřejmě korupce zachvátí veřejnou správu, zachvátí policii, justici, vytváří sítě lidí, kteří už se nemohou od sebe nějakým způsobem oddělit, protože jeden toho ví na druhého příliš mnoho, a je to takový trochu nekonečný proces.
Tento boj proti korupci byl v minulých letech skutečně nedůsledný, vždycky jsme se zaměřili pouze na jeden aspekt a hledali jsme v něm spásu. Teď možná všichni zjišťujeme, že to takto nejde, ale že je zapotřebí přinést na stůl celou řadu opatření i tohoto protikorupčního balíčku a samozřejmě dalších opatření, která by mohla s tou korupcí nějakým způsobem pohnout a alespoň trošku ji zmenšit.
Já jsem přesvědčen, že za účinnosti současného, platného trestního zákoníku a trestního řádu se s korupcí u nás moc účinně bojovat nedá. Možná by pan ministr vnitra řekl nějaká přesnější čísla. Já si pamatuji ještě z minulosti, že těch případů, které byly policií rozpracovány a které by se daly zahrnout do této oblasti, ať už je to předávání úplatků, braní úplatků, zneužití pravomoci veřejného činitele a dalších, tak těch zase tak moc nebylo, byly to stovky případů za celý rok v celé republice a z těchto stovek případů pouze necelých 50 % bylo vyřešeno úspěšně, to znamená více než 50 % z toho, co policie rozpracovala, se dostalo k soudu, nicméně soud tu vinu neprokázal a nedošlo k nějakému odsouzení. Skutečně ta neúčinnost je velmi vysoká a my musíme hledat cestu, jak toto napravit.
Byly tady zmíněny především dva důležité instituty, to je tzv. korunní svědek a potom protikorupční agent. Ten korunní svědek - my si to možná trošku špatně vysvětlujeme, že je to svědek, který dostane nějaký bonus, ať už beztrestnost nebo snížení trestu, a za to něco vykoná pro soud nebo pro odhalení toho případu. Ale ono to slovo korunní svědek pochází od anglického queens evidence, to znamená byl to svědek, který něco udělal ne pro sebe, ale pro stát, pro královnu. A to si myslím, že by mělo být pro posuzování tohoto institutu to nejdůležitější, aby se vždycky posoudilo, zda ten svědek nebo ten, který se podílel na tom zločinu, zas skutečně něco udělá pro stát. To je primární. Teprve potom si můžeme klást otázku, co stát udělá pro něho, a to by asi bylo na rozhodnutí soudce, aby našel to správné řešení.
Potom protikorupční agent. Samozřejmě už jsme zde slyšeli různé formy tohoto institutu. Já bych možná řekl něco, co tady ještě nezaznělo. Protože jsme tady už měli přednášku o odposleších, chtěl bych prostřednictvím paní předsedající vzkázat panu poslanci Bendovi, že žádný ministr, ať už to byl Gross nebo Bublan, neměl vliv na to, kolik je odposlechů. Určitě všichni víme, že odposlechy navrhuje policie, schvaluje to státní zástupce a přikazuje soudce. ***