(15.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)
O tom nikdo jistě nepochybuje, že to bude pěkná porce, když sečtu těch 420 miliard a řekněme 180 miliard, 600 miliard deficitu a spálených rezerv v rozpočtu za čtyři roky, to je opravdu vážná věc. Řekněme, že polovina z toho jde na vrub dopadů krize, ale ta druhá polovina, za tu přece někdo může.
O čem to svědčí? Žádnou zvláštní kompetentnost v rozpočtovém hospodaření republiky nelze od Nečasovy a Kalouskovy vlády v těch příštích čtyřech letech očekávat. Oběti, které tato vláda žádá po širokých vrstvách lidí, po nízkopříjmových vrstvách a střední třídě, mohou přijít z velké části kvůli její nekompetentnosti vniveč.
Co je zřejmé z vládního programu, koaliční smlouvy a také z vystupování jednotlivých členů vlády, je to, že tato vláda nevnímá a snad ani nechce vnímat sociální realitu v zemi. Dnes se diví ostrým reakcím odborů, zítra se bude divit lidem v ulicích. Sociální střety jsou zřejmě nevyhnutelné. Moudrý politik z nich nemá radost, ba naopak, snaží se jim zabránit.
Vláda chce respektovat zájmy velkých podnikatelských skupin. Obří ekologický supertendr, na který se těší několik zainteresovaných firem, přes jeho předvolební odmítání ze strany ODS a Věcí veřejných bude. Jakých přesvědčovacích prostředků použil pan ministr financí Kalousek, aby pro to získal obě další koaliční strany?
V kapitole zdravotnictví se skloňuje slovo hospodárnost. Hovoří se o centrálních nákupech materiálu. To je chvályhodné, ale ani slovo nenajdete o centrálních aukcích, nákupech léků pro státní a krajské nemocnice, jako například v Dánsku. Úspory miliard, možná desítek miliard korun jistě nejsou v zájmu farmaceutických firem. Chápu.
Kultura a sport, to jsou ve vládním programu kapitoly plné beznaděje. Zato církevní restituce, a to pravděpodobně na bázi zákona, který neprošel v minulém období a který předpokládá vyplácet z rozpočtu v příštích 60 letech 270 miliard korun, ty budou.
Žádný předvolební slib není u koaličních stran tak posvátný, aby nemohl být kteroukoliv z nich opuštěn. ODS slibovala podporu stavebního spoření, že zvýší daňové paušály živnostníků, že neklesne porodné, že udrží daně na současné úrovni - DPH zřejmě není daň -, že neuplatní opt-out k důchodové reformě vyšší nežli 2 %. TOP-09 podobně slíbila, že nestoupnou žádné daně, tedy ani DPH. A Věci veřejné, to je přímo přeborník v rychle zapomenutých slibech. Opravdu moderní, pružná a marketingově vyspělá strana. Mluvili a zapomněli na zavedení agenta provokatéra, na zvýšení firemních daní, na sloučení ministerstev obrany a vnitra, jakkoliv to byl úsměvný cíl, na vznik jedné zdravotní pojišťovny, na postupné zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví.
Filozofie této vlády v oblasti ekonomiky je jednoduchá: škrtat, škrtat a zase škrtat. Vzpomínám v této souvislosti na kultovní film mého dětství. Nebyl to sovětský film, ale francouzský film Knoflíková válka. Tam vyhrával v hašteření dvou klukovských part ten, kdo druhé partě odřezal více knoflíků. Také teď páni ministři soutěží, kdo více výdajů státu odřízne. Mluví v této souvislosti, řekl bych že nevkusně, o mase a sádle, tedy kdo více seškrtá. Pokud vláda věří, že škrtáním výdajů obnoví hospodářský růst, neskonale se mýlí. Ostatně podobnou cestou se vydala česká pravicová vláda již jednou v roce 1997. Výsledek: pravicová vláda tehdy udusila hospodářský růst, přivedla zemi k hospodářskému poklesu, byť v okolních zemích docházelo k růstu.
Ve vládním programu je naopak minimum opravdu prorůstových opatření. To konstatuji skutečně s bolestí. Co je však nejvážnější, to je otevřeně deklarovaný záměr vlády privatizovat některé systémy. Už ne jako v 90. letech podniky. Tedy důchodový systém, systém zdravotnictví a do jisté míry i školství. Stát jako by se měl stát jednou velkou konsolidační agenturou.
Reformy ano, šetřit ano, vážená vládo, ale je důležité vědět, na čem šetřit. Vy chcete šetřit na lidech, nízkopříjmových skupinách a střední třídě. Daňová progrese je pro vás zakázaným, řekl bych neslušným slovem. Resumé je pro mě jednoznačné: bohatí budou za čtyři roky ještě bohatší a chudí a střední třída chudší. Myslím, že vám ve vašem uvažování často splývají sociálně potřební, staří a nemohoucí s lenochy a nemakačenky. Chápu. Tím je svět pro vás mnohem jednodušší.
Právní stát jistě další úctyhodná myšlenka vlády. Ministr dopravy se zmínil, že nejsou peníze na dopravní stavby. Dobrá, není to koneckonců nová myšlenka. Hovoří o vyhladovění stavebních firem. Nevím jak v jeho mateřské branži, ale na úrovni státu a věřím po celý život, že nejen tam, platí stará zásada římského práva pacta sunt servanda. Smlouvy, a to i na stavební práce zadané státem, je třeba plnit. Čekal bych, že pan ministr, chce-li věci opravdu od podlahy změnit a zapsat se do dějin, nastoupí poněkud jinou cestu, cestu koncepčních změn v systému výkupu pozemků, projektové přípravě, otevření českého trhu stavebních prací zahraniční konkurenci. Předpokládám také, že o tom, které z 51 liniových staveb budou pozastaveny, nebude rozhodovat partikulární zájem nebo například los či nějaký ministerský papoušek, jehož zobák bude vytahovat z hromádky 51 lístečků lístečky těch staveb, v nichž se bude pokračovat, ale rychle dokončená vládní koncepce, ze které vyplynou priority výstavby liniových staveb. Chápu, tohle vše může, a to je opravdový reformní krok vlády, přinést plody ve formě reálných úspor nejdříve za dva, za tři roky, spíše však až tehdy, až pan ministr už nebude panem ministrem. Vím, že je to k panu ministrovi nespravedlivé, ale taková je služba státu.
A boj proti korupci? Tato kapitola vládního programu je pro mě největším zklamáním. Před čtyřmi roky tehdejší pravicová koalice slavnostně vyhlašovala své záměry nekompromisního boje proti korupci. Jak to dopadlo, všichni víme. Bojuje se, bojuje, zatím bez zřejmého výsledku dál.
Uvedu jeden příklad za všechny. V programovém prohlášení v lednu 2007 se pánové Nečas, Kalousek, Vondra, Schwarzenberg a Pospíšil a také paní Parkanová zavázali, že jejich "vláda připraví právní úpravu, která sjednotí pravidla pro realizaci veškerých výdajů z veřejných rozpočtů tak, aby byly uskutečňovány na základě jednotného principu a transparentních procesních pravidel, jež budou důsledně omezovat prostor pro korupci, klientelismus a protekcionismus". Konec citace. Jednalo se o obecný závazek ze strategie vlády v boji proti korupci na období 2006 až 11. Tu mimochodem připravila předchozí sociálnědemokratická vláda. Tato strategie měla být podle vládního programu Topolánkovy vlády - znovu cituji - "důsledně realizována". Vláda 11. 7. 2007 ministrům Kalouskovi a Pospíšilovi a také ministru vnitra uložila zpracovat takzvaný protikorupční zákon. Poprvé přišel do vlády k projednání 8. října 2008, když do té doby byl již šestkrát posunut termín jeho projednání. Na stole ovšem v říjnu 2008 nebyl hotový návrh zákona, který by závazně sjednocoval a ukládal zveřejňování všech dotačních titulů státu elektronickou cestou a zaručil by tak maximální transparentnost přidělování a čerpání státních peněz. Gesční ministr financí navrhl vládě zrušit záměr tento zákon zpracovat.
Kuriózní je vysvětlení Miroslava Kalouska, tohoto dlouholetého statečného bojovníka proti korupci, proč navrhuje zrušení zmíněného úkolu. Objevilo se - cituji - "množství kritických připomínek, které nelze vypořádat, a také množství návrhů na zamítnutí schválení tohoto zákona". ***