(14.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Dalším motivem, který bych rád zdůraznil, je poskytování sice nadzákonných, ale užitečných informací. Každý podnět, který je zamítnut, by měl být doprovázen také patřičným vysvětlením tak, aby občan mohl svůj případ řešit případně ještě jinak než podáním k ombudsmanovi.
Dalším nešvarem českých úřadů jsou někdy významně odlišná rozhodování ve velmi podobných věcech, čímž dochází k porušování principů dobré správy. Další úkol proto pro veřejného ochránce práv považuji aktivní dohled nad předvídatelností v rozhodování úřadů. Pokusil bych se bránit tomu, aby pod záminkou hájení partikulárních idejí úředníci komplikovali realizaci záměrů, které jsou ve veřejném zájmu, případně aby pod stejnou záminkou sami prosazovali záměry, u kterých není jasné, zda ve veřejném zájmu jsou.
A posledním tématem, dámy a pánové, o kterém se musím zmínit, je moje dosavadní politické působení. V politice jsem od roku 1989, kdy jsem spoluzakládal Občanské fórum středoškolských učitelů, a byl jsem v roce 1990 jako kandidát OF zvolen do městského zastupitelstva. Jsem člověk konzervativní svým životem, myšlením i politickým směřováním, a proto jsem v prosinci 1991 vstoupil do Občanské demokratické strany a posléze za ni kandidoval v komunálních, krajských i parlamentních volbách. Jsem tedy před vámi dnes jako člověk politicky a občansky angažovaný. Vždycky jsem svoji politickou aktivitu vnímal a stále vnímám jako jedinou legitimní cestu k projevení spoluodpovědnosti za společenství svých sousedů, krajanů či prostě řečeno spoluobčanů.
Ovšem v tuto chvíli, teď v tomhle okamžiku, jako kandidát pana prezidenta se nacházím v postavení nepolitickém, nejsa sem vysílán žádnou politickou stranou jako její kandidát. Paragraf 3 zákona o veřejném ochránci práv říká, že ochránce nesmí být členem politické strany. Devatenáct let mého členství v Občanské demokratické straně je významné období mého života, kterého se nemohu a ani nechci zříci. Něco, co mi umožnilo veřejně pracovat, a co je tedy možná jednou z příčin, proč dnes tady smím před vámi stát. Když jsem přijal nominaci, čestně jsem prohlásil, že se vzdám všech svých zastupitelských mandátů i členství v politické straně. To jsem, pokud mi dáte důvěru, samozřejmě připraven učinit. Budu-li pak zvolen, bude zárukou mé nestrannosti a nezávislosti slib, který skládá ombudsman do rukou předsedkyně Sněmovny, který se skládá ze 27 slov, ale který je velmi významný. Jsem člověk, který si zakládá na tom, že je slušný a čestný a který plní svoje sliby, ať jsou to sliby dané vnučkám, dcerám, manželce nebo přátelům nebo partnerům v politice nebo v práci. I tento slib bych samozřejmě jako posvátný dodržoval.
Jsme tady před vámi čtyři kandidáti a myslím, že všichni čtyři kandidáti jsou hodni vaší pozornosti, a ten z nás, který dostane většinu vašich hlasů, se stane veřejným ochráncem práv. Ať to bude kdokoli, věřím tomu, že zvolíte dobře a že na místo po panu doktorovi Motejlovi usedne člověk, který si to zaslouží a který bude v jeho šlépějích nadále pokračovat.
Děkuji vám za vaši pozornost a děkuji panu prezidentovi za nominaci, kterou mne vyznamenal. Děkuji. (Potlesk části poslanců).
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu Janu Zahradníkovi a prosím pana Františka Bányaie o slovo.
Pan František Bányai Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji všem především za čest, že mohu tady před vás vystoupit na vašem shromáždění v pozici kandidáta na veřejného ochránce práv. Má kandidatura, mé vystoupení i moje slova by neměly smysl, pokud bych nebyl přesvědčen o potřebnosti a užitečnosti instituce veřejného ochránce práv. Na světě i kolem nás je mnoho nejistých, neprůbojných a méně úspěšných lidí, kteří nedostali příležitost, nenarodili se v dobrém čase na dobrém místě nebo jim nepřála doba, nezískali vzdělání nebo stali se obětí bezpráví. Jsem velice rád, že žijeme ve společnosti a státě, který má instituci, jejímž posláním je pomáhat a bránit slabé a případně i bezbranné. Je sice možné myslet si, že instituce ombudsmana je zbytečná, postradatelná nebo nahraditelná. Většinou si to myslí právě ti silní, jejichž ochrana je zajištěna jejich postavením, mocí, schopností si zajistit dobré advokáty a vydržet případně dlouhé soudní spory.
Osobně bych se při první radě nejspíše soustředil na zlepšení vnímání role ombudsmana. Je smutné, když v diskusích o možnostech ombudsmana, na které jsem musel v poslední době reagovat, se objevuje jen mávnutí rukou či ze strany úřadů jen pousmání. Už proto je pořád a potřebné mnoho udělat, aby ombudsman společně s odborným týmem v Kanceláři ombudsmana získal a uchoval si přirozený respekt.
Prioritou jistě zůstává základní zadání: ochrana práv osob proti protiprávnímu jednání úřadů nebo proti jednání, které se neshoduje s principy demokratického státu. Kromě toho ovšem zprávy a podněty veřejného ochránce by měly být zejména respektovanou zpětnou vazbou pro vás zákonodárce, pro úřady a instituce, a to nikoli jako imperativ, co kdo má dělat, ale jako kvalitní a nezávislý zdroj informací potřebný pro odpovědné řízení státu a společnosti.
Jsem přesvědčen, že práce ombudsmana spočívá především ve smysluplné komunikaci, v hledání řešení. Rovněž jsem přesvědčen, že veřejný ochránce práv není a nemůže být dalším úřadem, další institucí vstupující na politické nebo názorové kolbiště. Neměl by být tím, jemuž se poskytnou pravomoci, které již jiné instituce mají, ať již je to v oblasti legislativního procesu či zkvalitnění soudnictví. Měl by být službou těm, kteří pomoc potřebují, a současně podporou všem institucím, které chtějí veřejný prostor kultivovat. Jsou-li úřady a instituce zajišťující nejrůznější funkce státu službou v rámci určitého systému, pak by měl existovat jejich přirozený zájem o porozumění. Jsem přesvědčen, že doporučení veřejného ochránce práv a jeho poznatky by instituce měla vnímat jako cestu ke zlepšení své činnosti. Přesvědčovat o tom samozřejmě nikdy nebude snadné.
Myslím si, že ombudsman by neměl být kritikem, který hodnotí náš právní systém, který poukazuje na chyby v soudnictví, v legislativním procesu a vytýká veřejné správě její problémy. Takové role náleží panu prezidentovi, vládě, ministrům, Poslanecké sněmovně a výsledky jejich aktivity jsou dány politickou vůlí a schopností programové a legislativní cíle prosadit. Je to již politika a politické rozhodování či výkon státní moci, do kterého by ombudsman neměl zasahovat. Ombudsman a jeho tým by měl být mimořádným zdrojem informací a podnětů se vzácným přívlastkem politické nezávislosti.
Jsem přesvědčen o nutnosti zejména politické nezávislosti a neutrality ombudsmana. Šest let v pozici předsedy Židovské obce v Praze jsem snad svou politickou neutralitu prokázal. Byla to nutnost daná nikoli jenom přesvědčením, že církevní právnická osoba by politicky měla být neutrální, ale i skutečností, že v našich řadách jsou členové od přesvědčených komunistů, věrných sociálních demokratů až po přesvědčené nositele myšlenky pravice. Mohu odpovědně prohlásit, že jsem a dokážu zůstat politicky neutrální a nestranný. ***