(10.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
A také ví, že Energetický regulační úřad, a Energetickému regulačnímu úřadu můžu vyčítat cokoliv, tak se ale doposud choval tak, že byl předvídatelný. To znamená jeho rozhodnutí jsou vydávána včas, jsou vydávána v listopadu pro následující rok, to znamená všichni vědí, jak se bude odvíjet cena. Například když vydá rozhodnutí v listopadu 2010, tak mám cenu pro celý rok 2011.
Jestli projekty v jiných oblastech, jako jsou malé vodní elektrárny, biomasy apod., trvají déle, tak vám garantuji, že je to možná z důvodu, že jsou povolovací procesy složité. Tak se bavte o tom, jak je zjednodušit, jak tomu vyjít vstříc, a nevymýšlet, s prominutím, ptákoviny po cestě. Protože jak je možné, že jeden zdroj to má jednodušší a jiné zdroje to mají složitější? Ano, my se tady budeme za chvíli bavit o zákoně o vodách a zřejmě s největší pravděpodobností dojde k tomu, že ztížíme podmínky pro výstavbu malých vodních elektráren. Pak tady neplédujme za to, že chceme malé vodní elektrárny, když chceme více vody v řekách. Prostě musíme si vždycky říct, co v podstatě chceme. Teď je to možná více vody v řekách. Před pěti lety to bylo více malých vodních elektráren.
Co se týče toho, co řekl ještě kolega Bursík, že v podstatě kombinace hospodářského výboru a příp. oněch tří dílčích usnesení, která by mohla být přijata, by byla vražedná kombinace nebo velmi výhodná kombinace pro některé vybrané subjekty. Myslím si, a nevím, jestli to ví, ale mýlí se. Jde o to, že pokud bude přijat hospodářský výbor, jsou všechny další návrhy nehlasovatelné. Pokud nebude přijat hospodářský výbor a bude pouze základní materie, vládní návrh, pak teprve ty tři návrhy jsou hlasovatelné. Neboli odpověď je: kombinace je nemožná! A to by měl kolega Bursík vědět.
Co se týče statistiky, kterou použil. Opět tam byla čísla pravdivá, ale úplně všechna. Nevím, jak má starou statistiku. Já mám statistiku k 31. lednu 2010, kterou jsem si nechal udělat, a situace ve fotovoltaice je následující. Licencí bylo vydáno 6730 a z toho zdroje do 5 kilowatt elektrických představují 60,5 %, ale skutečně cenově se podílejí do 15 % z hlediska tlaku na podporu. Zdrojů mezi 5 kilowatty a 1 megawattem instalovaného výkonu je 37,6 %, ale Energetický regulační úřad nebyl s to v rychlosti říci, kolik jich je čistých elektráren a kolik je těch, které pracují pracovně řeknu na zelený bonus. To znamená to jsou ty, které pracují v režimu onoho druhého pozměňovacího návrhu, který jsem přednesl, to znamená že investor realizuje nějakou svou spotřebu v elektřině a zároveň část vyrábí. To je totiž ta kompenzace. Každý to asi umí číst, že nejde o kompenzaci zdroje, tak hloupý opravdu nejsem, ale že jde o kompenzaci spotřeby realizátora, investora.
Odhadem lze říci, že je to zhruba třetina ze zdrojů, které jsou v 37,6 %. To znamená kdyby prošel vládní návrh zákona s tím, že by prošly oba dva pozměňovací návrhy, které jsem přednesl, tedy že by regulace byla mírnější pro malé solární zdroje na střechách, pro občany jako kompenzace, tj. do 5 kilowattů elektrických včetně, a dále že by prošel návrh, kde v rozmezí 5 kilowattů až 1 megawattu, avšak pouze prokáže-li, že jde o kompenzaci vlastní spotřeby, neboli že jde o to, že bude realizovat tzv. zelený bonus, tak bychom došli k tomu, že sice četností žádostí budeme v úrovni dvou třetin všech žádostí, ale cenově budeme někde na hranici 20 až 25 % celých dotací, protože největší část, 60 % dotace, spotřebovávají zdroje, které četností představují 1,9 %! Pouze 1,9 % spotřebovává 60 % všech dotací, které tam plynou. A těm samozřejmě nikdo nevychází v návrhu vstříc. Nikdo, podotýkám! To znamená nepodsouvejme někomu něco, co není pravda.
Co se týče toho, jestli už teď platíme velmi vysokou daň za tento zákon. Pouze ve fotovoltaice, kdyby zítra nebylo už přijato vůbec nic, zaplatíme za 20 let 90 mld. korun. I kdyby nebylo už přijato a zapojeno nic. Devadesát miliard korun! Pokud bychom šli na návrhy snížení v oblasti hospodářského výboru, tak bychom snížili předpokládanou cenu, kterou jsem si vypočítal i já, vypočítal ji i Energetický regulační úřad, tak pokud by byly zapojeny 2 megawatty instalovaného výkonu, což se může stát, pokud by se odblokovaly všechny kapacity, tak při průměrné práci zhruba tisíce hodin za rok by to znamenalo 2 terawatthodiny a to by znamenalo, že podpora, která není 12,60, ale je pouze 11 korun, protože logicky vzato silová energie něco na trhu stojí, takže podpora je jenom zbylá část, nikoliv všechno, tak by to znamenalo, že vynaloží všichni spoluobčané, včetně podniků a služeb, 440 mld. korun za 20 let, což je děsivá, ohromná částka. A kdyby to byly dokonce 3 terawatthodiny, tak by to bylo 660 mld. Kdybychom to snížili o čtvrtinu skokově, tak se dostaneme na 330, resp. 500 mld. za 20 let, a kdybychom to snížili, jak vláda předpokládá, zhruba o 32 %, tak místo 330 budeme mít 300 mld. a 460. I to jsou šílené hodnoty!
To znamená my jsme tímto zákonem chtě nechtě na počátku - nebo vy, mé ctěné kolegyně a kolegové, kteří jste ho přijali - založili tento problém, který dnes stojí sumárně přes všechny zdroje už 8 mld., a když budu počítat, že trend bude stoupat někam meziročně na 10, 12, 15 mld., tak krát 20. A nemusím být velký matematik, abych přišel na to, že to bude na konci 300 mld.
Co se týče zatížení občanů v tuto chvíli. A tady mě trochu mrzí na Energetickém regulačním úřadu, že používá dvě měření a trochu tím klame veřejnost. Podržme se měření, že občan zná cenu za kilowatthodinu, nikoliv megawatthodinu. Za kilowatthodinu. A za kilowatthodinu to znamená, že v roce 2009 zaplatil 5 haléřů - já to nezpochybňuji, může se to zdát málo, ale samozřejmě když to pak naskakuje, tak je to nepříjemné. Firmy platí o něco více. Co se týče roku 2010, už zaplatí, když to všechno dopadne tak, jak je to naplánováno, 17 haléřů. Všimněte si, skok je velmi vysoký - to je 300 % nahoru meziročně. A kdybychom tento trend nezabrzdili, tak je pravdou, že by se mohl přiblížit někam třeba k padesátníku, a dokonce nikoliv za megawatthodinu, ale za kilowatthodinu, což by samozřejmě, kdybych to bral na megawatthodiny, nebylo žádných 50 korun, ale 500 korun ve finále, což by znamenalo samozřejmě ohromnou zátěž. Průměrná domácnost spotřebovává asi 4 megawatthodiny za rok. To jenom abychom si dali čísla trošičku do souměřitelné podoby. Regulační úřad mi tady totiž předložil, že to je za megawatthodinu 50 korun. Já jenom říkám: pozor, občané v megawattech nepočítají, počítají spíše v kilowatthodinách. ***