(14.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
V tuhle chvíli tady máme ministra financí, který před volbami tvrdil, že nebude zvyšovat daně. Teď tady na stole máme návrh na to, aby se zpětně zdanilo stavební spoření 50 procenty. Teď tady na stole máme návrh na to, aby se zavedla daň z hlavy, to znamená, aby se každému poplatníkovi snížila roční sleva na dani o 1200 korun. A za rohem máme další zvyšování daní. Představitelé vlády opakují, že chtějí zvýšit daň z přidané hodnoty, zvýšit sníženou sazbu ze současných 10 možná až na 17 %. Tak to je ono nezvyšování daní, o kterém jsme slyšeli tak dojemně vyprávět před volbami do Poslanecké sněmovny. Já myslím, že to je popření všech předvolebních slibů. Ta zpětná 50procentní daň na stavební spoření je v rozporu s tím, co vládní strany, zejména ODS a TOP 09, slibovaly před volbami. Ale myslím si, že je to ještě horší než pouhé popření volebního slibu. Tento způsob chování vlády vůči občanům, snaha zpětně zdanit stavební spoření, podlamuje důvěru občana ve stát.
Tahle vláda hovoří o tom velmi často, že chce, aby si lidé více spořili na důchod. Vláda říká, že je potřeba udělat důchodová reforma, která bude motivovat občany k tomu, zejména ty mladé, aby si více spořili na důchod. Jak si mají lidé více spořit na důchod? Jak mají důvěřovat státním systémům podpory důchodového spoření, jestliže vláda takovýmto způsobem zasáhne do dlouhodobě fungujícího systému stavebního spoření, kterému důvěřuje 4,5 milionu obyvatel naší země? Jak chcete vysvětlovat mladému člověku, kterému je 25 let, že si má 30 let spořit na důchod v systému důchodového spoření a že vláda dodrží to, co slibovala? Že zachová daňové úlevy, že zachová státní příspěvek - když současně každý den vidí v televizi ministra financí, který porušuje slib, který dal stát občanům této země ve formě zákona, ve formě smluv, platných smluv, které lidé podepsali se stavebními spořitelnami. Oni tam mají vázané své finanční prostředky. Řada rodin se uskromnila jenom proto, aby našetřila finanční prostředky pro sebe na zajištění bydlení, pro své děti na zajištění bydlení. Lidé si nemohou ty peníze vybrat. Ty prostředky tam jsou vázané a vláda naruší důvěru, kterou lidé mají ve stát takovýmto zásadním způsobem.
Jestliže se to stane, jestliže to tady připustíme, v Poslanecké sněmovně, tak do budoucna zhoršujeme podmínky pro vytvoření smysluplné důchodové reformy. Prostě lidé přestanou státu věřit. Už mu nebudou věřit vůbec nic. Sníží se autorita nejenom ministra financí, ale sníží se autorita vlády jako takové. Sníží se i autorita této Poslanecké sněmovny, jestliže s něčím takovým vyjádří svůj souhlas.
Myslím, že v tuhle chvíli nejde ani tak o šest, šest a půl miliardy korun, které vláda ukradne z účtů čtyřem a půl milionu občanů. Prostě ukradne. Ne. Tady jde o důvěru občanů ve stát. A já se divím, že vláda, která o sobě tvrdí, že je pravicová, že je odpovědná, že je konzervativní, podlamuje něco tak zásadního, jako je důvěra občanů ve vlastní zemi. Ve vlastní vládu. To se nedá napravit. Důvěra se získává dlouho, ale ztratí se během jediného okamžiku. Tohle může být ten okamžik.
Já chápu ministra financí, že se snaží zajistit dodatečné příjmy do státního rozpočtu. Chápu to. Slíbil před volbami něco, co dnes nemůže dodržet. I on pochopil po volbách, i on pochopil, že bez zvýšení daní se konsolidace státního rozpočtu neobejde. Ačkoli před volbami sliboval pravý opak. Dokážu to lidsky pochopit. Ale myslím si, že by neměl dělat chybu, kterou dělá, protože zhoršuje výchozí pozice pro jakékoli příští reformy, ve kterých vláda bude chtít podniknout dlouhodobé kroky napříč roky, napříč desetiletími a bude chtít pozornost a důvěru svých vlastních občanů.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, já si myslím, že tohle není obyčejná parametrická změna zákona o stavebním spoření. Netvařme se, že se tady jedná o nějaký administrativní krok, který nikomu nevadí, který koneckonců pomůže státní kase, příjmům státního rozpočtu. Tohle je klíčová principiální záležitost.
Nechci tady vyhrožovat Ústavním soudem, to sem myslím nepatří. Já jsem pln optimismu a doufám, že tato Poslanecká sněmovna něco takového neschválí. Ale jestliže by náhodou k tomu došlo, kdyby skutečně k tomu náhodou došlo, že tato Poslanecká sněmovna zasáhne do platných smluv, zpětně, neočekávaně zdaní státní podporu za stavební spoření, pak si myslím, že je to typický příklad, kdy bychom se měli zeptat Ústavního soudu, zda je to v souladu se zásadou přiměřenosti, přiměřeného zásahu ve prospěch veřejného zájmu. Vláda má právo ve prospěch veřejného zájmu zasáhnout. Má právo to udělat na základě zákona. Ale je vázána určitými limity. Nemůže to dělat zcela svévolně. Tohle je svévole vlády. Je to svévole vlády vůči pokojným občanům, kteří uvěřili zákonu, uvěřili platným smlouvám a na základě toho obětovali část svých rodinných rozpočtů ve prospěch stavebního spoření. Tohle není jednoduchá parametrická změna.
V minulosti docházelo ke snížení příspěvku na stavební spoření. Já sám jsem na tomto místě obhajoval snížení příspěvku na stavební spoření před několika lety. Ale nikdy jsme nezasáhli do platných smluv. Vždy jsme ty parametrické změny mířili na budoucnost. A ony přinesly logicky úsporu. V tomto dokumentu se jasně hovoří o tom, že kdyby se neudělalo vůbec nic v systému stavebního spoření, tak roční pravidelné náklady státu se stabilizují zhruba na částce 10 miliard korun. Před osmi lety to bylo 16 nebo 17 miliard korun. Po těch parametrických změnách, které jsme provedli v roce 2003, se snížily postupně příspěvky státu až na těch stávajících 12 až 13 miliard korun. Pokud bychom neudělali vůbec nic v tuto chvíli, tak bude autonomně pokračovat pokles státního příspěvku a stabilizuje se někde kolem 10 miliard korun ročně. Do tohoto systému pak je možné zasáhnout. Ale podle mého názoru nikoli zpětně. Nikoliv zásahem do stávajících smluv a nikoliv tou velmi pochybnou a podvodnou metodou zpětného retroaktivního zdanění podpory formou jakési speciální daně.
My jsme připraveni diskutovat jako sociální demokraté o parametrických změnách všude tam, kde stát podporuje finanční produkty, kdy poskytuje ze státního rozpočtu podporu finančním produktům. Najděme metodu, jak tu podporu srovnat tak, aby nebyly porušovány principy hospodářské soutěže. Proč ne? Ale neobětujme tomu základní důvěru, kterou mají občané v Českou republiku. O to jsem chtěl poprosit. A také bych chtěl poprosit o to, aby skutečně teď proběhla obecná debata o tom, do jakého rámce rozpočtové, hospodářské a sociální politiky jsou tyto tři nebo čtyři zákony zasazeny, neboť o nich nemůžeme hovořit izolovaně, ony spolu souvisí, souvisí se státním rozpočtem a souvisí také s dlouhodobou vládní rozpočtovou a hospodářskou politikou.
Děkuji. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji, to byl pan poslanec Sobotka. Nyní jsou zde dvě vystoupení s přednostním právem. Pan ministr financí Miroslav Kalousek, poté pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, velmi se omlouvám, budu-li teď hovořit poněkud zastřeným hlasem. Nicméně ten vichr upřímných emocí, který zavanul projevem pana poslance Sobotky, mi vehnal slzy do očí a stiskl mi hrdlo. Já se přesto přemůžu a dovoluji si tiše říct několik obecných poznámek.
Tou první poznámkou, která hovoří ke zvýšení daní, jejich přijatelnosti či nepřijatelnosti a předvolebním slibům, bych rád řekl, že je zatracený rozdíl, jestli zvyšujeme daně těm, kteří si ty prostředky vyprodukovali svou vlastní prací, anebo zda zatěžujeme odvodem státní příspěvek. Státní příspěvek, který není žádnou zásluhou tvořivosti, pracovitosti, prostě někdy v minulosti zákonodárce určil nějakému chování nějakou výši státního příspěvku, to je mandatorní výdaj, skoro totéž jako sociální dávka. A my ho teď podrobujeme srážkové dani, čímž neděláme vlastně nic jiného, než že nadále ten příspěvek poskytujeme, pouze v menší míře, v tomto případě v poloviční míře. ***