(14.30 hodin)
(pokračuje Šincl)
Dovolte mi, abych upozornil na to, že návrhem této novely je dle mého názoru dotčena ústavní zásada ochrany oprávněného očekávání v rámci již existujících právních vztahů, která vyplývá z ústavního deklarování České republiky jako demokratického právního státu - čl. I odst. 1 Ústavy České republiky. Z toho důvodu avizuji, že v podrobné rozpravě podám návrh na zamítnutí v prvním čtení.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, kdo je přihlášen do obecné rozpravy. Pan poslanec Bohuslav Sobotka se hlásí jako první, ale ... (Ministr Kalousek se z místa navrhovatele obrací k paní předsedající.) Je obecná rozprava v prvém čtení. Obecná rozprava je zahájena v prvém čtení. A jsme v obecné rozpravě. Do té se první přihlásil pan kolega Sobotka. Budete mít poté příležitost, pane ministře, vystoupit hned po něm v obecné rozpravě.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já musím říci, že jsem poněkud zklamán. Já jsem očekával, že předtím, než začneme projednávat návrhy zákonů, které se týkají vlastně příjmů a výdajů státu v příštím roce a které přímo souvisejí se zákonem o státním rozpočtu, který ještě nepřišel na pořad jednání, se dozvíme něco víc než jen prosté odůvodnění k jednomu z návrhů, které mění parametry systému stavebního spoření. Očekával bych, že vystoupí buď pan předseda vlády, nebo pan ministr financí a vysvětlí nám celkový záměr vlády, celkovou koncepci, filozofii, politiku v oblasti hospodářství a financí, kterou vláda chce v příštím roce realizovat a v jejímž důsledku vláda chystá mimo jiné také změny v systému stavebního spoření. Toto mi chybí. Myslím si, že by bylo skutečně dobře, kdyby tyto návrhy zákonů, které vládní koalice prosadila na program dnešního jednání, byly zarámovány vizí toho, co tedy vláda chce ve skutečnosti udělat, čeho chce dosáhnout, co to bude znamenat pro Českou republiku a její obyvatele. To je poznámka číslo 1.
Poznámka číslo 2. A tady také nezaznělo ani slovo omluvy. Já jsem se díval na předvolební závazky všech tří koaličních stran - co tam ty koaliční strany říkaly o stavebním spoření. Zaznamenal jsem výroky představitelů Občanské demokratické strany, konkrétně současného ministra průmyslu a obchodu Kocourka, který před volbami ujišťoval občany, že ODS nepřipustí žádné zásahy do podpory stavebního spoření. Opakovaně tato věc byla publikována v tisku. A já jsem přesvědčen o tom, že velká část voličů, kteří ještě ODS zbyli a kteří ODS volili v květnu letošního roku, volila ODS s tím, že počítala, že tato politická strana nebude snižovat podporu stavebního spoření, natož zpětně. Díval jsem se také na vyjádření strany Věci veřejné. V žádném veřejném výroku představitelů strany Věci veřejné nezaznělo, že by se tato strana chystala omezit podporu stavebního spoření, natož zpětně. Nic takového tam nebylo. Upřímně řečeno, jediný, kdo toto říkal před volbami, byl pan tehdy poslanec, dnes ministr Miroslav Kalousek, který hovořil o tom, že by se podpora stavebního spoření snížit měla. Ale ani pan Kalousek nehovořil o tom, že by se to mělo udělat daní, kterou se zpětně zdaní stavební spoření na základě platných smluv, a to dokonce podpora, na kterou lidé mají nárok na základě vkladů, které skládali ještě v letošním roce.
Konstatuji tedy na úvod, že návrh na omezení podpory stavebního spoření nebyl součástí volebního programu ODS, nebyl součástí volebního programu strany Věci veřejné a byl součástí volebního programu strany TOP 09. Předpokládám tedy, že jak ODS, tak Věci veřejné vyhověly straně TOP 09 a převzaly velkou část jejího volebního programu i v této věci, v oblasti podpory stavebního spoření. Poznámka číslo 2.
Poznámka číslo 3. Myslím si, že stojí za to, aby zde, v Poslanecké sněmovně, proběhla zevrubná diskuse o tom, do jaké míry má vláda právo zasahovat takovým způsobem v rámci hypotetické ochrany veřejného zájmu. Domnívám se, že toto právo vlády není neomezené, že vláda by měla respektovat legitimní očekávání občanů a respektovat důvěru občanů v platné zákony naší země a v ústavu naší země. Vláda by neměla jednat tak, aby porušovala základní principy právního státu. A mezi základní principy právního státu také patří legitimní očekávání každého občana - jestliže se budu chovat na základě platných zákonů, tak se setkám s právy a povinnostmi, které mi tyto legitimní zákony ukládají a garantují.
Co se tedy v naší zemi stalo? Pan ministr financí Kalousek zde hovořil o tom, že institut stavebního spoření využívá 4 až 4,5 milionu občanů České republiky. Čtyři miliony občanů České republiky se chovaly a chovají v souladu s platnými zákony. Spoří v rámci státem podporovaného systému stavebního spoření. Čtyři miliony občanů mají podepsané platné smlouvy se stavebními spořitelnami na základě zákonů, které platí v naší zemi. A najednou přijde vláda, přijde ministr financí, který tvrdí, že tyto smlouvy už platit nebudou. A dokonce přijde vláda a řekne, že zpětně zdaní mimořádnou daní ve výši 50 % příspěvek, který náleží občanům za úspory, které ušetří v letošním roce.
Ti lidé si nemohou své peníze vybrat. Oni je tam musí ponechat v rámci šestiletého spořicího cyklu. To znamená - občan má vázané finanční prostředky v rámci šestiletého spořicího cyklu, důvěřoval zákonům republiky, důvěřoval smlouvám, které má podepsané se stavební spořitelnou, a najednou zjistí, že místo toho, aby v rámci tohoto legitimního očekávání získal příspěvek na své stavební spoření, přijde vláda a tento příspěvek mu jednorázovou mimořádnou daní z příjmů zpětně zdaní ve výši 50 %. To je v rozporu jak s platnými smlouvami, které garantují plný státní příspěvek, tak je to také v rozporu s legitimním očekáváním občana, že něco takového se v civilizované zemi a v právním státě prostě nestane.
Myslím si, že pokud se podíváme na ty návrhy, které vláda předkládá, jsou tam jistě návrhy, které jsou nespravedlivé, jsou tam návrhy, které jsou sociálně absolutně necitlivé, a pak jsou tam návrhy, které jsou zcela v rozporu s principy slušnosti a s principy liberálního právního státu. Je to absurdní, že vláda, která o sobě tvrdí, že ji tvoří pravicové či pravicově liberální či pravicově konzervativní strany, pošlapává jeden ze základních principů liberálního právního státu - legitimní očekávání občana - a také omezení veřejné moci, neboť nelze zasahovat neomezeně ve prospěch veřejného zájmu. I zásahy vlády ve prospěch veřejného zájmu mají své limity. A to konstatoval již v minulosti také Ústavní soud. Zásah ve veřejném zájmu má své limity a vláda, tato vláda, si nemůže dělat, co se jí zlíbí. Zejména ne tam, kde lidé mají pevně uzavřené smlouvy. A zejména ne tam, kde lidé jednají na základě platných zákonů České republiky.
Já si myslím, že tohle je velmi absurdní situace. Já si vzpomínám na to, že před volbami tady vystupovala řada politiků, kteří říkali: Nebudeme zvyšovat daně. Miroslav Kalousek, současný ministr financí, opakovaně vystupoval v médiích a říkal: My provedeme fiskální konsolidaci bez toho, aniž bychom zvyšovali daně. ODS ve své volební kampani vyprávěla totéž: My chceme srovnat schodek státního rozpočtu a nebudeme zvyšovat daně jako ti zlí sociální demokraté. Všichni se před volbami shodli na tom, že zlí sociální demokraté chtějí zvyšovat daně a že jenom ty hodné pravicové strany, ODS a TOP 09, daně v žádném případě zvyšovat nebudou a jako mávnutím kouzelného proutku odstraní schodek státního rozpočtu. Je to hezké. Teď vidíme ten kouzelný proutek. Co to vlastně je? Možná to ani není proutek. Je to vlastně bič. Bič na daňového poplatníka. ***