(15.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Zahajuji nyní projednávání bodu číslo 15. Je to
15.
Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Lubomíra Zaorálka, Jeronýma Tejce a dalších
na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 7/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 7/1 a za navrhovatele vidím, že se ujme slova pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážené kolegyně a kolegové, vážená paní předsedkyně, dovolte mi za předkladatele, za celou řadu předkladatelů ze sociální demokracie, prezentovat návrh zákona, kterým se snažíme o to, aby do českého právního řádu byla zavedena a umožněna přímá volba prezidenta České republiky. My jsme ten návrh podali hned vzápětí poté, co jsme byli zvoleni poslanci parlamentu, poté se na půdě organizačního výboru vznesla diskuse na popud kolegy poslance Marka Bendy, zda tento návrh je vůbec hlasovatelný. Já jsem rád, že se nakonec sněmovní legislativa vyjádřila v tom smyslu, že tento návrh zákona byl podán v souladu s pravidly, která jsou pro toto jednání Poslanecké sněmovny, a že tedy dnes tady můžeme začít diskusi o prvním návrhu zákona o přímé volbě prezidenta v tomto volebním období.
Já bych byl rád, aby tento návrh zákona, který krátce představím, postoupil do druhého čtení. Všechny politické strany, které jsou tady zastoupeny, ať už více či méně, podporovaly myšlenku zavedení přímé volby prezidenta ještě v tomto volebním období tak, aby ten příští prezident mohl být zvolen přímo již v roce 2013.Vím samozřejmě, že existují různé názory na podobu oné volby. Vím, že koalice teď ještě stále nedosáhla shody na tom, jakým způsobem by prezident v té přímé volbě měl být volen. My jsme jako sociální demokraté předložili jeden návrh, dvoukolovou volbu, která může být v jednom případě i tříkolová. V zásadě se jedná o volbu, kterou známe z voleb do Senátu, tedy že je dvoukolová, do druhého kola postupují kandidáti dva s nejvyšším počtem hlasů a pak se samozřejmě mezi nimi rozhodne. Ten případ hypoteticky třetího kola může nastat v případě, že by došlo k rovnosti hlasů, ale to asi nelze úplně předpokládat. Na druhé straně jsou dvě možnosti - buďto třetí kolo, nebo volba losem, což myslím, že přece jenom to hlasování lidí je vhodnější.
Návrh, který tady předkládáme, má samozřejmě kromě zavedení přímé volby snahu určitým způsobem i upřesnit a korigovat pravomoci prezidenta, někde je mírně zvýšit, jinde je mírně snížit, tedy snížit v tom smyslu, že budou vyžadovat kontrasignaci, tedy spolupodpis členů vlády.
Já bych si tedy dovolil postupně jednotlivé body, kterých se tento zákon týká, zmínit.
Prezident by byl volen tajným hlasováním na základě všeobecného rovného a přímého volebního práva, tedy tak, jak se konají volby v České republice. Navrhovat kandidáta by mohly v zásadě dvě skupiny kategorií - jednak poslanci, kterých by muselo být 40, nebo senátoři, kterých by muselo být 17, anebo jakýkoli občan, který dosáhl věku osmnácti let, pokud by pro toto získat petici s podpisy 50 000 obyvatel České republiky. Můžeme samozřejmě diskutovat nad tím, zda 50 000 podpisů je málo, nebo moc, ale to myslím, že by nám nemělo bránit v tom, abychom se na tomto principu shodli. My jsme přesvědčeni, že by bylo dobré, aby okruh navrhovatelů byl skutečně rozšířen všeobecně, aby to privilegium navrhovat nezůstalo jen na politicích a politických stranách.
O způsobu volby jsem již hovořil. Já bych se přimlouval skutečně za to, abychom se na úrovni ústavního zákona a na úrovni zákona o přímé volbě prezidenta již dohodli, abychom neexperimentovali s tím, že například, tak jak tady byly návrhy v minulém funkčním období od některých členů vlády, bychom navrhovali pouze zavedení změny Ústavy v tom smyslu, že prezident se volí přímo, a pak ponechávali a odkládali tu diskusi jak na Poslanecké sněmovně a Senátu, protože pak by ke shodě nakonec dojít nemuselo. Myslím, že bude daleko jednodušší, když si to vydiskutujeme rovnou.
Prezident, který by byl takto volen, by mohl být podle našeho návrhu odvolán, a to lidem, ve stejném hlasování, v jakém je volen. K tomu, aby se takovéto hlasování mohlo uskutečnit, by bylo nutné, aby s tím souhlasila a aby to navrhla jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. Pokud by však prezident odvolán v tomto hlasování lidem nebyl, tedy veřejnost by dala za pravdu prezidentovi, resp. podpořila by jeho setrvání ve funkci, pak by prezidentu jako určitá sankce náležela možnost rozpustit Poslaneckou sněmovnu, která toto hlasování navrhla. To by mělo být určitým způsobem vyrovnání rolí prezidenta a Poslanecké sněmovny.
My také navrhujeme, aby určitým způsobem byla omezena imunita prezidenta republiky pouze na funkční období, tak jak je to navrhováno i v návrhu, který se týká poslanců a senátorů. Domníváme se, že prezident by v této věci neměl být nějakou zásadní výjimkou.
Navrhujeme také, aby byla v případě abolice, tedy možnosti prezidenta přerušit nebo zastavit trestní stíhání konkrétního pachatele, vyžadována kontrasignace příslušného člena vlády, tedy ministra spravedlnosti. V těch ostatních případech udělení milosti nic neměníme, nicméně domníváme se, že v případě, kdy to trestní stíhání má být zastaveno nebo přerušeno ještě v době, kdy není dokončeno, tedy v době, kdy nemají možnost soud a další orgány jako státní zástupce rozhodnout o tom, zda ten člověk je vinen, či nevinen, by takovýto zásah měl být činěn pouze se souhlasem ministra spravedlnosti, tedy s garancí moci výkonné.
Navrhujeme, aby v případě předsedy a místopředsedů Nejvyššího správního soudu nadále nebyla nutná spoluúčast podpisu členů vlády, tak jak je tomu nyní. Chceme, aby prezident v této věci měl určitým způsobem rozšířeny pravomoci a srovnali jsme tak situaci v případě soudců Nejvyššího správního soudu se soudci Nejvyššího soudu, kde tato kontrasignace není vyžadována.
Naopak jsme přesvědčeni, že bankovní rada České národní banky, která má poměrně velké pravomoci např. při zavedení nucené správy v bankách anebo určování měnové politiky v České republice, má povahu orgánu moci výkonné, jejímž vrcholem je vláda, a proto navrhujeme, aby v této věci naopak při jmenování členů bankovní rady prezident na rozdíl od současného stavu byl nucen vyžádat si souhlas předsedy vlády či pověřeného člena.
V případě dalších změn bychom rádi, aby bylo možné prezidenta žalovat u Ústavního soudu nejen pro velezradu, tedy na návrh Senátu, tak jak je to současně upraveno, ale aby také prezident byl odpovědný za dodržování ústavního pořádku. V současné době jediná možnost je žalovat prezidenta pro velezradu a to je v zásadě možnost jen hypotetická a porušení ústavního pořádku postihnout není možné. My navrhujeme, aby tak jako Senát může navrhovat a žalovat prezidenta u Ústavního soudu pro velezradu, mohla Poslanecká sněmovna v případě hrubého porušení ústavního pořádku prezidentem žalovat jej u Ústavního soudu, a jsme přesvědčeni, že to, že by toto rozhodování probíhalo na půdě Ústavního soudu, kde jsou soudci navrhováni prezidentem, je dostatečná záruka nezávislosti tohoto rozhodnutí. ***