(15.30 hodin)
(pokračuje Suchánek)
Pokles reálné spotřeby vlády o 1,8 % považuji za naprosto minimální, přičemž si uvědomuji vysoký podíl mandatorních výdajů a dalších závazků majících kvazimandatorní charakter, například kofinancování projektů z Evropské unie.
Rozpočtové příjmy mohou být ohroženy nižším než očekávaným růstem ekonomik našich největších obchodních partnerů, tj. Německa, našich sousedů a ostatních členských zemí Evropské unie. Prognózy jejich hospodářského oživení vykazují značnou volatilitu a jsou silně závislé na zprávách ze Spojených států, které jsou značně nejisté, přičemž další velké intervence Obamovy vlády a federálního systému rezerv do americké ekonomiky v podobě fiskálních a monetárních stimulů vyvolávají značné obavy z budoucího vývoje.
Hrozbou pro příjmy našeho rozpočtu může být i posilování měnového kurzu české koruny, jehož jsme v poslední době svědky. Může znesnadnit pozici našim exportérům, od nichž se očekává největší podpora našemu očekávanému hospodářskému oživení.
Zvyšování daňové zátěže v dnešní situaci jednotného evropského trhu není řešením problému rozpočtové rovnováhy, o čemž jsme se mohli přesvědčit například při zvýšení ceny spotřební daně u motorové nafty a motorových benzinů.
Předkládaný státní rozpočet na rok 2011 považuji za projev nového trendu vývoje našich veřejných financí. Pro nastavení trendu racionálních a přiměřených veřejných financí je ještě mnoho zapotřebí vykonat na změně jejich struktury. Musíme pracovat rychle, protože čtyři roky, na něž má tato vláda mandát, je velmi krátká doba. Byl bych rád, kdybychom si to v naší rozpočtové debatě jasně uvědomovali, a tento rozpočet podporuji.
Děkuji. (Potlesk pravice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu předsedovi a volám k řečništi paní poslankyni Soňu Markovou. Připraví se paní poslankyně Milada Emmerová.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se za poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy krátce vyjádřila k projednávanému návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2011 z pohledu zdravotnictví.
Skutečně vyspělé země se s nepříznivými dopady hospodářské a ekonomické krize snaží bojovat i zvyšováním veřejných výdajů na zdravotnictví, protože ho nepovažují pouze za černou díru na peníze, ale chápou, že tyto investice do zdravotní péče se vyplácejí. Pouze zdraví lidé totiž mohou pracovat, tvořit hodnoty a třeba i platit daně, bez nichž se státní rozpočet může jen těžko obejít. Česká republika však zvolila cestu spíše těch zaostalejších zemí, kde výdaje na zdravotnictví kopírují vývoj ekonomiky a v době recese tedy stagnují, nebo dokonce klesají. Toto je jeden ze závěrů mezinárodní konference věnované dopadům světové ekonomické recese na zdravotnictví konané ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací a OECD v září 2010 v Rize.
I když českým zdravotnictví proteklo - a to někdy doslova a do písmene - v roce 2009 287 mld. korun, představuje to pouhých 7,9 % HDP. Přitom průměr států Evropské unie je okolo 8,5 %. Z toho ze zdravotních pojišťoven bylo vlastně 218,6 mld., z veřejných rozpočtů 21 mld. a z domácností 46 mld. korun. Celkové výdaje na zdravotnictví se tedy mezi roky 2003 až 2008 sice zvýšily o 35 %, ale alarmující je skutečnost, že přímá spoluúčast pacientů za stejné období vzrostla o 123 % a v roce 2008 po zavedení takzvaných regulačních poplatků se zvýšila ze 14,8 % na 16,6 %.
Pokles hospodářského růstu se pro pravicovou vládu stal důvodem k omezování veřejných výdajů na zdravotnictví. Nejzářivějším příkladem je naprosto chybné rozhodnutí nezvýšit v příštím roce platby na zdravotní pojištění za děti, důchodce a nezaměstnané, tedy za takzvané státní pojištěnce. Přitom právě v platbách zdravotního pojištění existuje velká nespravedlnost, a zvýšení plateb za státní pojištěnce před volbami slibovaly všechny politické strany, včetně těch, které dnes předkládají tento rozpočet.
V platbách zdravotního pojištění existuje zjevná nespravedlnost. Porovnejte sami. Za jednoho zaměstnance dostávají zdravotní pojišťovny 2772 korun měsíčně, za OSVČ 1238 korun měsíčně a za státního pojištěnce 723 korun měsíčně. V roce 2008 platil stát pojistné za 58 % obyvatel České republiky, kteří ne vlastní vinou, ale čerpají, přibližně 80 % veškeré zdravotní péče, přičemž příspěvek státu tedy tvořil pouhých 22 % příjmů zdravotních pojišťoven. Podle výpočtu VZP, která má ve svém kmeni pojištěnců nejvíce těch, za které platí pojistné stát, by pouhé navýšení plateb v roce 2011 o výši růstu mezd oproti roku 2010, tj. o 2 %, přineslo jen u VZP navíc zhruba 650 mil. korun.
Připomínám, že bezprecedentním způsobem zasáhly pravicové vlády negativně do rozpočtu zdravotnictví již zavedením stropů pojistného zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů a tím připravily příjmy zdravotnictví přibližně o 8 až 9 mld. korun. Později Janotův balíček opět zvýšil maximální vyměřovací základ u zaměstnanců ze čtyřnásobku na šestinásobek, ale toto navýšení je zcela nedostatečné. Naopak. Vládou navržené snížení objemu mezd státních zaměstnanců o 10 % opět sníží příjmy do rozpočtu zdravotnictví. Podle výpočtu VZP znamená toto snížení příjmů úbytek o přibližně 1,3 mld. korun. Také zvýšení plateb u samoplátců, zvýšení na 2,5násobek současných plateb - aby byla částka srovnatelná s platbami za zaměstnance - by jen VZP přineslo o přibližně 14,6 mld. korun více. Bohužel, k potřebným krokům, které by vedly k navýšení příjmů, se vláda nechystá, nejen v rozpočtu zdravotnictví. Pouze jednostranně škrtá.
Negativní dopad na ekonomickou bilanci veřejného zdravotního pojištění má také postupný pokles výdajů ze státního rozpočtu a regionálních rozpočtů. Pro zajímavost: V roce 2003 byly tyto výdaje 23,9 mld. korun, tedy 12,3 % výdajů na zdravotnictví. V roce 2008 to však bylo už jen 18,5 mld. korun, což činí pouhých 7 % výdajů na zdravotnictví v České republice. Tyto údaje jsou skutečně alarmující a svědčí o tom, že pravicové vlády trvale a vědomě přesouvají nutné výdaje na zdravotnictví z veřejných peněz do peněženek občanů bez ohledu na jejich faktické příjmy a jejich zdravotní stav. Legislativní kroky v oblasti zdravotního pojištění v podobě například již zmiňovaných stropů pojistného pak směřují k obrácení principu solidarity. To znamená - je to takový princip solidarity naruby. Chudí jsou solidární s těmi bohatými.
Snaha řešit problémy státního rozpočtu na úkor zdravotnictví považuji za velmi krátkozrakou politiku. I podle Světové zdravotnické organizace každých sto dolarů vynaložených ročně v přepočtu na jednoho obyvatele na zdravotní péči a sociální zabezpečení snižuje v evropských podmínkách úmrtnost o 1,2 %. To jistě není málo. Naopak snížení výdajů na zdravotnictví způsobuje zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče. Prohlubuje se i nerovnost dostupnosti zdravotní péče. Nejvíce ohroženi jsou ti nejchudší, nízko- a středněpříjmové skupiny obyvatel, chronicky nemocní, senioři a matky s malými dětmi.
Ze jmenovaných důvodů nemůže poslanecký klub KSČM státní rozpočet podpořit.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.) ***