(18.10 hodin)
(pokračuje Laudát)
Nevím, já se prostě domnívám, že to mohl být i hlas pana Sobotky, který způsobil pád Topolánkovy vlády, stejně tak jako každý další z těch sto dalších, jestli se nemýlím, myslím, že jich bylo 101, nebo dokonce 102. Nevzpomínám si.
Za další. K tomu, co se stalo s bankami, já bych jenom připomněl, že v nějaký okamžik tady zaznělo, že Václav Klaus chtěl, abychom začali s privatizací bankovního sektoru, a byla to zase tehdejší sociální demokracie ve spojení myslím s lidovci, kteří chtěli chránit rodinné stříbro, až to skončilo tak, že byla zastavena usnesením Sněmovny, nebo zakázána privatizace bankovního sektoru. A pak už se privatizovalo, takže se budoucím nabyvatelům ještě sanovaly dluhy stávajících českých bank, takže tak skončilo takzvané rodinné stříbro.
Za další. Pokud někdo zcela vážně myslí, že hýbe celou ekonomikou Evropy z Prahy, když celá nejenom Evropa, ale i svět roste, tak asi bude růst i tento středoevropský a český prostor, když to všechno padá, když jsme výrazně proexportní politika, to snad nikdo nemyslí vážně toto hlásat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Slovo má pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Já bych chtěl poprosit vážené kolegy a kolegyně, i když dámy se myslím zcela symbolicky této debaty nezúčastňují. Ono to má své hluboké racio. Pánové, mí kolegové, kteří se tu natřásali a předváděli, jako by snad ještě doufali, že není tak zle, že si mohou dovolit nějaký čas navíc, který mohou trávit tím, že si budou předkládat různé navzájem vykonstruované účty, protože ať už tady uvádí kdokoliv jakákoliv čísla, pakliže neuvádí měřitelnou základnu, ke které se dluhy srovnávají, a to je bohatství společnosti, respektive hrubý domácí produkt a jeho růst v daném roce, tak tady prostě žongluje s čísly, fabuluje, pohříchu v mnoha případech i lže a toho se tady bohužel někteří řečníci, povážlivě minimálně jeden tedy dopouštěl velmi často.
Pokaždé, když kráčí pan kolega Sobotka k řečništi, tak si říkám, kterou z těch starých vinylových desek, které jsem tady slyšel už tisíckrát, založí do přehrávacího zařízení. Dneska jich založil zrovna šest najednou, asi to byly ty malé rychloběžky, a zahustil všechna svá dogmata do jediného vystoupení.
Já chápu, že jej jaksi láká vypořádat se řečnicky způsobem sobě vlastním například s návrhy poslanců z roku 2006. Tady já si neodpustím říci, že jsem jeden z těch tří poslanců, kteří hlasovali proti rozpočtu toho roku. Jakkoliv ho připravoval kolega Sobotka a jako ministr financí byl potrestán pan poslanec Tlustý tím, že jej tady obhajoval, protože navrhovat pro rok 2006, kdy byl předpokládaný růst hrubého domácího produktu tuším 6,4 %, deficitní rozpočet, je prostě nemravné a zvrácené. A to, že se poslanci ve velké většině spokojili s něčím takovým, to je chyba rozhodování a obrovská setrvačnost, s níž se zčásti pereme ještě dnes, protože řada reforem byla od toho roku odkládána, odkládána, odkládána a měla stále vyšší cenu a na druhou stranu obsluha státního dluhu, již de facto a v důsledku projednáváme, je také výsledkem určité setrvačnosti.
Já nevím, o co kolegům ze sociální demokracie jde. Jde o to prodlužovat tuto debatu? Já mám v hlavě ustanovení, základní úvodní odstavec zákonů, které byly předkládány v souvislosti s financováním dluhů z období pana kolegy Sobotky, které začínaly touto větou: "A protože je Česká republika v postavení dlužníka, který není schopen dostát svému závazku jiným způsobem než tím, že si vezme nové dluhy, je povinna předložit dluhopisový program."
My už jsme po léta v situaci, kdy staré dluhy splácíme novými a pohříchu budujeme dluhy nové. Prosím o jednu jedinou věc, protože snad má parlament ještě takovou vážnost, že jsou debaty zde alespoň zčásti brány vážně a svým způsobem ovlivňují ještě veřejné mínění, abychom alespoň dětem nebo studentům středních škol nevzkazovali a nevysílali ten naprosto amorální a nepřijatelný signál, kdy je kladeno rovnítko mezi léta hospodářského růstu a zadlužování, kdy zadlužování je relativizováno očekáváním inflace, respektive něčeho, co je přijatelný hospodářský růst, protože v dobách, kdy se daří v každé rodině, peníze zůstávají stranou a v dobách, kdy se nedaří, uspořené peníze se používají. Česká republika už několik let jdoucích za sebou hospodaří jen a jen s dluhy. A všichni, jak tu sedíme, víme, že ty dluhy zaplatí daňoví poplatníci bez ohledu na to, z jakého období a od jaké vlády pocházejí.
Prosím ale o jednu jedinou věc. Jakékoliv zpomalování projednávání toho, co máme před sebou k rozhodnutí, jakékoliv signály zesměšňující postavení České republiky jako kredibilního dlužníka znamenají jednu jedinou věc, že se zbavujeme výhody inkasa prémie, prémie za něco, co je vnímáno na trzích s dluhopisy jako prémie za stabilitu. Dluhopisové programy a schopnost České republiky obsluhovat svůj dluh relativně lacino ve srovnání s jinými zeměmi, zejména zeměmi stejné velikosti, je zbytečné zpochybňováno.
Nehrajte si, prosím, kolegové, s ohněm. To, že vykládáte ve smyslu své ideologie a svých dogmat lidem hlouposti - oni na to přijdou, oni to dokonce budou muset zaplatit! Ale nevzkazujte prosím našim věřitelům, že jsme zemí, která si je ochotna a schopna zahrávat s ohněm, že jsme lidé, kteří si neuvědomují, že existuje jeden jediný nástroj, jak zaplatit dluhy tohoto státu, alespoň krátké období, respektive je profinancovat, a to jsou peníze lidí, kteří si naše státní dluhopisy ještě kupují. Nechovejme se jako hlupáci! (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Dolejš, po něm řádně přihlášení pánové poslanci Paroubek a Suchánek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Dolejš: Skutečně fakticky, protože jsme v situaci, kdy bychom měli dluhy platit, a ty dluhy vznikly v minulosti. Dluhy se dělají už zhruba deset dvanáct let, jestli se dobře pamatuji. Takže pokud dnes rozhodujeme o placení dluhů, tak si uvědomme, nejen že se u dluhů střídaly různé vlády, ať už to byla sociálně demokratická, nebo vláda ODS, ale také že ty dluhy budou platit občané, a to je také základ sociální stability státu, to je také základ perspektivy ekonomiky.
A nevtahujte do toho KSČM. Já si pamatuji, že jsme pouze jednou v dějinách českého parlamentu, české sněmovny podpořili státní rozpočet. Byl to rok 1999 za vlády Miloše Zemana, kdy hrozilo, že rozpočtové provizorium skutečně rozvrátí řízení veřejných financí. V poslední době jsme dvakrát nabídli vládě přepracovat dluh.
Jinak bohužel všechny vlády, které se pochlubily státním rozpočtem, tak jej sestavovaly tak, že jsme dnes tam, kde jsme, a to navzdory krizi, protože dluhová tendence začala dávno před krizí a účty jsou vystavovány také lidem dávno před krizí. Soutěžení v daních začal také úplně někdo jiný, než jenom tato vláda. Uvědomte si to, a pokud hledáte řešení, dneska to není o řešení, zítra to bude o řešení, kdy budeme řešit státní rozpočet. Zítra budou lidi protestovat proti řešení, které navrhuje vláda. Dnes to není. Takže radši přemýšlejte, zpytujte a více táhněte za jeden provaz, třeba občas i s tou opozicí. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Slovo má pan poslanec Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já musím říci, že mě překvapuje tahle debata, protože přece u tohoto zákona nejde o nějakých 150 tisíc, ale pokud si dobře pamatuji to číslo - 149 mld. korun, a překvapuje mě nepřipravenost zejména poslanců vládní koalice - dobře pan ministr, já chápu, je tady alternujícím za pana ministra financí, takže to ho omlouvá - nepřipravenost poslanců vládní koalice argumentovat. A samozřejmě to dává možnost panu Sobotkovi, předsedovi klubu sociální demokracie, aby argumentoval tím, čím je jedině možné argumentovat u takového debaty, a to jsou čísla. A to on udělal. ***