(9.50 hodin)
(pokračuje Černý)
Podle předkládací zprávy nás jen bod 3 dnešního pravděpodobně schváleného usnesení přijde zhruba na 1,5 miliardy. To ale rozhodně není částka, která by zobrazovala skutečné náklady. Jde jen o malý díl osobních a provozních nákladů. V odborných kruzích se už mluví o afghanizaci české armády. Co nás opravdu stojí zahraniční mise, si v tuto chvíli netroufnu ani odhadnout. Podle zdrojů Pentagonu výdaje na jednoho amerického vojáka v Afghánistánu dosahují zhruba jeden milion dolarů ročně. Při ohlášeném navýšení jich zde má být okolo 100 tisíc. Celkové náklady tedy snadno odhadneme na 100 miliard amerických dolarů. Nevím, jak se americkým voličům bude zamlouvat, aby je vláda požádala zřejmě poměrně krátkou dobu před prezidentskými volbami v roce 2012 o zavedení nové daně. Mimo jiné i z tohoto důvodu je velmi pravděpodobné a zřejmé, že to, co dnes v Afghánistánu sledujeme, je jeden z posledních pokusů, jak se dostat se ctí z této šlamastiky a nebýt přímo poražený. Je tedy logické, že americká administrativa posiluje své jednotky a požaduje po svých spojencích, aby učinili totéž, a je logické, že to považují za svoji prioritu. Proč je to ale prioritou i české vlády, to mně uniká.
Pan ministr Vondra hovořil o kontinuitě, zodpovědnosti, koncepčnosti. V odborných kruzích se ale stále častěji v souvislosti s Afghánistánem hovoří o snaze ovládnout strategický prostor mezi Indickým oceánem a Střední Asií s jeho přírodními zdroji a sítí plynovodů a ropovodů. Není také žádným tajemstvím, že nejslabším článkem americké strategie v 30milionovém Afghánistánu je její sousední 170milionový Pákistán. Pákistán s atomovými zbraněmi. Pokus o jeho zapojení do boje proti Tálibánu zásadní obrat ve vývoji zatím nepřinesl a dá se s poměrně značnou pravděpodobností tvrdit, že ani nepřinese. Není to totiž v jeho zájmu - soupeření o vliv v Afghánistánu s Indií.
Výsledkem dosavadních vojenských operací jsou 2 miliony uprchlíků a zesílení protiamerických, ale nejen protiamerických nálad, a to i přesto, že Američané poskytují např. Pákistánu třetí největší vojenskou pomoc po Izraeli a Egyptě. Je zřejmé, že Pákistán je pro Američany natolik důležitý, že nebudou riskovat ztrátu pozic v této pro ně veledůležité zemi. Je velmi pravděpodobné, že stejně jako v Iráku, i v Afghánistánu hrozí, že povstalci prostě počkají na odchod posledního koaličního vojáka a pak se nejen vypořádají s kolaboranty a zrádci, ale zvrátí většinu z toho, čeho bylo dosud dosaženo.
KSČM je konzistentní ve svých názorech. Toto válečné dobrodružství jsme nikdy nepodporovali a nebudeme podporovat ani jeho eskalaci. Jsme naopak připraveni podpořit nejrůznější formy pomoci vysláním např. našich zdravotníků, přípravu specialistů včetně např. výcviku afghánských policistů, ale ne v době války a ne na okupovaném území. Postoj poslaneckého klubu KSČM k navrženému usnesení je tedy zcela jednoznačný: Nebudeme ho podporovat.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych požádal dalšího, pana poslance Antonína Seďu, připraví se Marie Rusová.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, přestože zde padlo již mnoho argumentů, pokusím se shrnout své vlastní výhrady k předloženému Návrhu na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2011 a 2012 se zaměřením na misi v Afghánistánu.
Afghánská operace již bude brzy trvat deset let a je nutno si přiznat, že z původně bleskové operace se stal vleklý regionální konflikt s globálními dopady. Téměř 600 mrtvých aliančních vojáků v tomto roce je nejvyšší počet od zahájení mise ISAF. Příčinou je nejen každoroční podzimní ofenziva Tálibánu a dalších protivládních ozbrojených skupin, ale i zvýšení počtu a zesílení aktivit aliančních vojáků.
Přesto, či právě proto, že kábulská konference z července t. r. schválila dokument pro postupné předávání odpovědnosti za bezpečnost afghánským bezpečnostním silám, a to od pololetí příštího roku do konce roku 2014, již několik států ohlásilo stažení svých vojenských kontingentů z této země. Kromě Kanady a Nizozemí odejde v roce 2014 i Španělsko. Na druhou stranu řada zemí svoji účast v operaci ISAF navýšila či navyšuje. K tomu chci dodat pouze tolik, že Česká republika se vůbec nemusí stydět za rozsah svého současného zapojení v této misi, protože účast českých vojáků v poměru k počtu obyvatel či počtu našich vojáků odpovídá pátému či šestému místu z 26 členských zemí aliance.
V souladu se závěry kábulské konference je nová strategie operace ISAF založena na ochraně Afghánců a pomoci v předávání zodpovědnosti afghánské národní armádě a policii, vyvážený přístup mezi vojenským a civilním úsilím a rozvoj afghánských bezpečnostních sil.
Přes posílení našich aktivit k výstavbě afghánských bezpečnostních sil či k podpoře nasaditelných sil se mi stále jeví vládní návrh jako nedostatečně vyvážený právě s ohledem na priority stanovené touto konferencí. Aliance nemá v Afghánistánu dostatek instruktorů pro výcvik příslušníků bezpečnostních sil. Podle šéfa výcvikové mise NATO schází 900 instruktorů, a to nejvíce pro výcvik afghánské národní policie. Chybějí instruktoři pro logistiku, údržbu, dopravu, armádní komunikaci či lékařské služby.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, již několik let kritizuji necentralizované rozmisťování našich jednotek a současná vláda v tomto trendu pokračuje. Nic na věci nemění skutečnost, že jsou naše jednotky pod velením pouze dvou regionálních center. S tím jsou spojeny obrovské finanční a personální náklady na plánování, logistické zabezpečení i spolupráci s aliančními spojenci. Stále nám schází racionální cost-benefit analýza naší české mise v Afghánistánu, která by průběžně hodnotila efektivitu mise s ohledem na cíle a plnění jednotlivých úkolů našimi vojáky.
Několikrát jsem na plénu Sněmovny žádal o diskusi nad českou road-map, která by stanovila základní měřitelné cíle a strategie v naší misi ISAF, která by vymezila síly a prostředky pro jejich dosažení a také by stanovila limity pro posuzování délky setrvání našich jednotek v Afghánistánu. Namísto toho je nám předložen návrh působení našich jednotek na dva roky s výhledem na rok 2013. A neexistuje žádná zmínka o naší strategii pro rok 2014, kdy má být podle kábulské konference i podle nové strategie operace ISAF ukončeno předávání zodpovědnosti za bezpečnost afghánským bezpečnostním silám.
Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, nejzávažnějším problémem celého návrhu je schválení působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany na dva roky, a to nejen proto, že se bezpečnostní situace v Afghánistánu výrazně zhoršuje, ale také že bude docházet i k postupnému stahování aliančních vojsk z této země. Ale pro mě osobně je největším problémem skutečnost, že Rada bezpečnosti OSN prodloužila v říjnu t. r. mandát alianci pro operaci ISAF o další rok. Podle mého názoru nemůže český parlament schválit zahraniční misi svých jednotek nad rámec tohoto mandátu. Z těchto důvodů nemohu osobně podpořit vládou předložený návrh.
Děkuji za pozornost. ***