(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Další vystoupení je vystoupení paní poslankyně Marie Rusové. Pak František Bublan.
Poslankyně Marie Rusová: Vážený pane předsedající, vládo, dámy a pánové, poslanecký klub KSČM Vládní návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2011 a 2012 s výhledem na rok 2013 nepodpoří. Zásadně nesouhlasíme s bodem 3 návrhu, tj. prodloužením působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v silách ISAF, a to pod vedením NATO v Afghánistánu.
Domnívám se, že v této souvislosti by měla zaznít slova veterána, účastníka dvou misí OSN, která byla zveřejněna v Britských listech na Štědrý den roku 2008 a mají platnost i dnes.
Přeje si - cituji: "... stažení vojsk z Afghánistánu, nejen českých. Jeden důvod je vojensko-geografický. Není pochyb o tom, že bojové operace zde vedené nejde prostě vyhrát. Nemluvě o jejich nákladnosti.
Druhým důvodem je způsob zahájení operace. Ten, kdo si to vymyslel, ať to také dokončí, anebo se ctí odejde. Jiná možnost stejně nebude. Rusové svého času neměli armádu nějakých nazdárků, a stejně odtáhli s dlouhým nosem.
Třetím důvodem je, že si myslím na základě své malé zkušenosti - Jugoslávie, Kurdistán, Irák - že záležitosti tohoto světa nejsou řešitelné silou. Je to otázkou, jestli někdy dlouhodobě byly. Ono vyhrát bitvu asi není vyhrát válku. A vyhrání války ještě nejspíš neznamená, že na věky věkův.
Čtvrtým důvodem je nesouhlas s posláním naší operetní armády. Jestli máme mít armádu s touto působností, škoda slov a peněz. Navíc - my jsme šli do mírových misí dobrovolně a mohli je kdykoliv ukončit žádostí o repatriaci. Toto je mise válečná a kluci tam jdou na rozkaz.
Mohl bych jmenovat důvody další, argumentovat rozdílností kultur a nemožností aplikovat Afgháncům demokracii, nebo že si třeba vážím životů lidí, kteří by tam eventuálně mohli zůstat. Ale v tomto předvánočním čase mě napadá jen to hlavní."
Vážené kolegyně a kolegové, k slovům pana podplukovníka ve výslužbě není snad třeba nic dodat. S účastí našich vojsk např. v Afghánistánu nesouhlasíme. Nejen proto, že je to země islámská, ležící mimo území Evropy, a z našeho pohledu máme jen málo omluvitelných faktů, proč zde vojensky intervenujeme, navíc pod faktickým vedením americké armády, která na těchto územích porušuje Ženevské konvence, provádí mučení civilistů a mediálně publikované praktiky svědčící přímo o páchání zvěrstev ze strany americké armády. A to je možná jen špička ledovce. Nehledě na to, že některé z vojenských intervencí USA byly učiněny proti vůli OSN. Například v roce 2003 - vojenský vpád USA do Iráku. A jedinou a dnes již poněkud nedůvěryhodnou výmluvou je boj proti terorismu, za což se slepě může schovat cokoliv.
Historie jasně ukázala, že jakákoliv intervence západních armád, například v Afghánistánu, nejen že neprospěla demokracii západního typu, kterou se snažíme do tamní mentality uměle naroubovat, ale pouze zradikalizovala a zaktivizovala tamní radikální islamistická hnutí. Jasně to vidíme ve válce, kterou od roku 2001 vedou USA proti Afghánistánu. Geopolitická situace v Afghánistánu postrádá už dlouhá desetiletí pevné politické směřování. Afghánské území je již od roku 1839 v podstatě v permanentní válce s různými vměšovateli, prokládané ještě vnitřními občanskými válkami a konflikty. Vlády a světonázory se zde střídají jak na běžícím pásu. Nikdo nemůže říci, kdo se v Afghánistánu chopí moci za rok, za pět nebo deset let.
Česká republika se zde aktivně účastní výcviku bezpečnostních složek. A účastníme se i vyzbrojování Afghánistánu vlastními zbraněmi. Víme opravdu jistě, koho cvičíme a na čí straně bude Afghánistán našimi vlastními zbraněmi bojovat za pět nebo deset let? Česká republika darovala afghánské armádě 12 údajně nepotřebných vrtulníků, z toho 6 bitevních Mi-24 a 6 transportních Mi-17. Rozhodnutí o poskytnutí tohoto daru vzešlo z žádosti afghánského ministra obrany z roku 2006 o pomoc při dobývání (?) afghánské národní armády. Darovací smlouva s Českou republikou byla podepsána v říjnu 2007 a ještě v listopadu téhož roku už byly do Afghánistánu předány první tři vrtulníky. Tento náš dar už má ale i svoji daň. 15. ledna 2009 jeden z našich darovaných vrtulníků Mi-17 havaroval v provincii Herát a při nehodě zahynulo 13 afghánských vojáků. Kromě toho Česká republika nabídla Afghánistánu darem 20 tisíc samopalů, 650 kulometů. Tuto nabídku Afghánistán naštěstí odmítl.
Jsme členskou zemí OSN a nikdo nám nedal morální právo účastnit se jakýchkoliv válek, které jsou v rozporu se stanovisky OSN, a ještě za peníze našich daňových poplatníků a navíc s nebezpečím prolévání krve našich vlastních lidí. Prosím, předtím, než se rozhodnete hlasovat, prosím, abyste minimálně zapřemýšleli o těchto slovech.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni a prosím nyní o slovo pana kolegu Františka Bublana. Po něm je přihlášen pan poslanec Jan Hamáček.
Ještě dovolte, abych vás seznámila se dvěma omluvami. Předseda vlády se omlouvá od 10 do 11 hodin z jednání Poslanecké sněmovny. Důvodem nepřítomnosti je to, že předkládá bod na schůzi Senátu. A taktéž se omlouvá pan ministr Drábek, který zatím je zde, ale od 10.30 hodin bude odcházet také do Senátu. To je ta druhá omluva.
Nyní má tedy slovo pan poslanec František Bublan.
Poslanec František Bublan: Děkuji. Paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, dříve, než se pustím do hodnocení situace v Afghánistánu, chtěl bych úvodem vyjádřit vůči našim vojákům, kteří tam působí, velký obdiv a velkou úctu. Skutečně, kromě nějakých drobných incidentů se nemají za co stydět a všichni si jejich práce vážíme.
Nicméně musíme se podívat na celu tuto věc z trošku většího nadhledu a získat více informací, abychom při tom rozhodování skutečně nerozhodovali jenom o tom, že tedy se něco stane - pošleme tam další vojáky - a jede se dál. Situace je daleko horší. ***