(10.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já si myslím, že je důležité zdůraznit, že současný stav českých veřejných rozpočtů je ovlivněn dvěma základními příčinami. První příčinou je hospodářská krize, ke které došlo. Samozřejmě, vláda ji nemohla zastavit, mohla se snažit pouze zbrzdit její dopady na české veřejné rozpočty, ale první polovinou současného deficitu jsou skutečně dopady globální hospodářské krize. Vinu na druhé polovině schodku mají chyby, ke kterým došlo právě v době vlády Mirka Topolánka.
Já si myslím, že je velmi zajímavé, že v debatě zatím nepadla zmínka o Řecku, pokud si uvědomíme, že na strašení Řeckem byla založena velká část volební kampaně jak Občanské demokratické strany, tak i strany TOP 09. Myslím, že v tuto chvíli už vláda řecký strašák nepotřebuje, a tak ho odložila. V této souvislosti je ale důležité připomenout, co se dělo v Řecku předtím, než tam vypukla hospodářská krize, co se dělo v Řecku předtím, než došlo k ohrožení jeho ratingu. V Řecku pět let před krizí vládla pravicová Nová demokracie. Pět let před krizí tato řecká vláda snižovala daně. Pak se ještě pustila do experimentu s pořádáním olympijských her. Právě chybná politika v daňové oblasti do značné míry podrazila nohy stabilitě řeckých veřejných rozpočtů a byla poslední kapkou, která přispěla k realizaci velké řecké krize.
Česká republika není Řecko. Česká republika je šestý nejméně zadlužený stát v rámci Evropské unie. Přesto řecká karta byla intenzivně používána před volbami a byla používána velmi demagogickým způsobem. Pokud bych měl ale najít alespoň jeden prvek, který měla společná politika Topolánkovy vlády a politika řecké pravicové vlády před krizí, tak to bylo právě snižování daní - snižování daní firmám a snižování daní fyzickým osobám. To byla stejná chyba. Stejnou chybu udělala řecká pravicová vláda a stejnou chybu udělala vláda Mirka Topolánka ve své daňové politice. To podseklo daňové příjmy Řecka a bylo to poslední kapkou k jeho krizi a tato politika Miroslava Kalouska a Petra Nečase podkopla i stabilitu českého státního rozpočtu a vedla také k tomu, že v roce 2009 jsme měli největší schodek státního rozpočtu v naší historii 224 mld. korun. To byl absolutně rekordní schodek státního rozpočtu a byl to poslední státní rozpočet, který ještě připravovala vláda Mirka Topolánka.
Souhlasím s tím, že politika této vlády, jak zmínil premiér Nečas, navazuje na politiku vlády Topolánka, a platí také, že tato vláda se musí vypořádávat s důsledky chyb, které způsobila Topolánkova vláda. Mimo jiné je to zvláštní, že poté, kdy Miroslav Kalousek působil jako ministr financí řadu let v této vládě Mirka Topolánka, působil tam i Petr Nečas, tak v tuto chvíli ještě stále musí řešit obrovský strukturální deficit státního rozpočtu.
Pokud se podíváme na vývoj našeho veřejného dluhu, Česká republika patří mezi nejméně zadlužené státy v rámci Evropské unie. V době, kdy končila vláda sociální demokracie na podzim roku 2006, byl podíl veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu stabilizován na úrovni zhruba 29 % HDP. V tuto chvíli se veřejný dluh na konci letošního roku k poměru k hrubému domácímu produktu bude pohybovat někde možná kolem 37, 38 % hrubého domácího produktu.
Pokud se podíváme na nárůst veřejného dluhu v uplynulých letech, je jasné, že se zvýšil jeho podíl na hrubém domácím produktu, čili veřejný dluh rostl. Veřejný dluh rostl v uplynulých letech i nominálně. Od roku 2007 se zvýšil do letošního roku o 440 mld. korun, čili 440 mld. korun nárůstu čistého státního dluhu České republiky. To je částka, která tvoří v tuto chvíli zhruba jednu třetinu celého veřejného dluhu, kterým Česká republika disponuje. To znamená od roku 2007 narostl český veřejný dluh v zásadě o 440 mld. korun a to je třetina celkového současného zadlužení.
Já to říkám proto, abychom si uvědomili, jaký podíl má současná vláda a lidé, kteří jsou v ní zastoupeni, a politické strany, které jsou ve vládě zastoupeny, na celkové výši veřejného dluhu naší země. Ten podíl je značný, je nezpochybnitelný a mě velmi mrzí, že ani ministr financí Kalousek ve svém vystoupení, ani předseda vlády Petr Nečas se k této odpovědnosti a spoluodpovědnosti za celkovou výši veřejného dluhu České republiky nepřihlásili. Nebylo tam ani jediné slovo pokory, nebylo tam ani jediné slovo o tom, že je zde i určitá odpovědnost lidí, kteří sedí v současné vládě, za to, jak velký je veřejný dluh a jaké je současné tempo zadlužování České republiky.
Pan premiér Nečas zde hovořil o tom, že samotný nástup jeho vlády znamenal zlepšení ratingu České republiky. Já bych ho chtěl ujistit, že rating České republiky u všech tří klíčových ratingových agentur, které jsou relevantní pro prodej státních dluhopisů, se postupně zlepšuje počínaje léty 2000 až 2002. Od těchto let, od roku 2002, nedošlo u žádné z těchto tří ratingových agentur ke zhoršení ratingu České republiky a od tohoto období se rating České republiky pouze zlepšuje. Bylo by to samozřejmě velmi negativní, kdyby za této vlády došlo ke zhoršení ratingu České republiky, když od roku 2002 ani u jedné z těchto tří ratingových agentur nedošlo ke zhoršení ratingového hodnocení České republiky a naopak můžeme sledovat kontinuitu postupného zlepšování ratingu, a to počínaje počátkem této dekády, to znamená léty 2000 až 2002. Jestliže ratingové agentury zlepšily výhled České republiky, tak to bylo na základě toho, že se vláda přihlásila ke konvergenčnímu programu, který schválila vláda Jana Fischera. Byl to ale konvergenční program, k jehož dodržení se před volbami hlásily všechny významné politické strany. I kdyby vládu sestavila sociální demokracie, která volby vyhrála, i kdybychom my sestavili vládu jako vítězové voleb po těchto volbách do Poslanecké sněmovny, tak bychom respektovali konvergenční program a respektovali bychom stanovené cíle pro snižování schodku státního rozpočtu.
I sociální demokracie se domnívá, že dluh, který byl vytvořen v uplynulých letech, tempo zadlužování, které se zvýšilo v létech 2008, 2009, 2010 do současných neuvěřitelných obrátek, je potřeba zpomalit. My se přece nelišíme ve snaze snižovat tempo zadlužování naší země zpět pod 3 % HDP na úroveň, kde bylo v létech 2004, 2005, 2006. Naším cílem je snížit tempo zadlužování a zpomalit nárůst veřejného dluhu, ale lišíme se v cestách, které bychom pro rozpočtovou konsolidaci naší země zvolili. V tom je ten základní rozdíl mezi přístupem současné vlády a přístupem České strany sociálně demokratické.
My se domníváme, že břemeno rozpočtové konsolidace by mělo být rozloženo rovnoměrněji. Za prvé by mělo být rozloženo rovnoměrněji mezi zvýšení příjmů státu a škrty. Je jasné, že každá rozpočtová stabilizace musí být založena na omezení výdajů, ale současné také na zvýšení příjmu. Neplatí ona teze, kterou velmi často opakuje ministr financí Kalousek o tom, že rozpočet státu je stejný jako rozpočet domácnosti. To prostě není pravda. Charakter státního rozpočtu je jiný. Jestliže máte domácnost a zjistíte, že máte rozdíl mezi příjmy a výdaji, tak pokud omezíte výdaje, tak to neovlivní vaše příjmy. Stát se chová jinak. Pokud máte státní rozpočet, pokud omezíte výdaje, tak velká část omezení výdajů se vám vždy vrátí i v podobě určitého omezení příjmu. Je to prostě tak. Výdaje státu souvisí současně i s jeho příjmy. Výdaje domácnosti nejsou na příjmy domácnosti navázány takovým způsobem, jako je to u státního rozpočtu. Čili neplatí teze, že státní rozpočet se chová stejně jako rozpočet domácnosti - státní rozpočet je rozpočtem svého druhu.***