(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Do rozpravy se hlásí pan poslanec (k posl. Vojířovi), nebo se závěrečným slovem? Může ihned. Já vás mám, jako že budete chtít závěrečné slovo, ale můžete i do rozpravy, to záleží na vás.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, do rozpravy, protože mám pocit, že by pak bylo nefér, kdyby někteří kolegové (místopředseda Zaorálek: ano, dobře) nemohli reagovat na to, co řeknu.
Vážené dámy, vážení pánové, úvodem chci říci, že tak jako vždy budu respektovat rozhodnutí Sněmovny, ať se rozhodne jakkoli. Ale pokud tady slyším své předchůdce vystupovat a plédovat z různého pohledu pro to či ono a říkat jenom půl pravdy, čtvrt pravdy nebo tři čtvrti pravdy a nikdy ne celou, tak mě to prostě zvedá ze židle.
Byl jsem to já a byl to kolega Říman, kdo se - tedy v obráceném pořadí, kolega Říman a já - kdy jsme před několika lety, pěti lety zhruba, bojovali spíše za to, aby náš zákon o podpoře obnovitelných zdrojů - a podotýkám pouze elektřiny, to znamená není pravdou, že by tady existovala nějaká zákonná podpora v oblasti tepla, kde bychom to možná potřebovali více než v oblasti elektřiny - aby tento zákon byl velmi štíhlý z hlediska podpory. Co se stalo?
Stalo se to, že tento návrh zákona, který byl Sněmovnou schválen, má v podstatě tři důležité prvky v sobě zabudovány. Podotýkám tři. První - ochranu investic na dobu patnácti let. Tato ochrana investic se musí realizovat cenou, protože čím jiným to chcete realizovat. To znamená regulovaná cena, která má dvojí charakter.
V zákoně je napsáno, že Energetický regulační úřad může snižovat meziročně doposud cenu pouze o 5 %. Ale nikde v zákoně není napsáno, jak se Energetický regulační úřad zachová, když prokazatelná průměrná cena příslušné technologie je vyšší, než byla ta předchozí. Víte, jak se zachová? Už se tak zachoval. Zvýší výkupní cenu. Ten zákon neříká, že také může zvýšit o 5 % nebo o 10 %. On ji zvýší prostě podle toho, kolik mu vyšlo. A to se stalo v roce 2007, jestli se nepletu, a skokově myslím ze 6,20 nebo 6,80 Kč, které platily v momentě zavedení tohoto zákona do českého práva pro fotovoltaické elektrárny, tak najednou meziročně to skočilo na 12,90. Tam žádný omezovač není. A proto se stalo to, co se stalo. Pak došlo k tomu, že tato cena začala být výhodná, začaly se sem dovážet technologie stále levnější. To bylo způsobeno samozřejmě také tím množstvím těch jednotlivých prvků té technologie. A došlo k tomu, že v roce 2008, na konci roku 2008, resp. v první polovině roku 2009, se ukázalo, že tady existuje ambice postavit ohromné množství fotovoltaických zdrojů.
Regulační úřad to věděl a začal nějakým způsobem hledat řešení, ve spolupráci samozřejmě s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Přišel s řešením, které mi doposud nikdo nevysvětlil, proč ho takto zvolil. Proč zvolil jako rozhodnou hranici pro skokový přepočet hranici jedenácti let návratnosti. Proč to tak je? Proč to není hranice třinácti let? To znamená proč ne ty zdroje, které prostě klesnou už pro třináct let, je můžu vrátit okamžitě k patnácti letům zase návratnosti? Nebo dvanácti let. Proč je to jedenáct let? Kde se vzala ta hodnota jedenácti let?
Jde totiž o to, že pokud bude vycházet u jakéhokoliv typu zdroje - protože to platí obecně, to neplatí jenom pro fotovoltaiku - tak pokud se budu pohybovat v cenovém koridoru návratnosti mezi jedenácti a patnácti lety, tak se bude používat pořád maximálně, pokud to bude nutné, regulace pěti procent snížení ceny. Ale pokud bych klesl např. na deset a půl let, tak mohu skokově to vrátit na patnáct let.
A když jsem tu vystupoval prvně, tak jsem říkal, že se můžeme dostat - a to slovo podtrhuji - můžeme dostat do situace, kdy bude vytvářen ohromný tlak z hlediska kalkulovaných cen, a dokonce možná určitých zkreslovaných cen směrem k regulačnímu úřadu, aby totiž ti investoři prokázali, že průměrná cena v tom či onom odvětví je prostě více než jedenáct let, aby zůstali v tom koridoru. A budou-li v tom koridoru, tak jsou chráněni.
Proto jsem přišel já a hospodářský výbor odsouhlasil mou ideu, že mnohem lepší je zůstat u původního návrhu zákona, nevymýšlet novou formu deregulace, těch jedenáct let, ale dát prostor Energetickému regulačnímu úřadu, aby měl širší pásmo úpravy cen směrem dolů, a to je až 25 %. Je pak samozřejmě pravdou, že kdyby tento návrh byl schválen, tak se rozloží v čase řekněme určitý tlak v oblasti fotovoltaiky.
Souhlasím tady v tom bodě s kolegou Bursíkem, že skutečně pokud by prošel vládní návrh zákona, tak může dojít ke skokovému snížení zhruba až o 30 až 32 %. Kdyby byl přijat hospodářský výbor, tak by to znamenalo 20 % v roce 2011, a případná korekce - a to podtrhuji, případná korekce, protože to bude znova vypočteno a bude otázkou, jestli náhodou ta cena se nezastabilizuje a jemně nezvedne, protože my to vypočítáváme k roku 2010, my nevíme, jak se bude chovat investor na trhu v roce 2011, když dojde ke snížení, a může se stát, že už další snížení tohoto významnějšího rozsahu nebude zapotřebí. A pokud ano, tak kdybych to vzal ze statistického pohledu k dnešnímu datu, tak říkáme, že by mohl použít Energetický regulační úřad nikoli rozptyl 25 %, ale už jenom něco k 10 procentům - nevím, jestli osm, devět, deset.
Co to znamená? Znamená to jistou míru srozumitelného postupu Sněmovny směrem k investorům, že říkáme, že šoková terapie pro jakýkoli trh je špatně.
Já jsem si tento návrh zákona opravdu nevymyslel, já jsem pro něj nehlasoval v té původní verzi, ale teď říkám, že když už ho máme, tak postupujme vůči těm investorům - a mně je docela jedno, kdo to je, je to otázka prostě, kdo chce investovat a dodržuje pravidla, tak ať investuje a investuje do tohoto segmentu - tak ať je to předvídatelné pro něj.
To je z hlediska principu konstrukce toho, jaký je rozdíl mezi vládním návrhem - možná nám to pan ministr osvětlí, kde se vzala hranice jedenácti let - a návrhem hospodářského výboru.
Nyní bych se měl vypořádat asi také s námitkou, že hospodářský výbor, když by byl přijat, tak řekněme výrazně znervózní bankovní sektor z hlediska půjček na tyto projekty.
Ale vždyť to není pravda. Bankovní sektor ví, že Energetický regulační úřad každý rok stanovuje nějaké ceny. Vědí to investoři a vědí, že musí cílit do nějakého roku, a k tomu roku je pak ta cena pevná. Protože kdyby platilo, že to je znervóznění, tak v momentě, kdy klesne investice pod jedenáct let a dojde ke skokové úpravě a nevíme, o kolik procent, jestli o deset nebo i o čtyřicet, protože to nevíme, tak je přece méně předvídatelné než to, že vím, že nemůže překročit 25 %. ***