(14.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
Jestli dobře počítám, vypařilo se v tomto malém prostoru za dvě desetiletí... řeknu nemálo korun. Můžeme zde diskutovat o různých příčinách. O vnitřním dluhu, o transformačních nákladech, o nutnosti rozvíjet nové technologie a tak dále a tak dále. Jaká je však také nepřehlédnutelná realita?
Řada lidí výrazně a nezaslouženě zbohatla a dnes se nám někteří smějí zpoza velké louže. Naproti tomu si má většina spoluobčanů utahovat opasky a snižovat tak svou již dosaženou životní úroveň. Za dvacet let se Česká republika nepřiblížila svou výkonností k ekonomice vyspělých zemí tzv. evropské patnáctky ani o milimetr. Pořád oscilujeme mezi 71 až 76 % jejich výkonnosti. Naše pobídková celková daňová zátěž činí kolem 31 či 32 % a není nám to nic platné. Průměr Evropské unie je 35 či 36 % a státy, které v krizi nejlépe obstály, mají zdanění 40 i více procent. Flexibilita pracovních vztahů zaměstnanců v České republice patří v rámci Evropské unie k největším, tuším čtvrté místo, a ještě ji chceme upravovat změnou zákoníku práce. A naše dumpingová cena pracovní síly, nepočítám-li management a některé preferované profese, patří v součtu, to je ona tzv. superhrubá mzda, v Evropské unii k nejlevnějším. Ale ani to nám nepomáhá. Snižuje to jen kupní sílu a máme stejně přes půl milionu nezaměstnaných, z pohledu některých pravicových politiků to jsou flákači. Upozorňuji, že srovnávací tabulky či grafy nezaměstnanosti jsou trošku zavádějící, neboť hodnotí starší údaje podle staré metodiky a nové podle nové, mírnější metodiky, což dnes snižuje nezaměstnanost, ovšem jen opticky, cca o jedno procento. Nejnižší evropská nezaměstnanost je však zase tam, kde je nejdražší pracovní síla. Pravda, slušně zdaněná. Není to divné?
Ale současná světová hospodářská krize je rovněž podivná. Spustily ji důsledky nezodpovědné finanční politiky ve Spojených státech a rozšířila se i proti vůli některých našich ekonomů po celém světě včetně České republiky. Státy sanují z veřejných prostředků velké krachující firmy a velké banky nakonec i v krizi vykazují zisky. Důsledky krize však dopadají především na zaměstnance a občany s nízkými příjmy a srovnávací tabulky vykazují již dlouhou dobu dynamický růst rozdílu mezi vysokopříjmovými jedinci a zbytkem společnosti. Teprve dnes tato nemravnost vyvolává v některých amerických miliardářích hnutí svědomí a avizují zřeknutí se poloviny svého majetku ve prospěch charitativních účelů. Našim miliardářům či multimilionářům politická pravice zajišťuje na jedné straně snížení daní, stropy na odvody do pojistných systémů, menší míru solidarity, ale na druhé straně možnosti většího využívání veřejných zdrojů.
Vlády České republiky jsou zodpovědné za stav, který dnes programové prohlášení vlády a předseda vlády ucházející se o důvěru kritizují. Možná naivně, možná amatérsky či promyšleně řídily tento stát. Kupovaly si zpočátku přízeň voličů zadlužováním tohoto státu. Obdobně to probíhalo i v obcích, kde se postupně vyprodal majetek, a dnes se bez nájmu a s nízkými daněmi budou potřeby vesnic, měst či krajů těžko zajišťovat. A tak přišel tento čas. Majetkový a politický převrat byl dokonán a lidem, kteří nebyli sice organizátory, ale masovým hybatelem politických změn, se nyní říká: Už dost, musíte šetřit! Příklady nejen z Maďarska a Řecka přišly vhod a ve volbách byly dokonce zneužity. On totiž neznalý člověk je tvárný, dá se lehce vystrašit a pak manipulovat. Dříve lidé věřili v pomoc nadpřirozených sil, dnes se stejně tak upínají k rozumu některých expertů, kteří hlásají, že vědí, jak vyvést společnost z krize a zabránit nejhoršímu. Neříkají však, že zejména na úkor nejslabších, potřebných. Říkají, že nechtějí legislativní úpravy zákonů, které se vedle krize rovněž podepsaly na nedostatku financí. Jednalo by se například o znovuzavedení progresivní daně u fyzických osob, zrušení stropu na odvody na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, o zrušení nerozumného snížení míry zdanění příjmu u právnických osob a jiné.
Vážené kolegyně, kolegové, nejsem tak naivní, abych si neuvědomoval ekonomickou propojenost celého světa a zejména vliv Asie na světovou ekonomiku. Nerozumím však vůbec tomu, proč se my stavíme do čela prosazování liberalizace světového obchodu. Už jsme jednou byli více liberální, než to bylo třeba, před vstupem do Evropské unie a platili jsme za tento spěch zbytečně moc. Na druhé straně si myslím, že jsem již dost znalý toho, abych odmítal další extrémní krajní řešení, abych odmítal zdánlivě průkopnickou cestu nové české vlády, která se staví do role schopného a rázného subjektu, ale ve skutečnosti takto jen poslouží vyšším příjmům světového kapitálu a stává se dokonce trojským koněm k rozbití principu sociálního státu v Evropské unii. Přitom živí generační konflikt a vystavuje velkou část občanů České republiky nebezpečí chudoby. Avšak právem občanů je také nežít v chudobě - a reálná chudoba je de facto porušení lidských práv, kterými se vláda v programovém prohlášení žádající dnes o naši důvěru zaštiťuje.
V programovém prohlášení vlády České republiky je citována řada odkazů na různé mezinárodní dokumenty, vzpomenuta lidská práva a svobody. Co tam nenajdeme, je odkaz na Všeobecnou deklaraci lidských práv schválenou Valným shromážděním Organizace spojených národů a následně odkazy na dlouhý seznam mezinárodních dohod, např. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech či spoustu deklarací a akčních programů z posledních let. Proti tomuto faktu však najdeme pasáž v oddíle Evropská unie, která konstatuje, že vláda nebude podporovat další rozšíření legislativní harmonizace a koordinace v sociální oblasti. Avšak v oblasti strategických cílů považuje vláda koordinaci za její základ. Zvláštní, ne?
Nemusíme chodit daleko. Vždyť odstraňování chudoby má v letošním roce zvláštní význam, neboť rok 2010 byl Evropskou komisí vyhlášen Evropským rokem proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Česká republika se zatím s 10 procenty chudobných občanů řadí k těm úspěšnějším zemím. Průměr Evropské unie je 17 %. Ale netroufám si prognózovat, jak to bude Evropská komise po osmi letech českých pravicových vlád v roce 2014 nově hodnotit. ***