(18.40 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Tak já nevím, s kterými bankéři kdo hovořil, ale já jsem hovořil také s bankéři a ti říkali, že je to ještě předvídatelnější. To není moc předvídatelné. To, co se bankéřům líbí, je, že tam zůstává pouze to snížení 5 % pro ty ostatní zdroje. Tak zní ta správná odpověď. A já jsem říkal: co by se stalo, kdyby tam byl ten rozptyl jiný, to znamená ne těch 5 %, ale 20, 25? Bylo sděleno, že to je předvídatelné. Protože tam nemůže dojít ke skoku neomezenému, zatímco v té variantě 1 až 15, v tom koridoru 11 až 15, k tomu skoku může dojít. Může k tomu dojít dokonce ve velikosti 30 až 32 %, to se odhaduje.
Jaká tedy je záruka toho, že ten byznys v této oblasti má nějaká předvídatelná pravidla? Já nejsem obhájce toho byznysu, podotýkám, já jenom říkám, že když se to vyrobilo, když už ten zákon vznikl a když už jsme ty podmínky nastavili a dnes už možná tisíce drobných podnikatelů podnikají, tak k nim buďme féroví a dejme jim v té normě předvídatelné podmínky.
Platí tedy podle mého soudu teze, že všichni ve Sněmovně chceme nalézt pravidlo pro možnost snížit výkupní cenu, rokem 2011 počínaje, předtím to nejde, ale cesty, které k tomu vedou, jsou teď naznačené dvě. Jedna je ta vládní a druhá je ta, kterou přijal hospodářský výbor. V cenové kalkulaci se měřeno na kilowatthodiny lišíme v haléřích. Zatímco ta naše nicméně říká, že je to o 25 % možno snížit ve všech jednotlivých formách obnovitelných zdrojů, ta vládní říká: pouze v těch, které klesnou pod jedenáct let. Když jsem se opakovaně ptal, proč pod jedenáct let, proč ne pod deset, proč ne pod jinou hranici, tak na to nikdo neuměl odpovědět.
Z toho dedukuji, že když budu potom přepočítávat tu cenu, tak zákon říká, že mám maximální ochranu 15 let. On neříká, že to musím zacílit na 15 let. Energetický regulační úřad se vždycky choval tak, že to cílil k těm 15 letům, zákon to nenařizoval, že to musí být na 15 let, maximálně na 15 let. Já se implicitně jenom obávám, že když bude nastavena hranice, že co klesne pod 11, tak musí být regulováno skokově, tak jenom říkám, že nevím jestli zpátky na 15 let, anebo do koridoru mezi 11 až 15 lety. O ničem jiném nevedu debatu nebo spor. Tady se nabízí jistý otazník. Zatímco u změny číslovky a ponechání zákona v intencích, které byly schváleny v roce 2005, se nemění nic pro toho uživatele, je to pro něj podle mého soudu jednodušší. Ale je to můj osobní názor.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Faktická poznámka pan poslanec Tomáš Úhlehla.
Poslanec Tomáš Úlehla: Já se omlouvám, že se k tomu ještě jednou vyjadřuji, zřejmě zbytečně, ale jen to upřesním. Možná že to nebylo dobře pochopeno. Souhlasím s kolegou Vojířem. Měl jsem na mysli, až budeme projednávat vládní zákon, abychom měli na mysli právě garanci ekonomické návratnosti, a v tomto smyslu jsem s bankéři hovořil. To jsem jen chtěl upřesnit, aby nedošlo k mylné interpretaci, kterou jsem zřejmě zavinil i trochu rétoricky. Toto jsem považoval za vhodné říci.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Další faktická poznámka pan kolega Karel Šidlo.
Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo. Já jen ještě trochu zareaguji. Vnímám to tak, že ten Energetický regulační úřad je regulátorem a v podstatě zodpovídá za to, jak je nastavena cena pro konečného spotřebitele. Ten výpočet jednoznačně říká, že návratnost investice je 15 let. Nechci polemizovat o tom, co říkal kolega Vojíř ohledně toho, proč je nastavena doba 11 let jako ta určující pro to, kdy vznikají nevhodné podmínky a musí se regulovat. Tomu rozumím. Těch 11 let podle mě, a to říkám svůj osobní názor, je pravděpodobně to, že je to zkalkulováno do té kratší návratnosti při cenách, které odpovídaly době, kdy to zařízení bylo uváděno do provozu z hlediska svého projektu, že v tom momentě se dostávají do pozice, že jejich návratnost je mnohem rychlejší a už není vůle nebo vůbec to oprávnění získávat takovou podporu v ceně, která by měla být. Proč je ta hranice tak stanovena, nevím. Ale pořád jsem přesvědčen o tom, a v tom si s kolegou nerozumíme, že pro mě a pro ten Energetický regulační úřad je stoprocentně závazné, že vždy to musí kalkulovat na těch 15 let, přepočet návratu té investice. Je to možná k polemice, ale říkám, že tak je to určitě nastaveno.
Pokud by regulátor měl sehrávat jinou roli než tu, že bude cenu pro konečného zákazníka v jakékoliv podobě tlačit na minimální hodnotu, tak ztrácí potom i toho státního správce nad celým tímto systémem. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Není žádná přihláška? Pan poslanec Jan Klas. Potom pan kolega Pavel Němec.
Poslanec Jan Klas: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, milé kolegyně a vážení kolegové, tak jsme zase u obnovitelných zdrojů. Uvedl bych tři příklady, jak to s nimi vypadá. Myslím, že to stačí třikrát a dost.
Biopaliva - dříve velký hit. Česká republika se stává ve výrobě biopaliv evropským lídrem. Ve Sněmovně je vládní návrh zákona z dílny Ministerstva životního prostředí, který prosazuje zvýšení podílu biopřísad nafty ze současných 4,5 % na 6,3 %. U benzinu z 3,5 na 4,5 %, a to již od dubna 2010. Já vím, že se to asi těžko stačí, ale kdyby se to stačilo, tak by to znamenalo, že v porovnání s ostatními evropskými státy už budeme předbíhat státy, které biopaliva používají třikrát déle než Česká republika. Evropská unie nařídila nahradit ropná paliva 10 % biopaliv až v roce 2020. Česká republika během dvou let tento plán splnila už na 40 %. A projde-li vládní návrh, o kterém jsem teď hovořil, bude mít v dubnu 2011, tedy zhruba za rok, splněno na 54 %.
Ale unijní plán neříká, jakými druhy biopaliv se mají jednotlivé země dostat k oněm 10 procentům. Současná biopaliva se vyrábějí z potravinářských surovin, což v mnoha zemích znamenalo a znamená extrémní zdražení základních potravin. K tomu mohu jenom říct - to je logika? Proto řada rozumných zemí vyčkává a spoléhá na vývoj takzvaných biopaliv druhé generace, která by se získávala z běžných odpadů, včetně domovních.
Na české šplhání v Bruselu doplácejí rovněž tuzemští motoristé. Litr čistého biopaliva stojí mezi 17 až 20 korunami, zatímco litr benzinu a nafty by přišel na 10 korun. Více zelených příměsí se tedy v ceně pohonných hmot projeví výrazně více než zvýšení spotřební daně o jednu korunu, která byla od 1. ledna 2010 prosazena ministrem financí. ***