(11.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Podobnou specifikaci finančních dopadů a některých dalších otázek pojistně matematického charakteru můžeme uvést ještě později.
Co se týče mezinárodního srovnání, k údajům týkajícím se mezinárodního srovnání je podle mého názoru velice užitečné se vrátit. A já je tady také zmíním.
Pro případ, že bude zavedením karenční doby kompenzováno pojištěncům snížení pojistného, k čemuž došlo jako klíčový bod od roku 2009, mám na mysli snížení pojistného na nemocenské pojištění, je nutno konstatovat následující tři poznámky. Snížení pojistného a karenční doba u nemocenského, kde je pojistné povinnou platbou, která se platí obecně ve prospěch systému nemocenského pojištění, tj. ve prospěch státního rozpočtu. Snížení pojistného na sociální zabezpečení jako kompenzace zavedení karenční doby podle hesla "za méně peněz, méně muziky" je tedy systémově nepochybně obhajitelné v době, kdy by karenční doba byla zavedena u nemocenského, tj. za bývalé právní úpravy. Jediným problémem této úpravy by bylo odůvodnit správnost míry snížení pojistného, které by mělo být provedeno tak, aby tato operace byla z hlediska státního rozpočtu neutrální. Pojistné placené zaměstnanci na nemocenské pojištění by mělo být sníženo tak, aby snížení odpovídalo ušetřeným výdajům na nemocenské za první tři dny pracovní neschopnosti. To jsem již řekl, že pojistně matematickým modelem byla tato částka stanovena na 0,1 procentního bodu, nicméně že nakonec od 1. ledna 2009 došlo ke snížení pojistného placeného na sociální zabezpečení o 1,5 procentního bodu, z toho o 1,1 procentního bodu právě v případě nemocenského pojištění.
Jak vyplývá tedy ze skutečností, které jsem uvedl, došlo od 1. ledna 2009 k zásadní změně v tom směru, že část zabezpečení zaměstnance v nemoci nebude již zajišťována systémem nemocenského pojištění. Systém nemocenského pojištění nebude obecně zajišťovat plnění poskytované formou náhrady mzdy ani finančně kompenzacemi zaměstnavatelům, ale ani formou vrchnostenského dozoru, tj. kontrolou správnosti postupu zaměstnavatelů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a požádám Sněmovnu o klid, abyste mohl v klidu přednést svůj příspěvek. Jenom předám řízení schůze paní kolegyni Talmanové s tím, že oznamuji, že po vás je k faktické poznámce přihlášen pan předkladatel Miroslav Opálka a je tam dalších deset přihlášených. Myslím, že se Sněmovna zklidnila. Počkáme, až telefonisté dohovoří, abyste mohl pokračovat.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji. Systém nemocenského pojištění tedy nebude obecně zajišťovat plnění poskytované formou náhrady mzdy ani finančně, ale ani formou vrchnostenského dozoru, to znamená kontrolu správnosti postupu zaměstnavatelů, rozhodování ve sporných případech apod. či záruky, např. v případě insolvence zaměstnavatele.
Vzhledem k tomu, že zabezpečení po prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti budou zajišťovat soukromé subjekty, nebo zajišťují, tedy zaměstnavatelé, zcela ze svých prostředků, je datum nového systému možností, kdy by tedy mělo být sníženo toto pojistné na nemocenské, což také bylo učiněno.
Co se týče, dámy a pánové, snížení pojistného a náhrady mzdy obecně, tak tady je nezbytné poukázat, že vzhledem k tomu, že po prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti je podle zákoníku práce poskytována náhrada mzdy nebo platu a karenční doba je přesunuta do oblasti pracovněprávní, budou mít ze zavedení karenční doby finanční prospěch i zaměstnavatelé, neboť snížení pojistného na sociální zabezpečení placeného zaměstnavateli, ke kterému došlo od 1. ledna 2009, bylo kalkulováno s ohledem na to, že zaměstnavatelé budou platit náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti již od prvého pracovního dne, přičemž v souvislosti se zavedením karenční doby se jim pojistné na sociální zabezpečení nezvýší.
Naproti tomu kompenzace provedená zaměstnanci snížením pojistného placeného jednomu systému za to, že od jiného nezávislého subjektu obdrží nižší zabezpečení v nemoci, může mít, jak již bylo uvedeno výše, z hlediska systémového rozměr spíše psychologický, může však otevřít otázku, která nebyla při přijímání nového systému položena, a sice proč v situaci, kdy se značná část zabezpečení v nemoci ocitla zcela mimo dosah systému nemocenského pojištění - podle údajů v důvodové zprávě k zákonu o nemocenském pojištění bylo do 14 dnů ukončeno přes 60 % případů pracovní neschopnosti - nebylo adekvátně sníženo pojistné placené zaměstnanci, tj. proč dostávají za stejně peněz muziku od jiného. Jinými slovy je to opět další důvod, který opravňuje k tomu, že bylo velmi razantně sníženo sociální pojištění placené zaměstnancem, a to tak, že ponechá v kapsách daňových poplatníků téměř 16 mld. korun ročně.
Dámy a pánové, já jsem tady mluvil o vlivu zavedení karenční doby na vývoj jednotlivých parametrů nemocenského pojištění. Chtěl bych tady ještě upřít pozornost k tomu, že má jistý vliv - velmi silný vliv - začátek uznání pracovní neschopnosti na počátečním dnu pracovní neschopnosti a samozřejmě také na výši celkového příjmu pojištěnce.
Podle údajů statistiky bylo rozložení počtu případů pracovní neschopnosti podle dne začátku následující. V pondělí 33 %. Myslím si, že to je velmi signifikantní. Pondělí - jedna třetina všech pracovních neschopností počíná. Úterý 20 %, středa 17 %, čtvrtek 14 %, pátek 12 %, sobota již jenom 3 % a neděle 2 %. Pak přichází půlnoc mezi nedělí a pondělím a počet pracovních neschopností zahájených skáče z 2 % na 33 %. Myslím si, že opět tato statistická data jsou jasná.
Pátek jako den počátku pracovní neschopnosti vykazoval u všech případů nejnižší podíl ze všech pracovních dnů. Chci připomenout 12 %. U případů s délkou trvání do tří kalendářních dnů byl podíl obdobný a pátek byl den s druhou nejnižší četností z pracovních dnů. Tady bych chtěl připomenout, že právě u případů pracovní neschopnosti do tří dnů je jedna třetina opět spojena - překvapivě - s pondělím, takže opět je vidět, jaký vliv ta karenční lhůta - pozitivní - musela mít.
Aby dávka nemocenského za první tři dny pracovní neschopnosti byla ve všech případech nižší než čistá mzda za jeden den, neměla by sazba pro denní nemocenské přesáhnout 35 %.
Jednotlivé případy se liší nejen podle výše mzdy, ale i podle počtu pracovních dnů v měsíci. Tady bych chtěl připomenout, že je evidentní, jak se velmi výrazným způsobem v průběhu roku 2008 změnila výše nemocenského placeného za první tři dny právě v závislosti na rozhodnutí Ústavního soudu.
Co je ale nesmírně důležité, je podíl nemocenského za tři dny pracovní neschopnosti k čisté denní mzdě za jeden den. Tady musím říci, že pokud se tedy jednalo o nemocenské za tři dny ve výši 25 % denního vyměřovacího základu, což byl systém platný do 31. prosince 2007, tak z hlediska měsíční hrubé mzdy byl zhruba u 10tisícové hrubé mzdy na úrovni 53 % denního vyměřovacího základu, pak zhruba u 14 tisíc vzrostl na 69 až 70 %, aby pak s rostoucí mzdou klesal tak, že u mzdy zhruba 34 tisíc už dosahoval pouze 44 % a u mzdy 50 tisíc již pouze 30 %. Tady musím říci, že například v roce 2007 bylo zhruba 8 % případů pracovní neschopnosti, kdy bylo nemocenské vypočtené z příjmů vyšších, než je maximální částka zohledněná ve výši dávek, přitom bylo zhruba 14 % pojištěnců, plátců pojistného, kteří měli příjem nad uvedenou částkou. ***