(11.50 hodin)
(pokračuje Vidím)
Na těchto dvou místech poslanec obdrží od pracovníků Kanceláře Poslanecké sněmovny jeden hlasovací lístek. Poté pokračuje do druhé části prostoru Státních aktů, kde je umístěno osm zástěn pro úpravu hlasovacích lístků a dvě zapečetěné volební urny.
K platnosti hlasovacích lístků a jejich úpravě. Velmi pěkně prosím, věnujte tomuto maximální pozornost. Platné totiž jsou pouze takové hlasovací lístky, které jsou upraveny buď tak, že souhlas s kandidátem je projeven zakroužkováním pořadového čísla před jménem jednoho z kandidátů a druhé pořadové číslo před druhým kandidátem je přeškrtnuto velkým písmenem X. Nebo je také platný hlasovací lístek pokud je pořadové číslo u obou kandidátů přeškrtnuto velkým X. Jinak upravené hlasovací lístky jsou neplatné. Opět zdůrazňuji, prosím, každé pořadové číslo na hlasovacím lístku musí být opatřeno symbolem buď kroužku, nebo písmene X. Jinak vzor platných hlasovacích lístků bude u výdeje hlasovacích lístků, čili tam se ještě můžete podívat, jak přesně vypadá platný hlasovací lístek.
V prvním kole je předsedou Poslanecké sněmovny zvolen ten z kandidátů, který získá nadpoloviční většinu přítomných poslanců. Pokud žádný z kandidátů nadpoloviční většinu přítomných poslanců nezíská, koná se druhé kolo volby. Do druhého kola pak postupují dva kandidáti, kteří získali v prvním kole nejvyšší počet hlasů. Pokud ani ve druhém kole nebyl zvolen žádný z kandidátů, koná se podle článku III bod 18 volebního řádu Poslanecké sněmovny, který tvoří přílohu k zákonu o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, nejpozději do deseti dnů prvé kolo druhé volby s novými kandidáty, které předkládají poslanecké kluby volební komisi nejpozději 24 hodin přede dnem volby.
Poprosím vás, vážená paní předsedající, abyste otevřela rozpravu k navrženým kandidátům na předsedu Poslanecké sněmovny.
Předsedající Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane předsedu. Otevírám rozpravu. Nemám do ní písemnou přihlášku, proto prosím o vaše přihlášky z vašich míst. Hlásí se, prosím, někdo do rozpravy? Nehlásí, proto rozpravu končím. (Výkřik ze sálu: Hlásí.) Pardon, pan kolega Lubomír Zaorálek. Nevšimla jsem si vašeho přihlášení. Omlouvám se, rozhodně jsem vás nechtěla připravit o možnost vystoupit. Slovo má pan kolega Lubomír Zaorálek.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dámy a pánové, vážení kolegové, doufám, že mi poskytnete malý prostor pro to, abych vám svou kandidaturu objasnil.
Dovolte mi, abych nejdříve poděkoval paní Němcové, na kterou jsem se včera obrátil a požádal jsem ji, aby dnešní jednání Sněmovny začalo o hodinu později. Tím, že to paní Němcová učinila, mohli jsme se jako sociální demokraté rozloučit s naším zesnulým čestným předsedou Slavomírem Klabanem. Za toto pochopení a vaši vstřícnost děkuji.
Teď mi dovolte několik slov ke kandidatuře, protože mi připadá, že je možná chvíle k tomu pár slov říci.
Já jsem se rozhodl přijmout nominaci klubu sociální demokracie ne proto, že bych si myslel, že opoziční strana má nějaký automatický nárok na vedení Sněmovny, nebo opozice že má takový nárok. To samozřejmě není žádná notorieta.
Dokonce jsem nominaci nepřijal ani proto, že bych si myslel, že je samozřejmé, že vedení Sněmovny by mělo patřit nejsilnější politické straně po volbách. Ani to není žádné právo a žádný nárok.
Dokonce se tady ani nebudu dovolávat toho, že někteří představitelé ustavující se vládní koalice možná nedlouho po volbách se vyjádřili, že by to místo sociální demokracii nabídli. Dokonce ani toho zřejmě nemá smysl se příliš dovolávat, protože ani z toho tolik neplyne.
Ten důvod, proč jsem tu nominaci přijal, je jiný. Ten je především ten, že naprosto sdílím postoj klubu sociální demokracie, že stojíme o důstojné místo ve spravování a kontrole Sněmovny. A to není jenom proto, že bychom tady chtěli získat co nejvíce funkcí, ale proto, že máme za sebou 1,1 mil. hlasů a máme tady za úkol čtyři roky hájit zájmy voličů, kteří nám hlasy dali. My musíme udělat všechno pro to, aby názor, který reprezentujeme ve Sněmovně, dostatečně významně zněl. To je hlavní důvod, proč jsem se rozhodl kandidaturu přijmout.
Není to úplně jednoduchá situace, protože si uvědomuji, že teď jdeme do volby předsedy Sněmovny, kdy na té volbě vlastně celého vedení Sněmovny dohoda mezi zvolenými parlamentními stranami vlastně neexistuje. Myslím si, že to samozřejmě není dobrá věc, protože pokud si vzpomínám a proč stojí za to mluvit o důstojnosti opozice, to je třeba to, a to bych si tady dovolil připomenout, že pokud mi paměť sahá, to bylo v roce 1996, kdy opozice poprvé v této zemi vlastně získala post předsedy Sněmovny - můžete říci, že to byla samozřejmě jiná situace - ale od roku 1998 vlastně vedení Sněmovny bylo vždy ustaveno tak, že v něm koalice a opozice měly vždy křesla půl na půl. To samo o sobě samozřejmě nezaručovalo důstojnou Sněmovnu, ale je to prostě určitá tradice, která tady byla.
To současné, co je tady navrhováno a co - opakuji - není dohodou učiněnou mezi parlamentními stranami, dohodou koalice s opozicí, ale co je spíše návrhem, který nám předkládají strany vznikající vládní koalice, tak to je poměr, ve kterém má koalice prostě drtivou převahu. ***