(11.50 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Už tu bylo řečeno, že škrty, zejména takto radikální škrty, prostě objektivně budou dusit koupěschopnou poptávku. To nemá jenom sociální aspekty, samozřejmě, ale má to i aspekty rozvojové, růstové. Uvědomme si, že spotřeba domácností tvoří zhruba polovinu hrubého domácího produktu. Možná nám bude namítnuto, že je očekáván nominální růst celého objemu mezd zhruba o 3,8 %. Ano, to je pravda, může k tomu dojít, zejména pokud u těch, kteří ještě práci budou mít, u těch lépe placených, mzdy porostou, ale také si uvědomme, že je špatná diagnóza, pokud na základě zprůměrované teploty v nemocnici usoudím, že všichni pacienti jsou zdrávi. Uvědomme si, že dvě třetiny lidí, kteří pobírají nějaký plat, jsou pod průměrem. Že tyto podprůměrné příjmové kategorie jsou velmi citlivé na cenový růst některých výdajových položek, že jim rostou takzvaně životní náklady. A že jenom ono omezení platů v zúžené sféře, tedy ve sféře veřejné, pokud to nebude možné řešit jinak, povede k nezaměstnanosti a každý nezaměstnaný se samozřejmě dostane do velmi sociálně tíživé situace.
Třetí otázka, která souvisí s růstem, je chiméra rekordního čerpání evropských fondů. Ano, ty cenné a nemalé miliardy k nám mohou přijít z Evropské unie. Pokud tady nebudou a nebudou investovány, logicky to musí mít dopad na vývoj ekonomiky. Oproti letošku se uvažovalo, že budeme čerpat více jak 22 miliard korun. Jsme na to skutečně připraveni? Dojde k tak zásadnímu zlomu v dosud nepříliš úspěšném čerpání evropských peněz? Pan ministr, když jsem se ho na to ptal, mě uklidnil z pohledu řekl bych účetního, že pokud tedy evropské peníze nepřijdou, pokud práce jeho některých ministerských kolegů nebude tak úspěšná, jak si na počátku představovali, tak že jemu to nevadí, protože to bude rozpočtově neutrální. Peníze nedostaneme, ale také neutratíme za kofinancování. Hezká úvaha, ale bohužel opět dokazuje, jak někdy klapky na očích některých vládních ekonomů vedou k tomu, že se dělají zbytečné chyby. A to se radši ani neptám, co by bylo s těmi takzvaně neprofinancovanými penězi na spolufinancování evropských projektů. Buď tam už rovnou nejsou, anebo by se prohýřily na dosud nespecifikované účely.
Poslední poznámka k balíčku růstových úvah souvisí se zahraničím. Jsme malá otevřená ekonomika, bez vazeb na zahraničí se neobejdeme. A tady stále ladem leží dva základní úkoly. Především obnova vývozu investičních celků, protože jestliže jsme v minulosti byli úspěšní a měli poměrně vysoké efekty, tak to nebyly vývozy nějakého podřadného zboží, ale že jsme dokázali vyvážet celé investiční celky. Jak využíváme možnost kapitálových účastí - další otázka. Ve světě přesto, že svět byl postižen krizí, jsou ještě trhy, které mají růstový potenciál. Globalizace není jenom jakési nutné zlo a ohrožení, ale může být i šancí. Ale my jsme se té šance dosud pramálo zmocnili.
Byla řeč o příjmech, o daních. Fakta: Daňová kvóta, tj. ukazatel vybraných daní, daňového inkasa ku hrubému domácímu produktu, nadále klesá. Připomenu, že v roce 2005 činila tato daňová kvóta 37,9 %. Letos je odhad nižší, 35,5 %, a plán, tedy v podstatě promyšlená politika na příští rok, uvádí číslo 35,3 %. Dlouhodobě daňová kvóta klesá a řadí nás k zemím, které jsou v této řekl bych nechvalné tabulce někde na špici. Jsme země s velice nízkým zdaněním.
Je to politika. Je to také dědictví předchozích vlád - a nejen předchozí, ale i té před ní. A nabízí se otázka, jestli to byl krok správným směrem. Ono velkorysé snižování odvodů korporacím totiž mělo přinést právě růstový efekt - a nepřineslo. Vyšší míru investování. Co více zbylo těmto korporacím, tak měly vrhnout do ekonomiky, nejlépe české ekonomiky - bohužel, nestalo se tak. Velké korporace ze 70 % jsou vlastněny zahraničními kapitálovými skupinami. Jsou to nejen banky, ale i automobilky, výroba elektronického zboží atd. A samozřejmě tyto společnosti jsou velmi ziskové. Přestože byla krize, jsou ziskové, ale také tento zisk odchází ze země, a s problematikou transferu zisku opět nic nebylo učiněno.
Je prostě jasné, že když se bavíme o konsolidaci veřejných rozpočtů, o udržitelných veřejných financích, tak nemůžeme obcházet to, že bez důraznějších příjmových opatření tohoto zdraví, této konsolidace nelze dosáhnout. Protože pro zdravý růst jsou důležité jak ty vybilancované finance, tak samozřejmě ty, které si nezužují operační prostor a nejsou schopny ani zajišťovat klíčové státní kompetence.
To neznamená, že levice se vydává cestou zvyšování daní. Tohohle bubáka bych prosil zbytečně nevytahovat. To není pravda. Bavíme se o daňové progresi. Bavíme se o tom, že daňová kvóta by se měla stabilizovat na nějaké úrovni, která je pro ekonomiku našeho typu, našeho stupně rozvinutosti přirozená. A progrese daní znamená také přerozdělení daňového břemene, tzn. že by to v daních neplatili ti, kteří se nemohou bránit, řadoví spotřebitelé, řadoví občané, ale ti, kteří opakovaně velkých zisků dosahují, ale pramálo z toho vracejí.
Byla tu velká debata o tom, zda návrh rozpočtu je opřen o platné zákony a do jaké míry za to vláda vlastně nese odpovědnost. Nechci tuhle debatu extendovat, jen bych připomněl, že z významné části je návrh rozpočtu opřen o exekutivní opatření. Velké objemy peněz se budou škrtat tím, že se sáhne na běžný provoz ve veřejné sféře včetně těch citlivě vnímaných platů, a ten zbastlovaný blitzkrieg, který tady vláda předvádí, ta blesková válka nebo blesková snaha protlačit opožděné návrhy zákonů tak, aby se vůbec o rozpočtu dalo jednat, tak ta se týká několika miliard a je otázkou, jestli za prvé vůbec dnes můžeme hlasovat o návrhu usnesení, jestli by náhodou vláda neměla být ráda, pokud se termín hlasování posune do pozdějších termínů, a za druhé, zda tento blitzkrieg byl vůbec nutný.
Včerejší debata o stavebním spoření se týkala pěti miliard korun. To chcete vybrat peníze na zvýšení misí v Afghánistánu a na podobné klíčové věci? Toto mají zaplatit střadatelé ze svého stavebního spoření? Myslím, že pak jste se mohli obejít bez podobných experimentů, které mohou mít dohru i soudní.
Hlavní problém těchto návrhů je především v tom, že bychom měli hlasovat o objemu příjmů. To je položka, se kterou když prohlasujeme, nelze nic dělat. A hypoteticky, byť parní válec naší koalice, který jede ve své virtuální jednosměrce, možná - možná - tu legislativní nouzi protlačí a prohlasuje, ale příští týden. Dnes je toto číslo špatné, dnes je toto číslo postavené na zákonech, které dnes platí, a tudíž je problém o takovém číslu hlasovat. Jestli je to na hraně či za hranou zákona, to posuďte, ale obávám se, že i toto může mít dohru nejen politickou.
Poslední poznámka k filozofii rozpočtu a k věcem, které by mohly být jinak. ***