(13.50 hodin)
(pokračuje Bok)
Druhou věc, kterou bych považoval za velmi důležitou, protože nicméně veřejný ochránce práv může pravidelně před vás předstupovat, sdělovat vám své zprávy i námitky, je to, aby měl právo na zákonnou iniciativu. Neboť v každodenní činnosti svého úřadu přichází do styku s věcmi, které nejsou zakotveny v ústavě ani v zákonech, ale zároveň, jak řekl můj předchůdce pan Varvařovský, se proti tomu děje smršť právních doplňků, kdy zákony se stávají nepřehlednými. Kdy při kdejaké události, viz hrubého násilí malých dětí proti jiným dětem, zákonodárci nebo vláda chtějí nový zákon, přestože stávající zákony dostačují. Při ekonomických trestných činech se najednou začne prosazovat zákon proti tunelování, přestože stávající zákony dostatečně naplňují potřebu stíhání takovýchto trestných činů, které se dějí v souboru porušování jednotlivých zákonných daností.
Dalším bodem je právo oslovit policii, státní zástupce a soudy a upozorňovat vždy, kdy dochází k porušení práv těch, kteří jsou trestně stíhaní. Nemluvím o vině a trestu, mluvím o ignorování jejich práv a dodržování zákonů jako takových, které zavazují orgány činné v trestním řízení, aby postupovaly způsobem, který jim zákon určuje. Obzvláště § 2 odst. 5, kde je jasně řečeno, že orgány činné v trestním řízení mají postupovat ve prospěch i neprospěch obviněného nebo obžalovaného.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane Boku, promiňte mi, že vám vstoupím teď do řeči, ale upozorňuji vás, že těch deset minut uplynulo.
Pan John Bok Já se omlouvám, já jsem trošku nahluchlý.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dovolte, abych vás upozornila, že uplynulo těch deset minut. Prosím vás, abyste dokončil.
Pan John Bok Omlouvám se. Já to zkrátím.
Pokud by se stal ten zázrak, myslím, že pana prezidenta bych nezklamal, ani vás, ani své spoluobčany, pokud bych vykonával funkci veřejného ochránce práv. Neboť ochránce práv tady není proto, aby chránil občany proti výkonné moci. Ne. Je tady evidentně proto, aby vytvářel jakýsi dialog, ale zásadně aby chránil práva svých spoluobčanů.
Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu Johnu Bokovi a prosím dalšího z kandidátů, pana Jana Zahradníka.
Pan Jan Zahradník Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedo vlády a vážení její členové, je pro mě velkou ctí, že před vás mohu předstoupit a představit se vám jako kandidát prezidenta České republiky pro dnešní volbu veřejného ochránce práv.
To, že mne pan prezident navrhl jako jednoho ze svých dvou kandidátů, je pro mne největším oceněním, kterého se mi kdy dostalo, ale zároveň také velkým závazkem získat vaši podporu a přesvědčit vás o svých kvalitách pro vykonávání této funkce.
Institut veřejného ochránce práv nepatří mezi ty instituce České republiky, které by vzbuzovaly každodenní zájem médií. O to větší naděje však vyvolává u lidí, kteří se rozhodnou využívat jeho služeb, u těch našich spoluobčanů, kteří se beznadějně potýkají s arogancí některých úředníků, s nečinností některých úřadů, s pohrdáním právem či jeho absurdním výkladem. U lidí, kteří si nevědí rady a nenacházejí cestu ze situace, do které se při jednání s úřady dostali. Asi nejprve váhají, zda jejich podání bude mít smysl, zda ombudsman není jen dalším úřadem, který jejich žádost možná přijme, nějak vyhodnotí a nakonec odpoví dopisem, kterému stejně nebudou rozumět.
To, že tomu tak není, že se na veřejného ochránce práv obrací stále více lidí s důvěrou v pomoc, je bezesporu dílem dr. Otakara Motejla. On dal této instituci ducha, učinil ji respektovanou, využívanou, užitečnou a spolu se svými spolupracovníky vytvořil fungující kancelář, která je zárukou, že na jeho činnost bude jeho nástupce moci hodnověrně navázat.
Dovolte mi, vážené dámy a pánové, vážená paní předsedkyně, abych vám vysvětlil, z jakého důvodu se dnes ucházím o vaši podporu. Je to v první řadě důvěra prezidenta republiky, který mě jako kandidáta pro dnešní volbu navrhl. Do chvíle, než mi byla tlumočena jeho nabídka, jsem se institucí veřejného ochránce práv příliš nezabýval. Vím, že mě toto pravdivé přiznání může ve vašich očích znevýhodnit, ale nedá se nic dělat.
Za posledních 18 dní jsem však cílevědomě četl, studoval a přemýšlel a vzhledem k tomu, že jsem člověk zodpovědný, možná až nadmíru podle mínění mých blízkých, také procházel mnoha pochybnostmi. Postupně jsem ale získal naději, že pokud bych byl zvolen, tak bych se s touto funkcí dokázal úspěšně vypořádat. Věřím, že bych v ní mohl obstát a snad i uspět.
Nejvýznamnějším zdrojem této naděje je skutečnost, že mám zkušenosti z 20letého působení ve službách spoluobčanům, tedy v obecní a regionální samosprávě, kde jsem od roku 1990 členem jak zastupitelstva ve městě České Budějovice, tak i zastupitelstva Jihočeského kraje od roku 2000 a osm let jsem vykonával funkci jihočeského hejtmana. Tehdy jsem věnoval hodně času a energie setkávání s lidmi a pravidelným cestám do jihočeských obcí, kde jsem se setkával s lidmi, kteří za mnou přicházeli se svými starostmi, které přerůstaly přes jejich hlavu. Byly to starosti počínaje bytovými, rodinnými problémy přes sousedské neshody, majetkoprávní spory až po velmi citlivé otázky v oblasti zdravotní nebo sociální péče. Hodně těchto problémů pramenilo z nečinnosti nebo špatné práce úřadů, někdy dokonce i našeho úřadu. Vždycky jsme se snažili pomáhat. Někdy se nám to dařilo, někdy ne.
Práce hejtmana je také významně spjata s krajským úřadem a vyžaduje specifickou schopnost spolupracovat s jeho aparátem. Dokázat problém formulovat, jeho řešení zadat odborníkům, s nimi o něm diskutovat a také pak s důvěrou přijímat jejich rozhodnutí, srozumitelně je tlumočit veřejnosti, umět odlišit podstatné a nepodstatné. Důvěřovat, ale důsledně kontrolovat, dokázat šestým smyslem najít chyby a přátelsky na ně úředníky upozornit. Tato schopnost, myslím, je dobrou kvalifikací pro spolupráci s Kanceláří veřejného ochránce práv.
Pro vaše objektivní rozhodování však není důležité toto, ale hlavně je důležité, s jakým programem přicházíme. Já jsem především přesvědčen, že zákonné vymezení funkce ochránce práv je postačující a nevyžaduje žádné rozšíření, či dokonce ústavní zakotvení. Zákon říká přece naprosto jasně, jaké jsou pravomoci ombudsmanovy, kdy nesmí, kdy může a kdy naopak musí konat.
Tento institut by neměl být dalším stupněm soustavy správních úřadů a soudů, který by korigoval rozhodnutí na nižších úrovních. Hodnota tohoto místa je v tom, že má naopak otevírat zrak slepé spravedlnosti. Ideálním ochráncem práv občanů v mém vidění by tedy měl být člověk, který dokáže vnímat lidský rozměr práva a rozmotávat složitá přediva psaného řádu, v nichž to lidské občas nešťastně či osudově uvázne.
Je dána forma, rozhodující je obsah. Já bych se v tomto kontextu jako další prioritu pokusil přiblížit tento institut, institut veřejného ochránce práv, ještě více občanům. Nemyslím, že by mělo docházet ke zvyšování počtu podání. Pravdou ale je, že lidé, kteří mají problémy, často nevědí, jak je formulovat. Mají problém písemně uspořádat své myšlenky. Mají myslím možnost obracet se o radu na své poslance, senátory, starosty nebo hejtmany. Zatímco první dvě instituce jsou v zákoně jako místa pro potenciální příjem žádostí uvedeny, tak starostové a hejtmani nikoli. Tady si myslím, že by bylo dobře, kdyby bylo možné zorganizovat přímý přenos informací o podnětech, které se dostávají ke starostům obcí, případně k hejtmanům a podle jejich mínění by mohly být v pravomoci ombudsmana k této instituci. Motivací je poskytovat služby, pomáhat občanům zvládat jejich karamboly s úřady, ale také dávat zpětnou vazbu vám, kteří vlastně jste tvůrci soustavy našeho práva. ***