(11.20 hodin)
(pokračuje Gandalovič)
Já tedy musím říci, že jsem pro to, aby se v této diskusi dále pokračovalo zhruba v naznačeném směru, v jakém je zpracován pozměňovací návrh rozpočtového výboru, ale stejnými slovy říkám, že jsem pro to, aby se v diskusi pokračovalo. Jsou v pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru některé věci, které nepochybně nejsou pro mě osobně - pokud jsem hovořil se starosty a primátory obcí, tak ani pro ně - přijatelné. Především se tedy jedná o nedostatečně zvýšenou pravomoc obcí vůči povolování videoloterních terminálů. Druhá věc je otázka poměrně nešťastně nastavené dlouhé ochranné lhůty pro stávající vydaná povolení. Zde i pan ministr financí ve svém vystoupení řekl, že názor Ministerstva financí byl jiný. Proto si myslím, že o celé věci je třeba dále jednat.
Toto mé vystoupení bylo krátkým vysvětlením postoje mého, ale věřím, že i postoje klubu ODS k následujícímu návrhu, který přednáším, a to je návrh na vrácení tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Gandalovičovi. Věřím, že zpravodaj zaznamenal jeho návrh. Přečtu jména těch, kteří se dále přihlásili do rozpravy. Jsou to pánové Braný, Liška, Bürgermeister, Miroslav Svoboda a Ludvík Hovorka. Hovořit bude pan poslanec Petr Braný.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, věřil jsem, že se už pustíme do hlasování, ale rozumím tomu, že tato materie je snad ještě složitější, než je zákon o spotřebních daních, který mám tu čest zpravodajovat pro Sněmovnu již několik let. Jsem jedním z předkladatelů novely loterijního zákona, tisku 971.
Za prvé bych chtěl uvést, že mě nemile překvapil - ale snesu to a snad se s tím nějak vyrovnám - pan ministr financí, když řekl, že až v roce 2012 můžeme očekávat nějakou komplexní materii v loteriích. Pořád jsem žil v naději, že to bude nejméně o rok dříve. Je vidět, že se na tom legislativci a další odborníci asi pořádně vydovádějí, a doufám, že to bude materie vysoce kvalitní a že zejména bude zohledňovat všechny evropské trendy v této oblasti.
Mně osobně pořád chybí základní politika státu v tomto průmyslu. Jestli je pro regulaci nejen finančních toků a transparentnosti, což by mělo být samozřejmé, o tom nepochybuji, a budou se hledat další nástroje, ale jestli je i vůle k omezení počtu přístrojů. Mně konkrétně by byl blízký model, který mají v Itálii, kdy stát stanoví počet přístrojů, a potom jednotlivá města a obce draží místa, která jsou jim přidělena. Nerozhodují o tom jenom vlastníci nemovitostí a obce, ale rozhoduje se o tom systémem značně transparentním. Politická reprezentace ví za každé situace, kolik je těchto přístrojů na území republiky. To my nevíme. Myslím si, že diskuse, které se vedou, jsou mnohdy příčinou toho, že počet přístrojů stále narůstá. I když jsme vedli diskuse a proběhl zde seminář, víte, že jsme se dopočítávali k velmi obecné podobě, k žádné konkrétní, v řádech pěti tisíc, a rozcházelo se to nejméně, kolik těch přístrojů vlastně na území České republiky je povoleno.
Tento zákon zde musí být. I KSČM čeká, že tu bude razantní vstup státu do tohoto průmyslu a že si stát nenechá vzít z ruky jak samotné řízení, tak ovlivňování směřování do let budoucích, a zejména se musí ošetřit i technický vývoj, který samozřejmě nejde vždy předvídat, ale měl by být v té materii zakotven.
Nechci k tomu zákonu dále hovořit, ale souvisejí s tím i některá další opatření, která se musí připravit na úrovni vlády. Je to například financování sportu, abychom vyřešili i toto a potom jsme mohli diskusi přece jenom dělat s menšími zábranami, když řešíme celou materii loterijního průmyslu.
Poznámka k tomu, co zde zaznělo. Já jsem jedním z předkladatelů, i když vím, že z vrozené skromnosti kolega Němec - je to mladý kolega poslanec, on ještě v této oblasti uzraje - říkal, že je to jenom návrh sociální demokracie. Jsem pod tím podepsán a nestydím se za to. Za co ale nesu osobní vinu, je to, že jsem podlehl názoru, že KSČM nebude nějakým levopravým rozhodovatelem v této oblasti a že budeme požadovat, aby v tom byla určitá dohoda. Na několika jednáních u předsedy rozpočtového výboru, dvou jsem se zúčastnil, byly připravovány různé přístupy k této věci. Nakonec jsme se shodli na tom, že bude jeden komplexní pozměňovací návrh, ke kterému by se podávaly popřípadě návrhy, které zde zazněly od kolegy Svobody, a možná ještě zazní další. V čem nesu vinu? Že jsme totiž neopravili vlastní návrh. Nám se tam vloudily dvě chybičky, ale dost podstatné. První je, že jsme chtěli omezit, aby prostředky, které jdou z tohoto průmyslu na veřejně prospěšnou činnost, mohly dostávat jenom firmy nebo společnosti, neziskové organizace, které jsou registrovány na území republiky. Ale napsali jsme to mírně nešikovně, a to v tom, že pokud to bude přijato, znamená to, že olympijský výbor a další nemohou tyto prostředky čerpat na činnost mimo území České republiky. To je první problém základního návrhu. Druhý je, kdy dáváme regulaci obcím podle § 50, tak v tom je i kursovní sázení a internet, což se z toho také musí vypustit. To teď ovšem nejde, protože jsme to nenapravovali v dobré víře, že jdeme správnou cestou.
Mě, předsedu podvýboru pro územní rozpočty, ani ve snu nenapadlo, že starostové nebudou chtít peníze do rozpočtu obcí, ale budou chtít jenom povinnosti, protože ten komplexní návrh, jsem říkal, bude i starostům vyhovovat, protože tam jsou téměř dvě miliardy, které někde zvyšují o 80 % příjmy obcí. Do té doby poběží nějaké lhůty, které potom budou jenom nahrávat požadavku, pochopili jsme, státní normy, která se připravuje těch pět let, takže už bude nějaký průběh blokace, a v podstatě velmi snadno by mohl naběhnout i nový komplexní zákon, který připravuje Ministerstvo financí a vláda. To mě ani ve snu nenapadlo a je to první případ, možná se pletu, kdy budeme dávat některé pravomoci obci, a přitom finanční zdroje oni nedostanou. Praha udělala usnesení, kde se líbí pražské ODS i našim zastupitelům tisk 971, v tom základním proti němu také nic nemám, ale jsou tam tyto dvě základnější chyby, které jsme znali, ale nenapravili, protože jsme žili, včetně kolegy Němce, musí to sebekriticky přiznat, v tom, že jdeme správným směrem.
Rozumím tomu, chvíle si žádá, že je třeba směr poopravit, ale nejsem si vědom, jak se teď k něčemu dopracujeme. Jakékoli rozhodnutí bude špatné. Z těch, co sedíme tady v lavicích, nebude žádný vítěz, to snad ani nikdo neměl na mysli, a nechtěl bych, aby největšími vítězi byli ti, kteří jsou v oblasti herního průmyslu na hraně zákonů a mnohdy ji překračují. Chci věřit, že to je menšina, ale budiž. ***