(14.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Avšak i my rozumíme tomu, že tento střízlivý a racionální postoj je jen sebezáchovnou reflexí na nepříznivé okolnosti a nemůže být trvalou životní strategií. Každý občan musí vědět, že nehodláme společnost ušetřit k vysílení a nehybnosti, nýbrž naopak, že smyslem dočasného odříkání je učinit naši zemi způsobilejší k nové dynamice a lepší konkurenceschopnosti. Zkrátka a řečeno jinými slovy - to, co je klíčové, nejsou škrty, které jsou pouze dočasným opatřením, ale skutečné a hluboké reformy všech klíčových systémů.
V první fázi rozpočtové škrty provést musíme, což je nepopulární, ale z hlediska stabilizace veřejných rozpočtů nezbytné opatření. Naše ekonomika naštěstí není v tak složité situaci jako v některých jiných evropských zemích, proto tyto kroky nebudou v tomto kontextu tak drakonické. Například nemusíme zmrazovat, a dokonce snižovat důchody jako v zemích, které stály před státním bankrotem. Nemusíme výrazně plošně škrtat většinu sociálních dávek a stejně dramaticky zvyšovat spoluúčast pacientů ve zdravotnictví. Za samozřejmé, dámy a pánové, považujeme, že šetřit se musí odshora, tedy na úrovni vlády, parlamentu a veřejné správy. Za férové vůči veřejnosti považujeme maximální možné omezení výsad politiků a úředníků, a to včetně snížení jejich platů. To se bude týkat mimo jiné omezení imunity, zdanění náhrad, ale například i zbytečných státních výdajů ve všech sektorech.
Já osobně považuji za mnohem zásadnější strukturální reformy. Chceme-li mít dlouhodobě udržitelné veřejné finance a chceme-li především zastavit zadlužování, musíme provést reformy na výdajové straně veřejných rozpočtů. Objemově největšími výdaji veřejných rozpočtů jsou důchodové systémy a zdravotnictví. V tom prvním případě ve výši zhruba 350 miliard Kč, v tom druhém případě ve výši zhruba 220 miliard Kč. Bez těchto hlubokých strukturálních reforem na výdajové straně státního rozpočtu se neobejdeme. Zároveň musíme zjednodušit celý daňový systém, proklestit tu džungli různých výjimek a úlev na dani.
Kromě boje proti korupci na všech úrovních musíme posílit právní stát. Orgány činné v trestním řízení musí být skutečně procesně, ale i funkčně nezávislé. Chceme dokončit některé velké kodexy, jako je občanský zákoník, nový obchodní zákoník, pokročit v práci na novém trestním řádu.
Z hlediska dlouhodobé konkurenceschopnosti je nejvýznamnějším krokem reforma vzdělávacího systému. Potřebujeme především moderní vysokoškolské vzdělání. Potřebujeme zavést systém provázání vysokoškolského vzdělání s výzkumem a vývojem. Naším cílem je mít skutečné výzkumné univerzity, definovat je jako jakési elity mezi vysokými školami. Nesmíme však zapomínat ani na regionální školství, to znamená především na kvalitu základních a středních škol, protože teprve kvalitou těchto základních a středních škol umocňujeme kvalitu vysokoškolského vzdělání.
Vláda chce dále prohloubit adresnost sociálního systému, přičemž bude myslet na solidaritu se skutečně potřebnými. Naší snahou je zabránit zneužívání sociálních dávek a zpružnit trh práce. Nezaměstnanost je stále palčivý problém a vláda musí vytvořit takové podmínky, aby se podnikatelským subjektům vyplácelo vytvářet nové pracovní příležitosti a najímat nové zaměstnance.
Reformy jsou, dámy a pánové, nevyhnutelné, abychom v blízké budoucnosti neupadli jako celá země do stadia chudoby. Budou prováděny s maximálně možnou sociální citlivostí. Budeme o nich jednat s opozicí i v tripartitě. Budeme trpělivě vysvětlovat, proč jsou tyto změny zapotřebí. Musí dočasně trochu bolet, aby v budoucnosti nebolely díky postupujícímu zadlužení ještě více, protože pak by opatření především v sociálním systému byla ještě tvrdší a ještě markantnější, než jsou dnes, a každý, kdo se podívá do zemí, které staly na prahu státního bankrotu, musí této tezi dát zapravdu.
Nechceme se dostat do dluhové pasti, jako je Řecko, jehož problémy komplikují život celé eurozóně. Je bláhové tvrdit, že reformy nejsou zapotřebí. Ostatně i řada evropských vlád, a není důležité, zda jsou takzvaně pravicové, nebo takzvaně levicové, musí šetřit a reformovat, aby nezpůsobily ekonomický kolaps. A šetří tak i vlády tvořené sociálními demokraty, nebo socialisty, a ruší sociální dávky, snižují důchody apod.
O tom, že krize zdaleka není u konce, svědčí i hrozba snížení ratingu některých členských zemí eurozóny. Náš výhled je mnohem optimističtější. Celá řada ratingových agentur naopak reagovala na politický vývoj v posledních týdnech tím, že vyhlásila pozitivní výhled pro rating České republiky. Jsem přesvědčen, že koaliční program odpovídá očekáváním seriózních ekonomických odborníků doma i v zahraničí.
Je známo, že každá krize je zároveň příležitostí, jen se musí správně uchopit. To znamená i tato ekonomická krize, která proběhla, jednoznačně ukazuje, že existuje množství dávno nazrálých společenských problémů, dříve odsouvaných do neurčité budoucnosti v představě, že nějak vyhnijí a zmizí samy od sebe. Nynější katarze nám umožní nabídnout společnosti pozitivnější vizi než jen úsporné programy.
V posledních volbách, dámy a pánové, občané naznačili, po čem prahnou a ve jménu čeho jsou ochotni snášet i dočasné problémy. Poprvé - nebo velmi často poprvé - měli nejenom pocit, ale i hmatatelný důkaz, že jejich účast není pouhým formálním aktem, ale že může reálně ovlivnit výsledek voleb. Byl to projev fundamentálnější tužby lidí účastnit se rozhodovacích procesů, které mají bezprostřední dopad na jejich životy. Občany dávno frustruje skutečnost, že se stále častěji jedná o nich bez nich. Stále více důležitých rozhodnutí je činěno v anonymních mocenských centrálách, které jsou daleko za jejich obzorem a velmi často daleko za jejich pochopením. Rozhodnutí, jež nemohou ovlivnit, se k nim pak vrací v podobě nařízení a instrukcí, nezvratných a nenapadnutelných jako téměř nějaká boží přikázání.
Občanská spoluúčast, to je součást reformního étosu naší vlády. Nechceme, aby soběstační a sebevědomí jedinci byli degradováni na pouhé odběratele státních podpor a dávek různého druhu. Zdá se, že ani oni nechtějí platit za tuto vymoženost rezignací na svou svobodu a na svá práva. Ambicí naší vlády je vytvořit podmínky, v nichž by se mohla začít formovat tato zvýšená občanská spoluúčast. Chceme mimo jiné, dámy a pánové, omezit všemohoucnost úředního razítka, tohoto odvěkého zdroje korupce, osobního obohacení, ale také lidské odcizenosti. Proto budeme podporovat všechny formy občanské samočinnosti, spolky a sdružení, které nechtějí sdílet mentalitu nastavené dlaně a chtějí se aktivně a tvořivě podílet na správě veřejných věcí.
Svobodná, prosperující, vzdělaná, kulturní, konkurenceschopná a nezadlužená společnost - taková má být podle našeho názoru Česká republika na počátku dalšího desetiletí 21. století. Jsme přesvědčeni, že právě taková Česká republika obstojí vůči výzvám, které před touto zemí a před jejími deseti miliony obyvatel stojí. Právě ve jménu takové země bych vás, dámy a pánové, chtěl požádat o vyslovení důvěry této vládě.
Děkuji vám za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk koaličních poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane předsedo vlády. Dámy a pánové, zahajuji rozpravu. Oznamuji vám, že do této chvíle jsem obdržela 21 písemných přihlášek a první slovo bude mít pan kolega Miroslav Opálka, po něm je přihlášen do rozpravy pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím tedy pana poslance Miroslava Opálku.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, člověk by zamáčkl slzu nad projevem pana premiéra a stavem hospodářství v České republice. Zprivatizovalo se tu majetku odhadem za tři tisíce miliard korun. A kde jsou! Čtyři sta až pět set miliard se nalilo do konsolidace bank. Kde je zbytek! Státní dluh činí asi 1,3 bilionu korun, na bilion korun se počítají veřejné dluhy samosprávných celků a totéž číslo tvoří dluhy občanů. ***