(15.30 hodin)
(pokračuje Semelová)
Mimo jiné v případech soudních sporů o výši nájemného budou soudy rozhodovat o nároku pronajímatele zpětně ke dni podání žaloby pronajímatelem. Nepochybně takovéto spory budou trvat řadu let a v případě úspěchu pronajímatele bude soudní výrok obsahovat právo na zaplacení navýšeného nájemného, jakož i nárok na zaplacení příslušenství.
Kdo z nájemců nezaplatí nájemné nebo úhradu za plnění poskytované za užívání bytu do pěti dnů po splatnosti, je povinen ve smyslu § 697 občanského zákoníku zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení, který je podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky. Výše poplatku z prodlení přitom činí za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 korun za každý, i započatý měsíc prodlení. Pro upřesnění, skrývá se tu poplatek likvidačního charakteru ve výši 91,25 % ročně, který má pronajímatel právo na nájemci spolu s dlužnou jistinou požadovat. To fakticky znamená, že existuje nemalá skupina nájemců, kteří po určitém čase nejsou vůbec schopni zaplatit příslušenství pohledávky v takové výši stanovené právním řádem. Proti tomu nájemce z bytu, je-li v postavení věřitele, může požadovat úroky z prodlení. Jejich výše po novelizacích citovaného nařízení vlády v současné době odpovídá částce ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů. Tedy v současnosti 3/4 % reposazba České národní banky k 7. 5. 2010 navýšená o 7, což celkem činí 7,75 % ročně.
Podle mého názoru jde o nerovnost založenou zákonem. Ústavní soud to však v roce 2006 viděl jinak, když ve svém nálezu dospěl k závěru, že stávající zákonná úprava není v rozporu s principem rovnosti. Ani obecné soudy nemají s takovýmto výkladem práva problémy. Kdo tím trpí, je bezpochyby zřejmé. Jsou to nájemci. Myslím proto, že je právě nyní velmi naléhavé nastolit v dané věci skutečnou rovnost, o níž nebude pochybnosti, a nalézt spravedlivější a sociálně únosnější řešení.
Možná jsou dvě řešení. Buď změnit občanský zákoník, a změna, která by zcela zrušila poplatky z prodlení a zachovala pronajímatelům i nájemcům bytů pouze právo uplatňovat úroky z prodlení, avšak jen ve stejné a především nikoliv likvidační výši, nebo změnit vládní nařízení, kdy by ve výši těchto odlišných příslušenství se sjednotily a stanovily jednotné výpočty určené v mezích nynější výše úroků z prodlení. Takovéto opatření by nevyžadovalo ani jednu korunu ze státního rozpočtu a ve svém důsledku by umožnilo mnohým nemajetným nájemcům udržet si střechu nad hlavou.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, prosím, to bylo vystoupení paní poslankyně Semelové. Nyní bych poprosil pana poslance Křečka jako dalšího písemně přihlášeného. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dámy a pánové, nacházíme se v situaci, která nemá obdoby v činnosti Sněmovny, a to je to, že vláda nám předkládá k projednání dva občanské zákoníky protichůdného znění a my je máme oba projednat. Vůbec si nedovedu představit, a je pro mne velkým zklamáním postoj ministra spravedlnosti, že prostě na jednu stranu nám předkládá k projednání novelu nového občanského zákoníku, včera jsme se dozvěděli, že ústavněprávní výbor vyjíždí na výjezdní zasedání, kde se má tento občanský zákoník projednat, a současně kromě ministra spravedlnosti ještě ministr pro místní rozvoj si předloží také novelu občanského zákoníku - a obě tyto normy jsou diametrálně v rozporu.
Se vší naléhavostí upozorňuji, prosím vás, že komise projednávající tento nový občanský zákoník, tato ustanovení, která tady pan ministr předkládá, odmítla. A to z celé řady důvodů, mimo jiné taky pro rozpor s ústavou. Já na to v průběhu upozorním.
Takže situace, kdy máme projednávat dva občanské zákoníky, každý jiného znění, nechápu, jak si to vláda tedy představuje. Možná, že je jí to jedno, že si tam každý předkládá, co chce, ale nerozumím tomu.
Musím přiznat, že panu ministru pro místní rozvoj se podařilo přesvědčit, a znovu to předvedla paní zpravodajka, že tato změna občanského zákoníku souvisí s ukončením regulace nájmů od 1. ledna. Dámy a pánové, absolutně ne! Nemá s ukončením regulace vůbec, ale vůbec nic společného. Ukončení regulace se týká jenom jednoho ustanovení, které říká, že když se nájemci nedohodnou, rozhodne soud. Ale to tady přece máme od roku 2005 na základě nálezu Ústavního soudu. Není-li právní předpis, rozhodne o nájmu soud. Přece v roce 2005 až 2007, všichni to možná znáte, soudy rozhodovaly o nájemném, stanovovaly nájemné místně obvyklé, nebyl v tom přece žádný problém. Někteří majitelé požádali, pár desítek. Čili nepotřebujeme k tomu žádnou změnu. Není pravda, že ukončení regulace vyžaduje přijetí tohoto zákona. I kdyby tomu tak bylo, i kdyby opravdu toto jediné ustanovení mělo být, tak kde je těch 33 dalších velmi podstatných a zásadních změn, které pan ministr předkládá a které s demokracií vůbec nemají nic společného, a snad si to nemyslí ani paní zpravodajka.
Domnívám se také, že celá řada těch, kteří třeba tuto změnu obhajují, neví vůbec, co v zákoně je. Takovým klasickým příkladem je článek pana Rusnoka - dobré odpoledne, pane poslanče, zdravím vás prostřednictvím předsedajícího - který nám tady sděluje, možná, že jste to četli: novela občanského zákoníku zavádí povinnost hlásit pronajímateli změny počtu osob v bytě. No nesmysl, prosím vás! Takovouhle povinnost mají nájemci už mnoho let, dokonce pod hrozbou výpovědi z nájmu bytu, běžně to funguje, žádné výpovědi nejsou v tomto smyslu dávány, čili nic nového v tomto smyslu se nezavádí, jenom se do toho zavádí bramboračka. A já vám, až se k tomu dostanu, řeknu, v čem to je.
Obávám se, že tyto návrhy jsou neodstranitelné ve výboru, a to především pro neuvěřitelnou záležitost - protože pan ministr se rozhodl zrušit služební byty. Prosím vás, to je tak závažný institut, který byl v občanském zákoníku za republiky, byl teď, počítá s ním nový občanský zákoník a pan ministr prostě se svými pomocníky se rozhodne, že prostě zruší služební byty, že ten pojem prostě nebude existovat. Příště přijde pan ministr kultury a zruší nám společné jmění manželů, proč ne, protože je to k ničemu... No takhle se dá přistupovat k právu? Když dělám takovou zásadní změnu, copak v té vládě nezavolám ministru spravedlnosti a neřeknu, jak vy to máte, jak s tím počítáte v budoucí úpravě? Ne, prostě navrhnu zrušení služebních bytů způsobem prostě neuvěřitelným. Já jsem o tom dost psal, přece jenom se jim zdálo moc to nějak zrušit, tak vymysleli, že jestliže někdo zemře v práci na základě pracovního úrazu, tak se nemusí vystěhovat hned do dvou let, což má být tedy výhoda, takže železničáři, kterému vlak ujede nohu, tak ten se musí vystěhovat do měsíce ze služebního bytu, ten, kdo umře, zahynul, tak tam rodina může být ještě dva roky. Tohle označil profesor Eliáš, který stanovil občanský zákoník, za surovost. Takovýto návrh se nám předkládá, zrušení služebních bytů jako mírnix týrnix. Prostě neuvěřitelné! ***