(11.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
A vůbec nejlepší zprávou z tohoto rozpočtu je ovšem to, že pan ministr Kalousek po sekyře ve státním rozpočtu 224 miliard korun v roce 2009 - já uznávám, že část, možná podstatná část, nejméně polovina z tohoto deficitu ročního byla v důsledku dopadů krize - rozpočtové sekyře zřejmě blízké pásmu 180 až 200 miliard korun v tomto roce, o tom jsme vůbec nehovořili. Já jenom připomínám, že za devět měsíců tohoto roku schodek státního rozpočtu dosáhl 100 miliard korun a ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku schodek za tři měsíce dosáhl 105 miliard korun. Takže kdybych tyto dvě částky mechanicky - já uznávám, není to příliš ekonomické - ale mechanicky kdybych je sečetl, dostávám se k částce 205 miliard korun. Pan ministr tady hovořil o vázanosti 32 miliard korun ve státním rozpočtu. No, přiznám se, že mne neuklidnil. V příštím roce se zatíná sekera na 135 miliard korun, což by byl druhý nejlepší výsledek v kariéře pana ministra financí. Na kejkle s rozpuštěním rezerv vytvořených sociálně demokratickou vládou a chlubení se nízkým nominálním deficitem z roku 2008 už mu asi nikdo neskočí. Jenom připomínám, že v roce 2008 to bylo nominálně 20 miliard deficitu, 50 miliard zkonzumovaných rezerv, takže 70 miliard reálného deficitu.
Ale vážně. Rozpočet roku 2011 skutečně není navržen jako reformní. Je to rozpočet, který se vyznačuje vysokou kreativitou ve škrtání peněz ber kde ber, peněz směřujících k obyčejným lidem a nízkou kreativitou v oblasti generování dalších příjmů státu. Je jednostranně zaměřen na výdajovou stránku, což by bylo dobře, kdyby úspory byly činěny s vědomím jejich důsledků a s rozumem. Opomíná podporu růstu, tedy příjmovou stránku. Kdyby vláda občanům předložila určitou vizi a cíl tak, aby viděli smysl obětí, které budou nuceni podstoupit, jistě by to občané taky nějakým způsobem politicky honorovali. Například i v právě proběhlých volbách senátních, doplňovacích senátních volbách a volbách komunálních.
Zcela chybí zájem na odstranění kuriózní daňové reformy zavedené právě za Topolánkovy vlády, která nás stojí ročně zhruba 80 miliard korun. Zcela chybí podpora čerpání evropských peněz, ba naopak tento rozpočet je vyloženě antidotační. Rozpočet počítá s praktickým utlumením investiční činnosti. Proaktivní politika státu téměř mizí.
Marginální z hlediska objemu, ale zásadní z hlediska budoucnosti je například rušení našich obchodních zastoupení v zahraničí. Podpora exportu se smrskla na prohlášení a možná očistu České exportní banky. Co vyleze z útrob této banky po čtyřletém řádění managementu jmenovaného předchozí vládou, může být podle mého názoru další těžká rána našim veřejným rozpočtům.
Státní rozpočet ve svých důsledcích sníží příjmy drtivé většiny obyvatelstva. Přímo státním zaměstnancům, klesne-li ovšem jejich koupěschopnost, samozřejmě se to promítne i například v příjmech živnostníkům. Škrty v investičních výdajích omezí stavební výrobu a na ni napojená odvětví. Přitom soukromá spotřeba právě v oblasti investic - soukromé investice se nějak zvlášť nezotaví v tom příštím roce, tak aby nahradily pokles veřejných investic.
Silná koruna a proexportní nečinnost vlády ztěžuje život exportérům. Podle mého názoru nás nečekají hezké příběhy a hezké časy. A nebude to dáno bankrotem země či jejím předlužením. Ani jedno ani druhé není v tuto chvíli reálnou hrozbou. Naši pozici jedné z nejméně zadlužených nejen evropských, ale světových ekonomik už snad nebude nikdo zpochybňovat. Žádné volby za týden nejsou. Rizikovou prémii státního dluhu, která je zhruba 0,75 % nad bezrizikovou sazbu, nám může závidět drtivá většina evropských ekonomik. A jestli si to přivlastňuje pan premiér, myslím, že to není ekonomicky podložené. Koneckonců ta sazba se týká dlouhodobých cenných papírů, které jsou prodány. Rizika neprodejnosti státních dluhopisů jsou mýtus, aspoň v našem případě. Mýtus, který se už jako zcela zavádějící nebo účelově zavádějící ukázal. Ale uznám, že je možné tím strašit.
Problémy budou gradovány díky tomu, že vláda nepodporuje zdravý růst země. Naše problémy budou vyplývat z toho, že se vláda drží dogmat neoliberální teorie, která se ukazuje jako překonaná. Naše problémy budou vyplývat z toho, že se nedokážeme v zemi vypořádat s korupcí. Už jsme se propadli za další africký stát, jak jsem se dozvěděl. No, není to zřejmě konec.
Naše problémy budou vyplývat z toho, že tato vláda rezignuje na svou funkci ochránce lidí a dobrého správce země. Stát je služba. Občan očekává od státu servis. Tento rozpočet mu ho nedá. Nabídne mu škrty, omezenou nabídku služeb, pokles rozsahu veřejných služeb, méně policistů, zhoršení kvality života. Takto navržený rozpočet je alespoň pro mne nehlasovatelný. Hlasováním pro tento rozpočet bych rezignoval na představu o aktivní politice růstu. Na to, že stát je zde od toho, aby občanovi sloužil, nikoli naopak. Tak jako si finanční trhy bezostyšně zvykly na to, že vlády a občané sanují jejich chyby a ztráty, tak si tato vláda myslí, že občané budou sanovat špatně nastavené hospodaření státu z Topolánkových dob. Tento rozpočet rezignoval na snahu ochránit české obyvatelstvo před dopady hospodářské krize.
Státní rozpočet rezignuje na podněty k mobilizaci soukromé poptávky. Rezignuje na hospodářský růst a předpokládá, že krize je již za námi. Kéž by. Pokud ne, bude tento rozpočet dalším hřebíčkem do rakve tragikomického představení dvou pravicových vlád.
Zkušenost s Topolánkovou vládou učinila česká veřejnost sama. Teď nezbývá, než aby učinila zkušenost s vládou Nečasovou a Kalouskovou. Budu držet palce veřejnosti, aby tato zkušenost, až bolestivá, nebyla zkušeností definitivní. Nebudu se však na škody rozpočtu jdoucím proti lidem a zájmům této země podílet svým hlasem. Jediné skutečně pozitivní na tomto rozpočtu je, že mohl být sestaven ještě hůře.
Rozpočet s příjmy 1044 miliard a výdaji 1179 miliard naprosto nevyčerpal možnosti na příjmové stránce. Jen oněch mnohokrát zmíněných 80 miliard z odstranění Topolánkova batohu by srazilo plánovaný rozpočtový schodek ze 135 miliard na přijatelnější číslo. Na to ale této vládě chybí odvaha. Nechybí jí však odvaha k povodňové dani. To je zoufale málo.
Ekonomika potřebuje hospodáře. Těmi bohužel, podle mého názoru a hlavně podle tohoto rozpočtu, vy, vládo, nejste. Vláda se ohání tím, že deficit srazila pod 5 % hrubého domácího produktu. Obávám se, že tímto rozpočtem dostane hrubý domácí produkt úder, který bude srovnatelný s úderem menší finanční krize.
Pro rozpočet, který jde proti lidem této země, hlasovat nemohu a nebudu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců sociální demokracie)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Já také děkuji. Další písemně přihlášený je pan poslanec Dolejš. Prosím, máte slovo. Poté bude následovat paní poslankyně Marta Semelová a dohromady mám ještě tady 12 písemných přihlášek. Prosím, máte slovo. ***