(11.40 hodin)
(pokračuje Boháč)
Dámy a pánové, zkusme si připomenout vlastní návrh zákona, kde lobbing je definován jako kontakt - a teď budu citovat: "§ 2 odst. 2. Lobbistickým kontaktem je komunikace, včetně jednostranné komunikace, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci nebo proces, který rozhodování předchází, a dosáhnout vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění návrhu předpisu nebo dokumentu."
Lobbing je tedy o ovlivnění a o prosazení partikulárních zájmů lobbisty či jeho klienta. Z toho důvodu má vláda jistě pravdu v tom, že návrh nedefinuje vlastní jádro problému, tedy co je v rámci různých lobbistických činností vůbec povoleno a co ne. Tady, jestliže hovoříme o tom, co je povoleno a co ne, zamysleme se, jestli potom budeme definovat nepovolený lobbing, tedy povolený a nepovolený lobbing. Potom je třeba řešit trestní sazbu pro ty nepovolené lobbisty. Já jsem toho názoru, že ti skuteční lobbisté, ti, o kterých hovořím, že jsou těžce uchopitelní, budou svoji aktivitu směřovat, a o tom pochybuji, na půdu Poslanecké sněmovny. Rovněž tak pochybuji o tom, že se budou hlásit a budou registrováni. Ale na to mohou být různé názory napříč politickým spektrem.
Dámy a pánové, za zmínku určitě stojí skutečnost, že by se zákon nevztahoval na komunální politiky. V návrhu jsou jako veřejní funkcionáři označeni pouze primátoři a uvolnění radní statutárních měst, jak jsem tomu rozuměl a jak jsem se dočetl v návrhu zákona. Lobbing ve své podstatě může být účinný jak v centrálních státních institucích, tak i na substátní úrovni, ve městech a obcích, nehledě na to, že podle návrhu mají lobbisté právo účastnit se jednání některých jejich orgánů. Je fakt, že by takový návrh zahrnoval velké množství osob, což by vyvolalo řadu komplikací, zvláště kdyby museli komunální politici oznamovat ministerstvům jejich pracovní program, tedy veškeré schůzky s lobbisty. Představme si rozsah tohoto hlášení. Zákon by v takovém případě musel být zcela jistě jinak koncipován.
I s ostatními vládními výhradami se dá do jisté míry souhlasit. Některé skutečnosti nejsou příliš jasně vysvětleny. Obecně řečeno, na jednu stranu je tady snaha po regulaci a legalizaci lobbingu. Tomu rozumím a v tom si myslím, že jsme napříč politickým spektrem zajedno, podobně je tomu v celé řadě států, ale na druhou stranu je potřeba mít komplexní zákon - znovu opakuji - komplexní zákon, který by jasně upravoval stávající problematická místa, ke kterým existují různé výklady.
Z výše uvedených důvodů se domnívám, vážené kolegyně a kolegové, že by návrh zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů měl být vrácen předkladatelům k dopracování. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Boháčovi. V rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Karel Šidlo, připraví se pan poslanec Petr Bratský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já si dovolím jenom velice stručně říci zde stanovisko poslaneckého klubu KSČM k právě projednávanému tisku 994.
Já si myslím, že kromě cíle, který předkladatelé zákona měli v úmyslu, ošetřit legislativně činnost, která bezprostředně souvisí s parlamentní demokracií, a nastavit jí přesné podmínky a pravidla, což si myslím, že je úkolem všech zákonodárců ve všech odborných činnostech, i v těch dalších, které provádíme zde v Poslanecké sněmovně, hlavním cílem dnešního projednávání je to, aby tento návrh nezůstal odmítnut hned v prvním čtení. Já si myslím, že tady zaznělo ze všech stran to podstatné, že pokud jsme nespokojeni s určitými částmi tohoto zákona, protože žádný návrh nemůže být stoprocentně dokonalý, tak je třeba vytvořit zcela legitimní a cílený prostor k tomu, abychom mohli na toto téma diskutovat.
Proto poslanecký klub KSČM, přestože ví, že i v ostatním světě, například na západ od nás a na Slovensku, mají již tuto otázku lobbingu ošetřenou legislativně, je přesvědčen, že právě na základě těchto zkušeností můžeme vnést do této novely takové změny, které budou ku prospěchu tomu, abychom mohli zcela oficiálně legislativně a legitimně uzákonit formu lobbingu, resp. vlivu na veřejné činitele, na poslance a senátory. Proto vítáme to, že je možno propustit tento návrh do druhého čtení, kde ve výborech bude možno se k tomu podrobně vyjádřit, druhého čtení využít k tomu, abychom mohli dále diskutovat na téma změn a aby Poslaneckou sněmovnu po legitimním legislativním procesu opustil zákon, který svým způsobem přispěje ke zkulturnění politického prostředí naší republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Šidlovi. Slova se ujme pan poslanec Petr Bratský, připraví se pan poslanec David Šeich. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Hezký den, vážené kolegyně, vážení kolegové, i pane předsedající. Nebudu zdržovat ctěnou Sněmovnu tím, abychom si říkali, co je a není lobbismus, i když cíle, které se tyto zájmy snaží lobbistické prosadit, se snaží o regulativní úpravu činnosti lobbistů na půdě Parlamentu i mimo něj, tady bych zařadil samozřejmě i kraje, obce, ministerstva a úřady státní správy, protože všude tam vznikají podněty pro změnu legislativy a všechny tyto vyjmenované je třeba zahrnout do míst, kde může docházet k lobbistické činnosti s cílem ovlivnit legislativu České republiky.
Budu ovšem citovat z Parlamentního institutu znovu dvě věci, které jsme získali v takovém materiálku ještě předtím, než zákon vznikal, protože jsem již na podzim upozorňoval předkladatele na jednu věc. Musím přiznat, že jsme byli přizváni ke spolupráci, to tedy dodrželi, za to děkuji. V tom kvapíku, který máme, jsem se osobně nemohl zúčastnit, za což se omlouvám, ale musím na některé věci aspoň upozornit v této chvíli.
Lobbistické skupiny v našem prostředí jsou konzultantské společnosti, které za úplatu zprostředkovávají kontakt mezi zákonodárci a různými skupinami klientů. Již na podzim jsem ovšem upozornil, že na straně druhé je za lobbisty zapotřebí označit i reprezentanty specifických zájmů různých sociálních skupin. Takoví lobbisté bývají u nás označováni jako zájmové skupiny a patří mezi ně odbory, zaměstnavatelské svazy, profesní organizace, ale třeba i nevládní neziskové organizace. Všechny tyto organizace rovněž vytvářejí prostředí, které lze nazvat lobbingem, vytvářejí činnost, kterou lze nazvat lobbingem, a vytvářejí lobbing, vytvářejí zcela regulérně nátlak, nebo dejme tomu argumentační databázi informací pro zákonodárce k tomu, aby ovlivnily naše zákony, aby ovlivnily činnost Parlamentu, a v tomto případě zákon zcela tak, jak je i teď navržen, zcela nesplňuje podmínky, které si určitě navrhovatelé vytkli.
Upozorním třeba hned na jedno úskalí, abych dal takový příklad z praxe. To je totiž vždy dobré říci si prakticky, jaké dopady by nový zákon mohl mít. Upozorním na jedno úskalí, řekl bych dokonce přímo past na nás, na poslance a senátory. Shodneme se, že v § 2 odst. 4 se veřejným funkcionářem pro účely tohoto zákona rozumí mimo jiné poslanec Parlamentu České republiky. V § 6 se říká: Veřejný funkcionář nesmí vykonávat lobbing, nesmí být s lobbistou v pracovním poměru obdobném pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého by byl povinen postupovat podle pokynů lobbisty, jednat jeho jménem nebo vykonávat jinou činnost pro lobbistu za odměnu pro sebe nebo spřízněnou osobu. Ovšem veřejný funkcionář nesmí ani přijmout nebo dát si zprostředkovat nebo slíbit od lobbisty jakoukoli výhodu, a to ani po skončení své funkce, ani uzavřít s ním smlouvu o půjčce, o úvěru nebo obdobný právní vztah způsobilý zastřít poskytnutí výhody. ***